Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 980/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) V. K. a b) J. V., zastoupených advokátem, proti žalovanému K. T., zastoupenému advokátem, o zaplacení částek 35.827,- Kč s příslušenstvím a 33.239,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. ledna 2006, č. j. -299, takto:

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se po žalovaném domáhali zaplacení částek 35.827,- Kč s příslušenstvím a 33.239,- Kč s příslušenstvím představujících nedoplatky kupní ceny za prodej vytěženého dřeva (dále též „dřevní hmota“).

Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 26. května 2005, č. j. -263, uložil žalovanému povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobci V. K. částku 35.827,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. 5. 2000 do zaplacení a žalobci J. V. částku 33.239,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. 5. 2000 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Vyšel ze zjištění, že žalobci jako prodávající uzavřeli se žalovaným ústně kupní smlouvu o prodeji dřevní hmoty určitého objemu za sjednanou kupní cenu. Žalovaný s dřevní hmotou nakládal jako s vlastní a dál ji prodával. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný neprokázal své tvrzení, že dřevní hmotu nezískal od žalobců pro sebe a že kupní smlouvu uzavřel jako zprostředkovatel, resp. obchodní zástupce společnosti L. H. spol. s r. o. Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že kupní smlouva uzavřená účastníky je absolutně neplatným právním úkonem pro nedostatek vážné vůle na straně žalovaného ( , , v platném znění - dále jen „obč. zák.“). Žalovaný, jemuž žalobci plnili na základě neplatného právního úkonu, získal na jejich úkor bezdůvodné obohacení, jež je povinen vydat (, a obč. zák.).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. ledna 2006, č. j. -299, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Po zopakování některých již soudem prvního stupně provedených důkazů vzal za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobci kupní smlouvu, podle níž mu žalobci prodali dřevní hmotu za sjednanou kupní cenu, kterou se jim žalovaný zavázal zaplatit. Při uzavírání kupní smlouvy žalobci věděli, že žalovaný vykupuje dřevo, nevěděli však pro koho. K dohodě o množství a ceně došlo jen mezi účastníky řízení, kupní cenu žalobcům neměl zaplatit nikdo jiný než žalovaný. Při odvozu dřeva byl přítomen žalovaný, který vyplnil výkupní lístek a každému ze žalobců zaplatil část kupní ceny (částku 19.000,- Kč); u žalobce V. K. zbývá doplatit 35.827,- Kč, u žalobce J. V. 33.239,- Kč. Žalovaný kupní smlouvu uzavíral s úmyslem uzavřít ji pro sebe s tím, že následně další smlouvou dřevní hmotu prodá dalšímu subjektu. Stejně jako soud prvního stupně konstatoval, že se žalovanému nepodařilo prokázat tvrzení, že kupní smlouvu uzavíral coby zprostředkovatel společnosti L. H. spol. s r. o., tedy že tato společnost byla smluvní stranou. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud dovodil, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu podle § 588 obč. zák. při splnění náležitostí nezbytných pro platnost právního úkonu (§ 37 odst. 1 obč. zák.). Protože žalovaný nesplnil závazek zaplatit žalobcům sjednanou kupní cenu, je jeho žalobní požadavek opodstatněný.

Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opřel o pís. c/ , , v platném znění (dále jen „“), a výslovně v něm uplatnil dovolací důvod podle pís. b/ Připomněl, že od počátku tvrdil, že dřevní hmotu zajišťoval pro třetí osobu - společnost L. H. spol. s r. o. Nikdy dřevní hmotu nepřevzal, nedisponoval s ní. Jednal se žalobci jen na základě pokynů této společnosti, která byla smluvní stranou na straně kupující. Je přesvědčen, že tyto skutečnosti byly prokázány svědky M., jednatelem uvedené společnosti, a A., jakož i rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. . Není proto pasivně legitimován nedoplatek kupní ceny zaplatit. Z uvedených důvodů navrhl rozsudky soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení) při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (, a 4 ), se dále zabýval otázkou jeho přípustnosti.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, který byl ve věci vydán, je upravena v

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tak tomu je ve smyslu zejména tehdy, je-li v rozhodnutí řešena právní otázka, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je podle spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum je otevřen pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tudíž výlučně důvod podle , jímž je možno vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle , které míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je zcela vyloučeno (srovnej výslovné znění ). Při úvahách o přípustnosti dovolání podle (tak jako v posuzované věci) proto musí dovolací soud převzít skutkový stav, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem.

Dovolací soud je ve smyslu (až na výjimky v něm uvedené) vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové konkretizace. Pro jeho úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, jsou relevantní jen ty právní otázky, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž řešení dovolatel v dovolání zpochybnil.

Žalovaný sice v dovolání označil dovolací důvod podle , avšak z obsahu dovolání (obsahového vylíčení dovolacích námitek) vyplývá, že nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud při rozhodování věci vycházel. Žalovaný netvrdí, že odvolací soud jím správně zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že správně zjištěný skutkový stav subsumoval pod nesprávnou právní normu; podstatou jeho námitek jsou výlučně výtky týkající se nedostatečně a nekvalitně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Námitka žalovaného, že kupujícím byla společnost L. H. spol. s r.o. (s poukazem na rozpory ve svědecké výpovědi P. M., s ohledem na výpověď svědka J. A. a obsah výkupního lístku podepsaného žalovaným), není námitkou právní, nýbrž skutkovou, jíž polemizuje se správností (úplností) skutkových závěrů odvolacího soudu. Totéž platí o námitce, že uvedené důkazy prokazují, že dřevní hmotu nepřevzal a nedisponoval s ní. Žalovaný tak ve skutečnosti uplatnil dovolací důvod podle , jenž nemá v úvahách o přípustnosti dovolání podle místo. Již v rozsudku ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, vyslovil dovolací soud názor, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy (a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu obč. zák.), jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vzal v úvahu skutečnosti, které žalovaný tvrdil, musel by návazně dospět k odlišnému (správnému) právnímu posouzení věci, a sice, že žalovaný s žalobci neuzavřel kupní smlouvu, z níž mu vznikla povinnost zaplatit žalobcům kupní cenu ( obč. zák.), tedy že není ve věci pasivně legitimován.

Lze uzavřít, že správnost právního závěru odvolacího soudu, že žalovaný je ve věci pasivně legitimován, neboť se žalobci uzavřel kupní smlouvu, z níž mu vznikl závazek zaplatit jim kupní cenu, se žalovanému prostřednictvím uplatněných dovolacích námitek zpochybnit nepodařilo. Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto odmítl ( věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , 151 odst. 1 a Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil povinnost zaplatit žalobcům náklady, které jim vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta za zastupování žalobce V. K. ve výši 2.318,- Kč a žalobce J. V. ve výši 2.140,- Kč (, , ve spojení s , , , odst. 2 a , ve znění účinném do 31. 8. 2006) a z paušální částky náhrad hotových výdajů u každého ze žalobců ve výši    75,- Kč ( a a 3 , ve znění účinném do 31. 8. 2006).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na výkon rozhodnutí.

V  Brně 24. dubna  2008

JUDr. Blanka  Moudrá

předsedkyně senátu