Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 5161/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Zrůsta a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci žalobce Z. A., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) Ing. R. S., 2) J. S., oběma zastoupeným advokátkou, a 3) M. B., zastoupenému advokátem, za účasti vedlejších účastníků na straně žalovaných 1) Ing. Z. D., a 2) Ing. M. D., obou zastoupených advokátem, o neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28.února 2007 č.j. -132, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení, že \"veřejná dražba nedobrovolná, provedená dražebníkem společnosti D., s. s r. o. dne 4.7.2001 ohledně nemovitostí, a to domu - objektu bydlení stojícího na pozemku p.č. 1304, pozemku p.č. 1304 - zastavěná plocha o výměře 104 m2, pozemku p. č. 1305 - zahrada o výměře 203 m2, vše zapsané na LV pro katastrální území Ř., okr. B. - město u Katastrálního úřadu B.-m.\", je neplatná. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne 4.7.2001 provedl dražebník veřejnou nedobrovolnou dražbu uvedených nemovitostí \"zřejmě\" z důvodu uspokojení pohledávky navrhovatelů žalovaných 1) a 2), zajištěné zástavním právem, a že vydražitelem se stal žalovaný 3). Provedená dražba je podle názoru žalobce neplatná, neboť \"neplatná je zástavní smlouva\" a žalovaní 1) a 2) nikdy žádnou takovou půjčku žalobci neposkytli. Dluh, který žalobce u žalovaných 1) a 2) opravdu měl [žalovaní 1) a 2) mu půjčili dne 12.10.1994 380.000,- Kč, dne 21.4.1996 12.000,- Kč a dne 3.6.1998 a 10.000,- Kč], jim zaplatil.

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 7.10.2003 č.j. -110 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalovaným 1) a 2) 45.240,- Kč k rukám advokátky JUDr. M. S., žalovanému 3) 37.500,- Kč k rukám advokáta JUDr. J. K. a vedlejším účastníkům 45.390,- Kč k rukám advokáta JUDr. V. P. Z provedených důkazů zjistil, že žalovaní 1) a 2) uzavřeli se žalobcem dne 25.5.1995 platnou smlouvu o půjčce a že žalobce neprokázal, že by veřejná nedobrovolná dražba, provedená dne 4.7.2001 za účelem uspokojení této pohledávky, byla ve smyslu ustanovení § 48 odst.3 zákona o veřejných dražbách neplatná.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28.2.2007 č.j. -132 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil a ve výroku o náhradě nákladů jej změnil tak, že žalobci uložil, aby zaplatil žalovaným 1) a 2) společně a nerozdílně 6.000,- Kč k rukám advokátky JUDr. M. S., žalovanému 3) 4.800,- Kč k rukám advokáta JUDr. J. K. a vedlejším účastníkům společně a nerozdílně 7.318,50 Kč k rukám advokáta JUDr. V. P.; současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalovaným 1) a 2) společně a nerozdílně 5.775,- Kč k rukám advokátky JUDr. M. S., žalovanému 3) 5.801,- Kč k rukám advokáta JUDr. J. K. a vedlejším účastníkům společně a nerozdílně 6.872,- Kč k rukám advokáta JUDr. V. P. S poukazem na ustálenou judikaturu soudů odvolací soud dovodil, že řízení o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby se musí z hlediska věcné legitimace vždy zúčastnit její navrhovatel, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel, popřípadě jejich právní nástupci, kteří mají za řízení, stojí-li na žalované straně, postavení tzv. nerozlučných společníků. Vzhledem k tomu, že právní nástupci vydražitele se řízení účastní jen jako vedlejší účastníci a že žalobce proti dražebníku (obchodní společnosti D., s. s r.o.) žalobu vůbec nepodal, musela být žaloba již z tohoto důvodu zamítnuta.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že soudy ho nepoučily v rozporu s ustanovením o nerozlučném společenství na straně žalovaných, čímž mu \"odňaly možnost adekvátní ochrany jeho práv\". Odvolací soud navíc porušil \"zásadu dvojinstančnosti řízení\", když \"odejmul dovolateli ve chvíli, kdy vyšly teprve v odvolacím řízení najevo nové skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci, možnost bránit se samostatně řádným opravným prostředkem\". Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [ ], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [ ].

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( )

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolání může být podle ustanovení - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. ], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. ]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ve smyslu ustanovení a (srov. ). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).

Žalobce v projednávané věci - jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. ) - právní posouzení věci (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) odvolacím soudem nezpochybňuje a v dovolání ani neoznačuje žádnou právní otázku, pro kterou by rozhodnutí (usnesení) odvolacího soudu mělo mít po právní stránce zásadní význam. Dovozuje pouze, že řízení před soudy je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť nebyl poučen \"ve smyslu ustanovení o nerozlučném společenství na straně žalovaných\" a odvolací soud porušil zásadu dvojinstančnosti řízení. Námitky žalobce tedy nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení ; bez ohledu na to, že žalobce se ve skutečnosti nedomáhá splnění poučovací povinnosti, uložené soudu v ustanovení , ale poučení o hmotném právu (o tom, kdo je ve sporu o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby věcně legitimován), které je v občanském soudním řízení nepřípustné (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 3.1.1996 sp. zn. , uveřejněný pod č. 2 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. 5, s. 11 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2001 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003), a že \"dvojinstančnost\" není obecnou zásadou občanského soudního řízení, kritika rozsudku odvolacího soudu z pohledu těchto dovolacích důvodů nemůže být - jak uvedeno již výše - způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé po právní stránce.

Za přihlédnutí k tomu, že právní názor odvolacího soudu vychází z ustálené judikatury soudů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006), dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že proti rozsudku odvolacího soudu není dovolání žalobce přípustné ani podle ustanovení ; dovolání žalobce proto - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a věty první , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným a vedlejším účastníků v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. června 2008

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu