Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 421/2021-23
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Mařádkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 10 559,19 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Soud částečně zastavuje řízení co do částek kapitalizovaného úroku ve výši 10 257,30 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 459,19 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 600 Kč za dobu od 15. 8. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Soud částečně zamítá žalobu co do:
-) částky 1 500 Kč,
-) zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 100 Kč od 20. 7. 2021 do 14. 8. 2021,
-) zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 500 Kč od 15. 8. 2021 do zaplacení,
-) zákonného úroku z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 5 600 Kč od 15. 8. 2021 do zaplacení,
-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 791,70 Kč.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo pod variabilní symbol.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Soud částečně zastavuje řízení co do částek kapitalizovaného úroku ve výši 10 257,30 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 459,19 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 600 Kč za dobu od 15. 8. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Soud částečně zamítá žalobu co do: -) částky 1 500 Kč, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 100 Kč od 20. 7. 2021 do 14. 8. 2021, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 500 Kč od 15. 8. 2021 do zaplacení, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 5 600 Kč od 15. 8. 2021 do zaplacení, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 791,70 Kč. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] pod [variabilní symbol]. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. - III. jakožto nesplaceného úvěru, smluvní pokuty a příslušenství, kdy úvěr žalovanému poskytla společnost právnická osoba (dále„ původní věřitelka“) na základě smlouvy č. anonymizováno ze dne 13. 3. 2020, uzavřené na internetových stránkách původní věřitelky, a to ve výši 7 100 Kč, se splatností do 10. 4. 2020. Podle žalobkyně se žalovaný zavázal za poskytnutí úvěru zavázal uhradit poplatek 7 237,03 Kč a úrok. Žalovaný své povinnosti z uzavřené smlouvy o úvěru nesplnil, když do sjednané doby splatnosti řádně neuhradil částku, k jejímuž plnění se zavázal. Na svůj závazek uhradil částku ve výši 1 500 Kč.
2. Žalovaný se k věci ani přes výzvu soudu nevyjádřil, ač jej k tomu soud vyzval a k vyjádření mu poskytl lhůtu. Nepopřel tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinil je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalované podpůrně přihlédl.
3. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a o. s. ř. Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 10 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla účinně doručena.
4. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět před zahájením jednání, pročež soud řízení v odpovídajícím rozsahu výrokem I. zastavil (§ 96 odst. 1, odst. 2 první věta, odst. 3 první věta, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.“).
5. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 13. 3. 2020 původní věřitelka s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě splnila svou povinnost a poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 100 Kč jednorázovým bezhotovostním převodem na běžný účet žalovaného. Ve smlouvě se žalovaný zavázal úvěr splatit s úrokem (smlouva o úvěru, potvrzení o platbě). Pohledávka byla postoupena žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, dohoda o úplatě, potvrzení o zaplacení úplaty). Žalovaný byl vyzván k zaplacení do 10 dnů od doručení oznámení o postoupení pohledávky (oznámení o postoupení pohledávky, podací arch). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Žalobce splatil za celou dobu, ještě před odesláním oznámení, částku 1 500 Kč (tvrzení žalobkyně). Protože žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy o analýze úvěruschopnosti žalovaného ze strany původní věřitelky před poskytnutím úvěru, vyzval ji k předložení takových důkazů korespondenčně. Žalobkyně odpověděla, že těmito důkazy nedisponuje, a vzala žalobu částečně zpět. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.
6. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Dne 13. 3. 2020 původní věřitelka s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě splnila svou povinnost a poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 100 Kč jednorázovým bezhotovostním převodem na běžný účet žalovaného. Ve smlouvě se žalovaný zavázal úvěr splatit s úrokem. Pohledávka byla postoupena žalobkyni, která za soubor postoupených pohledávek zaplatila sjednanou úplatu, což bylo podle postupní smlouvy předpokladem účinnosti postoupení. Žalovaný byl vyzván k zaplacení do 10 dnů od doručení oznámení o postoupení pohledávky. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Žalobce splatil za celou dobu, ještě před odesláním oznámení, částku 1 500 Kč.
7. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek z postoupené pohledávky na bezdůvodném obohacení (§ číslo ve spojení s § § číslo odst. 1, číslo a s § 2991n zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Úmyslem stran bylo poskytnout spotřebitelský úvěr v právní formě úvěru (§ 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění zákona číslo Sb., § 2395n o. z.). Původní věřitelka totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalovaném (§ 419 o. z.). Přenechala žalovanému k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaný měl vrátit s příslušným úrokem. Podle názoru soudu však původní věřitelka nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. Protože žalobkyně ani po korespondenční výzvě soudu do řízení nevnesla tvrzení a důkazy způsobilé k jejímu úspěchu, nařídil soud jednání, k němuž se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, čímž se připravili o možnost poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., k němuž byl soud připraven. Soud pak případ projednal v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.). Žalobkyně tudíž neunesla subjektivní důkazní břemeno ve vztahu ke skutečnosti, že původní věřitelka vůbec nějak posoudila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. To znamená, že úvěr neměl být poskytnut, pročež je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 první věta z. s. ú.). Podle názoru soudu zde smysl a účel porušeného pravidla vyžaduje, aby byla smlouva neplatná absolutně, tedy aby soud k neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 první větou o. z. a čl. 8 odst. 1 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 ze dne 4. února 2014). Soud zde vyložil o. z. v intencích unijní směrnice, tedy vyšel z jejího nepřímého účinku a použil eurokonformní výklad, protože jde o závazek dvou soukromých osob, v němž směrnice nemá přímý účinek. Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- právnická osoba, C číslo, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žádné částky s výjimkou jistiny a úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 7 100 Kč tudíž žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.), které po zaplacení částky 1 500 Kč přetrvalo ve výši 5 600 Kč. Původní věřitelka soubor pohledávek včetně té žalované postoupila žalobkyni, čímž se žalobkyně stala její věřitelkou (§ číslo ve spojení s § § 1880 odst. 1, 1887 o. z.). Žalovaný byl vyzván k zaplacení již v oznámení o postoupení pohledávky, doporučeně odeslaném dne 29. 7. 2021, přičemž třetí pracovní den nastal 3. 8. 2021 a lhůta dalších 10 dnů, tedy do 13. 8. 2021, odpovídá zákonem předvídané lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ (§ 1958 odst. 2 o. z.). To znamená, že se pohledávka stala splatnou 14. 8. 2021. Žalovaný se potom dnem následujícím den splatnosti ocitl v prodlení, čímž mu vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 8,50 % ročně (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik, splatnost a nabytí příslušné části žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Proto soud výrokem II. přiznal žalobkyni jistinu a úrok z prodlení v zákonné výši. Lhůtu k zaplacení soud ve výroku I. určil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiné lhůtě.
8. Výrokem III. soud žalobu částečně zamítl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, případně zákonu odporující vyčíslení úroku z prodlení.
9. Výrok IV. odpovídá Položce 2 odst. 2 přílohy zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (dále„ z. s. p.“). Žalobkyně totiž navrhla vydání elektronického platebního rozkazu, což se nestalo. Proto jí posléze vznikla povinnost doplatit částku 200 Kč jako rozdíl mezi částkou 1 000 Kč (Položka 1 odst. 1 písm. a) z. s. p.) a již zaplacenou částkou 800 Kč. Jde o poplatek za řízení jako takové (§ 1 písm. a)), jehož poplatnicí je žalobkyně (§ 2 odst. 1 písm. a)) a který se stává splatným až na základě příslušného rozhodnutí (§ 4 odst. 1 písm. j)). Soud žalobkyni k zaplacení uložil lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 7 odst. 1 druhou větou z. s. p.
10. Výrok V. odpovídá ustanovením § § 142 odst. 2 a 146 odst. 2 první věty o. s. ř., protože žalobkyně zavinila částečně zastavení řízení částečným zpětvzetím žaloby a ve zbytku byla v řízení částečně úspěšná. Součet obou částí nedosahuje ani 50 % žalované částky, pročež by byla povinna zaplatit příslušné procento nákladů žalovanému, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, že nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi, k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, ve dvou písemných kopiích. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Ostravě.
Nesplní-li žalobkyně či žalovaný povinnosti uložené v tomto rozsudku, bude je možné na návrh vymáhat v exekučním nebo v soudním vykonávacím řízení.