Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
14 C 47/2022-35
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 85 900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku 7 600 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně za dobu od 26.10.2021 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá ohledně požadavku na zaplacení částky 78 300 Kč a ohledně požadovaného úroku a úroku z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného a vyčísleného ve výroku I.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku 7 600 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně za dobu od 26.10.2021 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá ohledně požadavku na zaplacení částky 78 300 Kč a ohledně požadovaného úroku a úroku z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného a vyčísleného ve výroku I. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou podanou dne 25.11.2021 na žalovaném domáhal zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil zejména tím, že účastníci (resp. právní předchůdce žalobce právnická osoba) se žalovaným uzavřel dne 18.5.2017 smlouvu o úvěru číslo rok číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě žalovanému poukázal částku 60 000 Kč. Podle smluvních ujednání měl žalovaný žalobci počínaje měsícem po uzavření smlouvy zaplatit celkem částku 110 400 Kč v 16 měsíčních splátkách po 6 900 Kč, splatných vždy k 18. dni v měsíci. Žalovaný své smluvní povinnosti řádně neplnil, na uvedenou smlouvu uhradil pouze částku 52 400 Kč, která odpovídá 7 řádně uhrazeným splátkám, ke dni splatnosti poslední splátky 18.9.2018 úvěr nesplatil. Žalobce po žalovaném požaduje dlužnou jistinu ve výši 55 900 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 693 Kč, nesplacený poplatek za správu úvěru ve výši 558 Kč, nesplacený poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 849 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 13 728,43 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 183 Kč, smluvní pokutu ve výši 30 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19.7. 2021 byla pohledávka postoupena na žalobce.
2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.
3. Soud má za prokázané následující jednotlivé skutečnosti:
Žalovaný a poskytovatel úvěru (právnická osoba) uzavřeli dne 18.5.2017 smlouvu o úvěru číslo rok číslo. Na základě této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku 60 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 28 % z jistiny (21 % ročně), s poplatkem za správu úvěru ve výši 13 200 Kč a s poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 20 400 Kč. Žalovaný měl splácet celkovou částku 110 400 Kč (60 000 Kč jistina a 50 400 Kč celkové náklady spotřebitelského úvěru) v 16 měsíčních splátkách po 6 900 Kč (Prokázáno: smlouvou o úvěru číslo zejm. čl. II. a čl. III.2. smlouvy). Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek či zesplatněné jistiny strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, v souhrnu však nejvýše do poloviny poskytnuté jistiny (čl. V.4. smlouvy). Na tuto smlouvu žalovaný uhradil částku 52 400 Kč (nesporné tvrzení žalobce). Ke dni uzavření smlouvy o úvěru (12.10.2017) měl žalovaný příjem ze závislé činnosti ve výši 21 423 Kč, průměrné měsíční výdaje žadatel uvedl ve výši 9 540 Kč (na bydlení 6 000 Kč, energie 540 Kč, stravování 2 000 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč) (prokázáno: žádosti o úvěr). Z finanční analýzy má soud za prokázáno, že předchůdce žalobce vypočetl měsíční volné finanční zdroje žalovaného v částce 11 883 Kč. Od příjmů 21 423 Kč byla odečtena částka 9 540 Kč – minimální měsíční výdaje žadatele. Příjem žalovaného, který byl zaměstnán u společnosti anonymizována dvě slova, činil v březnu 2017 částku 21 423 Kč (prokázáno: mzdovým výměrem, výplatní páskou za měsíce březen 2017). Dále žalovaný předchůdci žalobce předložil příjmový doklad za úhradu nájemného ve výši 6 000 Kč měsíčně za měsíc březen 2017 a SIPO za měsíc květen 2017 na částku 540 Kč (prokázáno: příjmovým dokladem za měsíc březen 2017 a SIPO za měsíc květen 2017). Z výpisu z účtu na jméno žalovaného za měsíc duben 2017 má soud za prokázáno, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil 2 081,51 Kč a zůstatek na konci měsíce činil 1 183,41 Kč (prokázáno: výpisem z účtu žalovaného u právnická osoba příjmení za měsíc duben 2017). Část obchodního závodu společnosti právnická osoba – divize spotřebitelských úvěrů byla prodána společnosti právnická osoba (prokázáno notářským zápisem). Původní věřitel společnost právnická osoba svou pohledávku za dlužníkem postoupil dne 19.7.2021 na žalobce, což bylo žalovanému řádně oznámeno dopisem ze dne 5.8.2021 (prokázáno: smlouvami o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky). Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky, naposled předžalobní upomínkou ze dne 18.10.2021 (prokázáno: předžalobní upomínkou včetně poštovního podacího archu).
4. Žalobce byl před jednáním vyzván usnesením ze dne 9.2.2021, č. j. číslo jednací, (zejména) aby doplnil žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. K tomu žalobce přípisem datovaným dne 8.3.2022 (č. l. 19) sdělil, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, rovněž uvedl, že žalovaný měl při uzavírání smlouvy za povinnost uvést pravdivě a úplně všechny skutečnosti, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace byly ověřovány, a veškeré listinné důkazy, které žalobce má k dispozici soudu předložil.
5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ z. s. ú.) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 z. s. ú. posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Soud nemá pochybnosti o tom, že účastníci dne 18.5.2017 uzavřeli smlouvu o úvěru. Je rovněž evidentní, že žalobce poskytl peněžité prostředky jako podnikatel a že žalovaný má naopak postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vztah žalobce a žalovaného tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
15. Ačkoli jazykový výklad § 87 odst. 1 z. s. ú. by nasvědčoval tomu, že smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru (v daném případě smlouva o zápůjčce) je v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele relativně neplatná (k neplatnosti smlouvy je třeba námitky spotřebitele), není takový výklad eurokonformní, a proto nemůže obstát. Česká republika, jako členský stát Evropské unie, totiž uvedeným zákonem splnila povinnost transponovat do svého právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ Směrnice 2008/48/ES“), což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu přijaté vnitrostátní úpravy.
16. V daném případě je výklad Směrnice 2008/48/ES ve vztahu k označené české vnitrostátní právní úpravě již tzv. acte éclairé, neboť na základě předběžné otázky položené Okresním soudem v Ostravě podal Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, následující výklad relevantních článků Směrnice 2008/48/ES:„ Články 8 a 23 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
17. Eurokonformní výklad tak požaduje, aby soud zkoumal z úřední povinnosti, zda žalobce splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, a aby i bez námitky žalovaného posoudil smlouvu o úvěru jako (absolutně) neplatnou v případě, že žalobce svou povinnost porušil.
18. Případné nedodržení takového procesního postupu má za následek porušení práva žalovaného spotřebitele na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Do základního práva spotřebitele na soudní ochranu by bylo zasaženo, pokud by (obecný) soud nezkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uvedený nález se sice primárně týká předchozí právní úpravy (zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), avšak Ústavní soud se v odůvodnění výslovně zabývá i úpravou nyní aktuální a nosné důvody nálezu tak lze nadále použít.
19. Ustálená rozhodovací praxe soudů již dále dospěla k závěru, že poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost spotřebitele posoudit s náležitou odbornou péčí, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
20. Pojem„ odborné péče“ je legálně definován pro účely ochrany spotřebitele v § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost. Pojem„ odborná péče“ představuje péči vyšší intenzity než„ péče řádného hospodáře“, kdy z požadavku odbornosti vyplývá též požadavek pečlivosti, přičemž„ odbornou péčí“ je třeba rozumět péči průměrného profesionála, tzn. odborníka, který má svému oboru obvyklé znalosti, schopnosti a dovednosti, a který je využívá s tomu odpovídající obvyklou péčí a opatrností (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 5194/2009, nebo ze dne 9. 1. 2006 sp. zn. 32 Odo 1154/2004).
21. Z již odkazovaných rozhodnutí se dále podává, že„ odborná péče“ bude v případě posuzování úvěruschopnosti spotřebitele zahrnovat i takovou obezřetnost, která poskytovatele vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Poskytování úvěrů bez doložení bonity je aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situace jako je předlužení velké části obyvatelstva, problém vícečetných exekucí, systémové chudoby aj. Smlouvu o spotřebitelském úvěru tak lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Sankce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy tak je do značné míry motivována i ochranou veřejného zájmu.
22. Jinak řečeno, z odkazované judikatury konkrétně plyne, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr značí situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto musí poskytovatel úvěru mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost).
23. V daném případě si žalobce vyžádal informace od žalovaného (vyplněním typizovaného formuláře), které doplnil jednou výplatní páskou za měsíc březen 2017, výpisem z účtu za měsíc duben 2017. Lustraci žalovaného v rejstříku SOLUS a rejstříku NRKI si žalobce nevyžádal vůbec. Podle mínění soudu se žalobce neměl spokojit s údaji, uvedenými žalovaným, neboť tyto jsou jednak co do svého rozsahu nedostatečné a jednak vyvolaly potřebu podrobněji zkoumat poměry žalovaného.
24. Jestliže měl žalobce v rámci své„ finanční analýzy“ informaci, že žalovaný má volné měsíční zdroje ve výši 11 883 Kč, avšak z výpisu z účtu je zřejmé, že výdaje žalovaného převyšují příjmy, pak je zřejmé, že se jedná o údaj varovný, který nemůže profesionál v poskytování spotřebitelských úvěrů přejít bez povšimnutí. Pokud by žalobce žádal předložení výpisů z účtu za více měsíců, stejně tak aby předložil výplatní pásky, zjistil by, zda je žalovaný schopen vytvářet rezervy a zda již z účtu nehradí jiné splátky úvěru.
25. Hodnocení měsíční splátky úvěru jako„ velmi konzervativní“ mechanicky vychází jen z předpokládané (listinnými důkazy však nijak nepotvrzené)„ volné“ měsíční částky 11 883 Kč„ Výpočet“ této částky je nicneříkajícím údajem, pokud žalobce jako poskytovatel úvěru blíže nezkoumal skutečné životní náklady žalovaného a zejména nezkoumal důvod a motivaci žalovaného k uzavření smlouvy o úvěru. Vůbec se například nezabýval dalšími náklady žalovaného jako jsou náklady na energie, zda částka 540 Kč je za plyn, elektřinu či obojí, zda platí vodné, jaké jsou měsíční náklady na volání, náklady na dopravu - cestu do práce, zda vlastní motorové vozidlo, náklady na domácnost. Podklady, které žalovaný předchůdci žalobce předložil, přitom signalizovaly riziko při poskytování úvěru, což samo o sobě nutně musí vést k další a hlubší prověrce poměrů žadatele i za cenu prodloužení kontraktačního procesu (všechny uvedené listiny od žádosti o půjčku, standartní informace o spotřebitelském úvěru až po návrh na uzavření smlouvy byly vyhotoveny tentýž den, takže úvěr byl poskytnut takříkajíc na počkání). Žalobce se přitom nemůže zprostit své povinnosti jednat s patřičnou odbornou péčí odkazem na skutečnost, že žalobce se zavázal a je povinen v žádosti uvést úplné a pravdivé údaje, neboť – jak shora podrobně vysvětleno – žalobce musí být aktivní a nemůže se spoléhat jen na údaje poskytnuté žalovaným (když v daném případě si měl vyžádat výpisy z účtu za delší časové období, aby bylo zřejmé, zda je žalovaný skutečně schopen vytvářet rezervy na měsíční splátku, která měla činit 6 900 Kč měsíčně, zda je v pracovním poměru na dobu neurčitou, rovněž není z uvedených listin zřejmé, zda již žalovaný hradí nějaký úvěr či nikoliv, rovněž žalovaného nelustroval v žádném registru dlužníků, apod.).
26. Soud tak dospívá k závěru, že žalobce nepostupoval při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu a (v době uzavírání smlouvy) osvědčené poměry žalovaného nezkoumal dostatečně jeho úvěruschopnost.
27. Smlouva o úvěru tak je s ohledem na § 97 odst. 1 z. s. ú. a § 588 o. z. absolutně neplatná. Účastníci jako smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalobce žalovanému plnil na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobce tak má nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 60 000 Kč od které je nutné odečíst částku, kterou žalovaný již žalobci uhradil 52 400 Kč. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobci částku 7 600 Kč včetně úroku z prodlení z této částky v zákonné výši v návaznosti na prodlení žalovaného podle data doručení předžalobní výzvy (§ 573, § 1958 odst. 2, § 1970 o. z., § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.).
28. Na základě všeho doposud uvedeného soud žalobě vyhověl jen v rozsahu shora uvedeném; požadavek na zaplacení zbývající částky včetně požadované smluvní pokuty a příslušenství zamítl.
29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný, který byl v tomto řízení úspěšnější by měl vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žádná náhrada nákladů řízení však žalovaným nebyla požadována a vznik nákladů řízení žalovaného z obsahu spisu ani nevyplývá, náhrada nákladů řízení mu tedy nebyla přiznána.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.