Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 891/2006

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Č. B. rozsudkem ze dne 30. 12. 2004, č. j. -221 uložil žalovaným 1) a 2) zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 304.412,- Kč s 11 % úrokem z prodlení od 7. 3. 2000 do zaplacení (výrok I.) žalobu o zaplacení částky 1,130.743,- Kč zamítl (výrok II.) a dále rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.).

Krajský soud v Č. B. jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. 8. 2005, č. j. -252, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. v části o zaplacení 1,401.929,30 Kč s přísl. tak, žalovaným uložil zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 514.425,15 Kč s 11 % úrokem z prodlení od 7. 3. 2000 do zaplacení a do zbývající částky 887.504,15 Kč s 11 % úrokem z prodlení do 7. 3. 2000 do zaplacení žalobu zamítl; odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. v části týkající se částky 33.225,70 Kč s přísl. a ve výrocích II. až V. o nákladech řízení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací  soud v odůvodnění zejména uvedl, že ze znaleckého posudku účastníky nezpochybňovaného, vyplývá, že cena díla byla dohodnuta částkou 6,385.000,- Kč, k 15. 11. 1999 bylo podle zjištění zhotovitele prostavěno 6,104.569,- Kč a zbývalo prostavět 280.431,- Kč, cena odsouhlasených víceprací činila 284.843,27 Kč, vícepráce neodsouhlasené, bez předávacího protokolu činily 759.604,42 Kč, neprovedené práce dle zjištění znalce a stavebního dozoru činily 838.552,54 Kč a náklady na odstranění zjištěných vad činily 585.089,- Kč.

Dále odvolací soud uvedl, že se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o platnosti smlouvy o dílo a žalobcovu námitku o její neplatnosti uplatněnou v odvolacím řízení pokládal za účelovou. Podle odvolacího soudu není pro věc důležité zda žalovaní 1)  a 2) od smlouvy o dílo odstoupili nebo zda se dohodli na ukončení smluvního vztahu s omezením rozsahu díla, neboť v obou případech byli žalovaní povinni zaplatit přiměřeně sníženou cenu – podle § 351 obch. zák. odpovídající rozsahu díla ke dni odstoupení, popř. podle § 549 obch. zák. při omezení díla na základě dohody cenu přiměřeně sníženou.. Podle znaleckého posudku, žalobce neprovedl práce v rozsahu 838.552.54 Kč, smluvená cena díla činila 6,385.000,- Kč a proto měl žalobce právo na zaplacení  částky 5,546.447,50 Kč.

Odvolací soud dále uvedl, že cena provedených víceprací dle znaleckého posudku odpovídá 284.843,27 Kč a 759.634,32 Kč, že tyto práce byly prováděny a ať již byly provedeny na základě smlouvy o dílo či mimo ni dle § 450 a násl. obč.zák., jejich cena se určí jako cena obvyklá a proto není namístě žalobci nepřiznat z důvodu vydání bezdůvodného obohacení částku 759.634,42 Kč (u částky 284.843,27 Kč nebyl zpochybňován smluvní základ). Podle odvolacího soudu nebylo třeba se zabývat náklady neodstranění vad díla ve výši 585.089,- Kč, neboť jde o  nároky z odpovědnosti za vady a v řízení nebylo prokázáno, že vady byly vytknuty a uplatněny nároky z titulu odpovědnosti za vady.

Odvolací soud proto dospěl k závěru že žalobce měl právo na zaplacení 6,590.925,10 Kč tj. včetně víceprací, žalovaní 1) a 2) zaplatili žalobci 6,076.500,- Kč, a proto rozhodl tak, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 514.425,15 Kč s 11 % úrokem z prodlení a do zbývající částky ve výši 887.504,15 Kč s přísl. žalobu zamítl.

V podání ze dne 20. 10. 2004 vzal žalobce žalobu ohledně částky 33.225,70 Kč zpět, soud prvního stupně v této části řízení nezastavil, tím se podle odvolacího soudu dopustil procesního pochybení, proto v této části rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Odvolací soud s ohledem na uvedené rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora.

Dovoláním ze dne 11. 11. 2005 napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu v části, v níž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. v části o zaplacení 1,401.929,30 Kč s přísl. tak, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně částku 514.425,15 Kč s přísl. a žalobu o zaplacení 887.504,15 Kč s přísl. zamítl.

V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že dovolání podává z důvodu nesprávného právního posouzení věci [ ]. Ve sporu bylo podle dovolatele učiněno nesporným že mezi účastníky byla v roce 1999 uzavřena smlouva o dílo. V průběhu stavby docházelo na základě požadavků žalovaných 1) a 2) k úpravám předmětu díla a na tyto úpravy nebyly podloženy upravenou projektovou dokumentací a proto musel žalobce přerušit práce. Žalovaní 1) a 2) odstoupili od smlouvy a žalobce provedl vyčíslení do té doby provedených prací a žalovaní však úhradu neprovedli. Rozsah provedených prací byl stanoven znaleckým posudkem a proto  se podle dovolatele při odstoupení od smlouvy měla řešit cena provedených prací, nikoliv již částka prací neprovedených a jejich odpočet, jak to nesprávně řešil odvolací soud.

Dovolatel v dovolání k tomu dále uvedl, že provedl práce v hodnotě 6,104.569,- Kč, dále vícepráce za 284.483,- Kč a neodsouhlasené vícepráce za 759.634,- Kč, celkem tedy provedl práce za 7,149.046,- Kč. Žalovaní 1) a 2) zaplatili 6,076.500,- Kč, doplatek tak činí 1,072.546,- Kč, vše bez DPH. Cena díla včetně DPH činila podle dovolatele 7,506.498,- Kč, k úhradě tak zbývá 1,429.998,- Kč, přičemž v žalobě bylo uplatněno zaplacení 1,435.155,- Kč.

Dovolatel vzhledem k uvedenému navrhuje, aby dovolací soud dovoláním napadenou část rozsudku odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému řízení.

Žalovaní 1) a 2) jak to vyplývá z předkládací zprávy a obsahu spisu se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupené advokátem a jím bylo dovolání sepsáno (, a 4, ).

Dovolací soud se poté zabýval přípustností dovolání v posuzované věci Odvolací soud změnil rozsudek soudu první stupně v části týkající se zaplacení 1,401.929,30 Kč s přísl. tak, že žalovaným uložil povinnosti zaplatit žalobci 514.425,15 Kč s přísl. (soud první stupně žalobci přisoudil částku 304.412,- Kč s přísl.) a zamítl žalobu ohledně zbývající částky ve výši 887.504,15 Kč s přísl. (soud prvního stupně žalobu zamítl ohledně částky  1,130.746,- Kč. Řízení ohledně zaplacení částky 33.225,70 Kč byl zastaveno, neboť v tomto rozsahu vzal žalobce žalobu zpět – viz usnesení Okresního soudu v Č. B. ze dne 30. 11. 2005, č. j. -270 a usnesení Krajského soudu v Č. B. ze dne 19. 4. 2006, č. j. -278.

Podle je dovolání přípustní mj. proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

V posuzovaném případě je z porovnání rozsudků obou stupňů zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo dovolateli (žalobci) vyhověno a bylo mu přiznáno více opravných prostředků (514.425,15 Kč). V případě dovolání jakož i u jiných platí, že k jeho podání je oprávněn jen ten účastník řízení, v jehož právní situaci nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma, která je odstranitelná v dovolacím řízení tak, že dovolání bude vyhověno. Tato legitimace k podání dovolání se označuje jako tzv. subjektivní přípustnost dovolání (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. ). Přípustnost dovolání nelze posuzovat podle ust. , i když byl předmětný výrok rozsudku odvolacího soudu formálně označen jako změna rozsudku soudu prvního stupně.

Pokud tedy dovolatel napadl  tuto část rozhodnutí odvolacího soudu není k podání dovolání legitimován (subjektivně oprávněn), neboť mu bylo vyhověno a je zřejmé, že rozhodnutí dovolacího soudu bylo pro něho příznivější. Dovolání je nutné v této části odmítnout podle a

Zbývá tedy posoudit přípustnost dovolání u výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž co do zbývající částky 887.504,15 Kč s přísl. byla žaloba zamítnuta. Porovnáním shora uvedených rozsudků je zřejmé, že v této části byl odvolacím soudem potvrzen rozsudek soudu prvního stupně (byť v menším rozsahu, neboť žalobci bylo přiznáno více) a není rozhodné, že odvolací soud tento výrok označil jako změnu rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť rozhodující je, že v této části byla práva a povinnosti účastníků soudu posouzena shodně a ve své podstatě se jedná o potvrzující výrok.

V případě potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu je dovolání přípustné v případech uvedených v ust. a c)

Dovolání není v daném případě přípustné podle ust. , neboť odvolací soud potvrdil v této části první rozhodnutí soudu prvního stupně, který tak nemohl být vázán právním názorem odvolacího soudu.

Podle je dovolání přípustné mj. proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle  a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodnutí dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem  rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Zda je dovolání přípustné podle uvedeného ustanovení je tedy nutné posuzovat z hlediska otázek právních, řešených v rozhodnutí odvolacího soudu, jiné otázky, např. posuzování správnosti či úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání v tomto případě založit nemohou.

Dovolací soud v posuzovaném případě dospěl k závěru, že dovolání je v uvedené části přípustné, neboť  rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s hmotným právem.

Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že není podstatné, zda žalovaní (objednatelé) od smlouvy o dílo z roku 1999, jejímž předmětem bylo provedení rekonstrukce objektu H., přístavba nové části k tomuto objektu a dešťová kanalizace v termínu plnění do 30. 9. 1999, odstoupili nebo zda se účastníci dohodli na ukončení smluvního vztahu v „omezeném rozsahu díla“, protože v obou případech byli žalovaní povinni zaplatit žalobci (zhotoviteli) cenu „přiměřeně sníženou“ a odvolací soud odkázal na ust. § 351 obch. zák. a § 549 obch. zák. Žalovaní v dopise ze dne 2. 2. 2000, jak to vyplývá ze skutkových zjištění, od smlouvy o dílo odstoupili ke dni 15. 2. 2000 z důvodu prodlení žalobce se zhotovením díla.

Podle § 351 odst. 1 a 2 obch. zák. mj. odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy. Strana, jíž bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí.

V případě smlouvy o dílo je tato obecná právní úprava doplněna a modifikována zejména v ust. § 543 a 544 obch. zák., a to podle toho, zda ke zhotovované věci má vlastnické právo zhotovitel nebo objednatel a zda k zániku smlouvy došlo z důvodů, za které odpovídá zhotovitel nebo objednatel.

Má-li ke zhotovované věci vlastnické právo objednatel (§ 542 odst. 1 obch. zák.) a věc nelze vzhledem k její povaze vrátit nebo předat hotoviteli, je objednatel povinen uhradit zhotoviteli to, o co se objednatel zhotovováním věci obohatil, jestliže závazek zanikl z důvodu, za která objednatel neodpovídá (§ 544 odst. 1 obch. zák.). Zanikl-li závazek z důvodů, za něž odpovídá objednatel, může zhotovitel požadovat úhradu ceny věcí, které účelně opatřil a jež se zpracováním staly součástí zhotovované věci, pokud cena těchto věcí není zahrnuta v nároku zhotovitele dle § 548 odst. 2 obch. zák. (tj. v nároku na zaplacení ceny dle smlouvy po odečtení toho, co zhotovitel ušetřil neprovedením díla v celém rozsahu).

Dohodnou-li se strany po uzavření smlouvy na omezení rozsahu díla a nesjednají-li jeho důsledky na výši ceny, je objednatel povinen zaplatit jen cenu přiměřeně sníženou; při změně díla platí obdobné (§ 549 odst. 1 a 2 obch. zák.).

Z uvedeného je zřejmé, že v případě odstoupení od smlouvy o dílo, jestliže zhotovovaná věc byla ve vlastnictví objednatele, v daném případě se jednalo o rekonstrukci domu objednatele a přístavbu, a odstoupili-li žalovaní od předmětné smlouvy o dílo z důvodů na straně zhotovitele (prodlení s dokončením díla), tedy nikoli z důvodů na straně objednatele, je objednatel povinen uhradit zhotoviteli částku, o kterou se objednatel zhotovováním věci obohatil. V takovém případě se za bezdůvodné obohacení považuje, je-li stavebními pracemi vytvořena určitá hodnota, rozdíl mezi hodnotou věci (stavby, domu) před počátkem stavebních prací a po jejich ukončení (§ 451 odst. 1 a § 458 odst. 1 obč. zák.). K uvedené problematice lze též odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. , popř. rozsudek ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. .

V případě dohody stran o omezení rozsahu díla dle § 549 odst. 1 obch. zák., není-li sjednán dopad této změny na cenu díla, jak již bylo uvedeno, je objednatel povinen zaplatit jen cenu přiměřeně sníženou.

Dovolatel v dovolání též uvedl, že na základě požadavků žalovaných docházelo k úpravám předmětu díla, aniž by tuto námitku konkretizoval a v dalším vycházel z toho, že předmětná smlouva zanikla odstoupením od smlouvy na základě přípisu žalovaných uvedeného shora. Ani odvolací soud se s ohledem na shora uvedený právní názor (není podstatné, zda účastníci odstoupili od smlouvy nebo změnili rozsah díla), po skutkové stránce nezabýval tím, zda skutečně účastníci uzavřeli dohodu o změně díla, včetně posouzení jejího event. obsahu. Dovolací soud se proto touto námitkou, a to s ohledem na shora uvedené, nemohl zabývat.

Z uvedeného je zřejmé, že právní posouzení věci provedené odvolacím soudem není správné. V dalším řízení je proto nutné zabývat se tím, z jakých důvodů předmětný závazek zanikl, tj. zda k odstoupení od smlouvy o dílo došlo z důvodu na straně objednatele či zhotovitele, neboť důsledky jsou různé, popř. zda k zániku závazku došlo dohodou či byl závazek změněn.

Nejvyšší soud proto podle , a 3 rozhodl tak, že rozhodnutí odvolacího soudu v části, u níž shledal dovolání přípustným, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení; ve zbývající dovoláním napadené části dovolání odmítl.

O náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího bude podle rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně  29. dubna  2008

JUDr. Ing. Jan  H u š e k

předseda senátu