Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Odo 1436/2006

U S N E S E N Í

31. května 2006, č.j. -112, takto:

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala zaplacení požadované částky s odůvodněním, že ji úpadce uhradil za odbahnění pozemku, který je vlastnictvím žalovaného.

Okresní soud Plzeň – město (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 1. 2006, č.j. -91, zamítl žalobu na zaplacení částky 800.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 31. 5. 2006, č.j. -112, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, vzal ve shodě s ním za prokázáno, že dne 31. 12. 1999 uzavřel žalovaný s úpadcem smlouvu o nájmu, provozování a údržbě stadionu ve Š. s., že z obsahu této smlouvy

(z jednoznačného vymezení pronajímaných pozemků) vyplývá, že jejím předmětem nebyl sportovní areál v L. u., resp. pozemek, na němž se nacházel (dále „předmětný pozemek“ nebo „pozemek“), že úpadce ho přesto užíval jako tréninkovou a hrací plochu, že v srpnu 2002 došlo v důsledku povodní k zabahnění pozemku, že v září 2002 uzavřel úpadce (bez souhlasu žalovaného) jako objednatel s obchodní společností G., s. r. o. jako se zhotovitelem ústní smlouvu o dílo, podle níž se zhotovitel zavázal provést pro objednatele odstranění nánosů bahna na pozemku, že dne 26. 11. 2002 byly objednané práce ukončeny a pozemek předán úpadci vyklizený, že cena díla byla sjednána ve výši 1.323.657,84 Kč, že úpadce uhradil zhotoviteli za provedené práce dne 20. 12. 2002 částku 400.000,- Kč, dne 3. 1. 2003 částku 100.000,- Kč, a dne 20. 12. 2004 částku 300.000,- Kč, a že dne 9. 2. 2004 vystavil žalovanému fakturu na celou částku vyúčtovanou obchodní společnosti, a že žalovaný ji odmítl uhradit. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že úpadce užíval předmětný pozemek bez právního důvodu, a že uplatněný nárok je nutno  posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení získaný plněním bez právního důvodu. Konstatoval přitom, že mezi účastníky jde o vztah občanskoprávní, a že bezdůvodné obohacení, které žalovaný získal, spočívá ve výkonech – v hodnotě prací, provedených na jeho pozemku. Odvolací soud se ztotožnil rovněž se závěrem soudu prvního stupně o tom, že  uplatněný nárok je promlčen. Dovodil, že okamžik, kdy žalovanému bezdůvodné obohacení vzniklo, byl den, kdy byly dokončeny práce na jeho pozemku. Ke stejnému okamžiku začala běžet i subjektivní promlčecí doba, neboť k tomuto datu se úpadce dozvěděl, že na jeho úkor vzniklo bezdůvodné obohacení i to, kdo jej získal, neboť mu vždy bylo známo, komu pozemek náleží. Pro počátek a běh promlčecí doby přitom není rozhodné, kdy úpadce zaplatil zhotoviteli za provedené práce, neboť žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení již jejich provedením, a nikoliv tím, že je úpadce objednateli zaplatil. Jestliže tedy v projednávané věci došlo k dokončení prací nejpozději v listopadu 2002 a žaloba byla podána až 13. 12. 2004, stalo se tak po marném uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby. Vznesl-li žalovaný v řízení námitku promlčení, bylo nutno k ní přihlédnout a žalobu zamítnout.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost odůvodnila podle a uplatnila v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ). Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzuje z toho, že napadené rozhodnutí řeší právní otázku počátku běhu promlčecí doby v rozporu s hmotným právem. Odvolacímu soudu vytýká, že nevzal v úvahu, že vztah bezdůvodného obohacení je zásadně vztahem mezi dvěma subjekty, kdy na jedné straně je subjekt povinný, který se v tomto případě bezdůvodně obohatil, a na druhé straně  subjekt oprávněný, na jehož úkor k obohacení došlo, tj. ten, v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení hodnot, a pouze ten je aktivně legitimován k podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení. Dovolatelka má za to, že úpadce se stal oprávněným subjektem ve smyslu ustanovení obč.zák. až zaplacením první splátky ceny díla ve výši 400.000,- Kč, tj. ke dni 20. 12. 2002, a že mu vzniklo právo domáhat se vydání bezdůvodného obohacení až tímto okamžikem, kdy došlo v jeho majetkové sféře ke zmenšení majetkových hodnot; teprve tímto okamžikem mu začala běžet dvouletá promlčecí lhůta k uplatnění jeho práva vůči žalovanému. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnil s napadeným rozsudkem a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c)

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle , z něhož ji dovozuje dovolatelka.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V souzené věci spatřuje dovolatelka zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v tom, že odvolací soud posoudil otázku promlčení nároku úpadce v rozporu s hmotným právem. Z obsahu ( ) dovolání se přitom podává, že dovolatelka zpochybňuje otázku vzniku bezdůvodného obohacení jakožto obecného předpokladu pro běh promlčecí doby.

V dané věci jde o bezdůvodné obohacení získané plněním bez právního důvodu (tento závěr dovoláním nebyl zpochybněn).

Již dřívější soudní praxe  (srov. Správu o zhodnotení úrovne rozhodovania súdov SSR vo veciach zodpovednosti za neoprávnený majetkový prospech podľa § 451 a nasl. O. z., prejednanej a schválenej občianskoprávnym kolégiom Najvyššieho súdu SSR, Cpj 37/78 z 21. 12. 1978, která byla publikována pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1979) dovodila, že plněním bez právního důvodu jsou případy, v nichž právní důvod k okamžiku plnění vůbec neexistoval; může jít i o případy, kdy byly vynaloženy investice  na cizí věc (nemovitost). Z uvedených závěrů vychází i stávající soudní praxe (srov. např. rozsudek ze dne 29. 1. 2003, sp.zn. , uveřejněný pod C 1672 ve Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 23), která dovodila, že vlastníku nemovitosti v tom případě vzniká prospěch v rozsahu, v němž se nemovitost provedenou investicí oproti předchozímu stavu zhodnotila (nikoliv v rozsahu vynaložených investic), a to k okamžiku, kdy k tomuto zhodnocení (zlepšení kvality či charakteru věci) došlo, tedy kdy se majetkový stav vlastníka zvýšil o hodnotu odpovídající zvýšení hodnoty věci. Názor, že bezdůvodné obohacení získané plněním bez právního důvodu vzniká již samotným přijetím plnění, vyplývá dále též např. z  rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2005, sp.zn. , a ze dne 14. 8. 2007, sp.zn. .

Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud nepochybil, pokud dovodil, že pro počátek a běh promlčecí doby není rozhodné, kdy úpadce zaplatil zhotoviteli za provedené práce, neboť žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení již jejich provedením, a nikoliv tím, že je úpadce objednateli zaplatil (jak je namítáno v dovolání).

Nezbývá tedy než učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalovanému nevznikly (dle obsahu spisu) náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalobkyni právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. června 2008

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu