Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1154/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. října 2003, č.j. -46, vyhověl žalobě, jíž se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 550.000,- Kč spolu s 12% úrokem z prodlení z této částky účtovaným od 19. dubna 2000 do zaplacení (výrok I.) a současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 58.920,- Kč (výrok II.). Vyšel ze zjištění, že žalobkyně udělila žalované plnou moc a stanovila ji přímým zástupcem pro celní řízení. Žalovaná zmocnění přijala a zavázala se zpracovávat pro žalobkyni potřebná celní prohlášení. Celní prohlášení vyhotovila na podkladě dokladů předaných žalobkyní k dováženému zboží, tj. faktur a tranzitních celních prohlášení, přičemž ve všech uvedla ve sloupci č.33 nesprávný kód zboží 8706, ačkoli měla uvést kód zboží 8704. V důsledku toho bylo chybně vyměřeno clo a Celní úřad Ž. n. S. rozhodnutím ze dne 26.11.1999, čj. 4325/TR 64-43/3/99, potvrzeným rozhodnutím Celního ředitelství B. ze dne 23.2.2000 zn. 18-0101-01/2000/I, uložil žalobkyni pokutu ve výši 500.000,- Kč. Rozhodnutím ze dne 26.11.1999, čj. 4464/TR 64-50/3199, potvrzeným rozhodnutím Celního ředitelství B. ze dne 23.2.2000 zn.18-0101-01/2000/II uložil žalobkyni pokutu ve výši 50.000,- Kč. Žalobkyně celkovou pokutu ve výši 550.000,- Kč uhradila dne 18.4.2000. Dospěl k závěru, že byla platně uzavřena mandátní smlouva, a že žalobkyně pokutu ve výši 550.000,- Kč uhradila. Dovodil, že žalovaná při vyplnění celních deklarací postupovala v rozporu s § 567 obch.zák. a tímto chybným postupem způsobila žalobkyni škodu, a protože neshledal důvody pro vyloučení odpovědnosti žalované dle § 374 obch. zák., jak co do jistina, tak co do žalovaného příslušenství s odkazem na § 373a § 369 obch. zák. žalobě vyhověl.

.

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. března 2004, č.j. -83, rozsudek soudu prvého stupně v rozsahu uložené povinnosti žalované zaplatit žalobkyni Kč 550.000,- s 8% úrokem z prodlení od 19.4.2000 do zaplacení potvrdil a v rozsahu 4% úroku od 19.4.2000 do zaplacení z částky 550.000,- Kč rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvého stupně i co do způsobu, jakým se vypořádal se vznesenými námitkami žalované. Uzavřel, že žalovaná porušila svůj závazek vyplývající z mandátní smlouvy, neboť nepostupovala při zařizování záležitostí žalobkyně s náležitou péčí, tedy jednala v rozporu s ustanovením § 567 odst. 1 obch. zák. a tím, že nesprávně vyplnila zbožový kód na JCD, způsobila, že žalobkyni byla vyměřena příslušnými celními úřady pokuta v celkové výši 550.000,- Kč, kterou žalobkyně musela uhradit. Dospěl k závěru, že žalovaná měla dostatek relevantních podkladů, v nichž zboží bylo označeno řádně jako nákladní auto MAN podvozek nebo nákladní auto MAN a příslušné TCP, na kterých byl uveden správný zbožový kód 8704 a v důsledku toho odpovídá žalobkyni za vzniklou škodu a je povinna uhradit také úroky z prodlení. V rozporu se soudem prvního stupně však soud odvolací přiznal na úrocích z prodlení pouze část z požadované úrokové sazby, tj. žalobě vyhověl do 8% p. a. úroků z prodlení, ve zbytku pak s odkazem na ustanovení § 369 a § 502 obch. zák., žalobu zamítl. Zaujal právní názor, že žalovaná v řízení před soudem prvého stupně neuplatnila skutková tvrzení o předání nepravdivých informací o zboží, neoznačila k těmto tvrzením důkazy, přestože byla soudem prvého stupně poučena dle (dále jen „ “). K námitce žalované, že nebyla poučena soudem prvého stupně postupem dle , pak odvolací soud uzavřel, že tato námitka není důvodná, neboť soud prvého stupně nezaujal ve věci uplatněné žalobou jiný právní názor, než kterého se žalobkyně v žalobě domáhala. Nebylo proto na místě poučovat účastníky řízení postupem dle Odmítl i námitku žalované, že nebyly právně zhodnoceny veškeré, soudem prvého stupně provedené důkazy, neboť skutečnosti z nich vyplývající pro posouzení věci právní význam neměly, tudíž se nemůže jednat o vadu řízení, která by mohla mít vliv na správnost vydaného rozhodnutí tak, jak má na mysli ustanovení

Proti rozsudku odvolacího soudu výslovně v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvého stupně, podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení ve spojení s odst. 3 , a za dovolací důvody označila ustanovení a b) Namítla nedostatečné poučení soudem prvého stupně podle Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že v době vystavení jednotlivých JCD měla k dispozici doklady, ze kterých vyplývalo, že se jedná o podvozek nákladního automobilu s kabinou. Poukázala na to, že odvolací soud nesprávně a neúplně zjistil skutkový stav. Zároveň odkázala na a 2 větu druhou s tím, že soud je vázán rozhodnutím příslušného orgánu o tom, že byl spáchán přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, a namítla chybné posouzení zásadní otázky, tj. určení subjektu odpovědného za škodu. Proto navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu bal v napadené části zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání označila dovolání za nepřípustné. Uvedla, že oba účastníci řízení byli soudem prvého stupně řádně poučeni, a to opakovaně. Námitku, že nebyla správně posouzena odpovědnost žalované podle toho, zda zastupovala žalobkyni v přímém zastoupení či nikoli, označila za zmatečnou a navrhla dovolání zamítnout..

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dospěl k závěru, že dovolání v dané věci není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvého stupně ve věci samé, přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li dovoláním napadené rozhodnutí právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyla řešena, nebo která odvolacími soudy nebo dovolacím soudem je rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je, že řešená otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy, že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci, tj. v jednotlivém konkrétním případě, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec, pro jejich judikaturu, nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky spočívající zejména v posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod uplatněný podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který by měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně vyložil. Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže právě na něm napadené rozhodnutí spočívá. Jinými slovy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.

Jelikož ve smyslu ustanovení věty prvé je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnila. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatelky, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.

Dovolatelka spatřuje otázku zásadního právního významu v tom, že neodpovídá za škodu vzniklou žalobkyni, neboť závazek vyplývající z mandátní smlouvy splnila řádně. Dovoláním napadená otázka nezakládá zásadní právní význam napadeného rozhodnutí pro rozhodovací praxi soudů. Nejvyšší soud dospěl k závěru že, odvolací soud tuto otázku po právní stránce správně neposoudil v rozporu s hmotným právem. Ve smyslu je mandatář povinen postupovat při zařizování záležitostí s odbornou péčí. Pakliže v daném případě měla žalovaná k dispozici dostatek podkladů pro správné vyhotovení JCD a nesrovnalosti vyplývající ze zbylých podkladů s žalobkyní pro objasnění nekonzultovala, pak svůj závazek z mandátní smlouvy porušila. Obchodní zákoník upravuje zásadně vztahy profesionálů. Proto klade na mandatáře vyšší nároky a očekává od něj kvalifikovaný výkon činnosti. Mandatář musí postupovat při plnění závazku nejen odborně, ale i pečlivě. Pokud tak neučiní, nese odpovědnost za škodu v důsledku toho vzniklou, přičemž je třeba pojem odborné péče posoudit s ohledem na konkrétní profesi mandatáře (viz. Prof. JUDr. Irena Pelikánová, Komentář k obchodnímu zákoníku, 5.díl, str.38, Linde Praha, a.s. 1999). Jestliže žalobkyně udělila žalované plnou moc k zastupování v celním řízení a žalovaná tuto přijala, pak očekávala, že žalovaná má ke splnění závazku odborné znalosti a že případné nejasnosti, které by mohly negativně ovlivnit výsledek celního řízení, budou řešeny ve vzájemné součinnosti. Za stavu, kdy žalovaná takto nepostupovala, nese odpovědnost za škodu vzniklou žalobkyni.

Přípustnost dovolání nemůže založit řešení otázky, že žalovaná nebyla soudem prvého stupně dostatečně poučena podle a , protože jde o jiné vady řízení podle , tudíž podle se o způsobilý dovolací důvod nejedná.

Obdobně je tomu s výtkou dovolatelky, že odvolací soud neaplikoval a 2 věta druhá a v důsledku toho nesprávně právně posoudil pasivní legitimaci žalované. Tuto námitku dovolatelka vznesla až v dovolacím řízení. Nejvyšší soud k ní proto podle nemůže přihlédnout.

Tyto závěry s sebou nesou konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného, neboť nejsou splněny další podmínky stanovené v , 3 Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání( věta prvá ), dovolání žalované odmítl ( věta prvá a ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními dle věta první, a Jelikož žalovaná z procesního hlediska zavinila, že dovolací soud dovolání odmítl, vzniklo žalobkyni vůči ní právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7.500,- Kč podle , , , a ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 9. ledna 2006

JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.

předsedkyně senátu