Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
A837C649DC647CF0C1257A4E0065801A.html
HTML · 18.54 KB
No categories available
26 Cdo 5173/2007
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 3. července 2006, č. j. 20 C 60/2006 -22, zamítl „návrh na obnovu řízení“ (výrok I.) a současně i „návrh na odklad rozhodnutí ve věci 20 C 49/2002 “ (výrok II.); zároveň rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok III.).
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 27. června 2007, č. j. 14 Co 509/2006 -38, výrokem I. potvrdil citované usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. ve znění, že se zamítá „I) návrh na obnovu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 49/2002 “ a současně
i „II) návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn.
20 C 49/2002 , ze dne 2.4.2003, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10.9.2003, č. j. 13 Co 255/2003 -54“; v nákladovém výroku III. usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok III.).
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že v dané věci nejsou splněny předpoklady obnovy řízení ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “).
Proti výroku I. bodu I) usnesení odvolacího soudu podali žalovaní (nezastoupeni advokátem) dovolání, které následně doplnili prostřednictvím zvoleného advokáta. V něm zastávali především názor, že byla-li žaloba na obnovu řízení zamítnuta, byla jim – v rozporu s ustanovením § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , v tehdy účinném znění (dále jen „obč. zák.“) – způsobena újma spočívající v tom, že budou muset vyklidit „byt 4+1 s přísl., II. kategorie, ve II. NP domu čp. 582 v P. 1 – N. M., K. 23“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“). Následně v dovolání obšírně popsali jednotlivé případy poskytování ubytování v předmětném bytě a okolnosti s tím související a vyjádřili se i investicím vloženým do bytu v zájmu jeho zvelebení. Zmínili také, že ve věci týkající se předmětného bytu se bez úspěchu obrátili na veřejného ochránce práv. Dále uvedli, že žalovaný jako nositel živnostenského oprávnění s předmětem činnosti ubytování v soukromí byl zaměstnankyní Ž. ú. v P. 1 paní N. opakovaně ujišťován, že souhlas pronajímatele s ubytováváním nepotřebuje; stejným způsobem se vyjadřovala také paní S. z m. č. P. 1, správy obecního majetku. Současně zdůraznili, že samotní svědci, kteří podali svědecké výpovědi v předchozí věci, je hodlali v řízení o žalobě na obnovu řízení upravit, resp. upřesnit v tom smyslu, že právě v příslušné době „někoho v bytě žalovaných viděli“, což by mohlo žalovaným přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Namítli rovněž, že žalovaný je obelstil, pokud učinil součástí smlouvy o nájmu bytu ze dne 14. února 2000 také ujednání, „že pronajímatel musí dát nájemci nejprve písemnou výstrahu, pokud nájemce přenechá byt či jeho část do podnájmu“; v důsledku tohoto neplatného a neaplikovatelného ujednání tak přijdou
o možnost bydlení. Podle dovolatelů bylo v řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu nejméně ve dvou tam zmíněných případech porušeno jejich „právo na obhajobu
a spravedlivý proces“. Podotkli, že možná ze strany právní zástupkyně paní N. „ani nebyl zájem, aby proces vyhráli“. Z obsahu dovolání vyplývá dovolací návrh, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. o.s.ř. ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř. o.s.ř. ) a že má formální i obsahové znaky uvedené v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. o.s.ř.
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. o.s.ř.
Ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/ , 238a a § 239 o.s.ř. o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proti napadenému usnesení proto, že toto rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Podle § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. o.s.ř. je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Ustanovení § 237 o.s.ř. o.s.ř. platí obdobně (§ 238 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ).
Ustanovení § 238 o.s.ř. o.s.ř. tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením vyjmenovaným v jeho odstavci 1 za podmínek, jež jsou uvedeny v § 237 o.s.ř. o.s.ř. (včetně omezení, jež plynou z ustanovení § 237 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ).
Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Z ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ve spojení s dikcí § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. o.s.ř. pak plyne, že pro účely přípustnosti dovolání je rozhodnutím ve věci samé též usnesení, jímž odvolací soud změnil nebo potvrdil usnesení soudu prvního stupně o povolení obnovy řízení nebo o zamítnutí žaloby na obnovu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 270/2003 , uveřejněné pod č. 172 v sešitě č. 10 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura).
Dovolání není přípustné ani podle § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. o.s.ř. ve spojení
s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř. o.s.ř. , neboť napadené usnesení není usnesením měnícím a usnesení soudu prvního stupně potvrzené napadeným usnesením bylo prvním rozhodnutím o žalobě na obnovu řízení.
Konečně není splněna ani podmínka přípustnosti uvedená v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. o.s.ř. (ve spojení s ustanovením § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. o.s.ř. ), jelikož napadené rozhodnutí není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. platí, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. o.s.ř. , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ).
Dovolací soud zastává názor, že námitky dovolatelů nesměřují – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ) – k řešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, případně je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně. Jde totiž o námitky skutkové (takové námitky nelze v případě přípustnosti dovolání podle § 238 odst. 1 písm. a/ ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. o.s.ř. úspěšně uplatnit – viz výklad shora), které se navíc – opět s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ) – zčásti upínají k řízení v původní věci vedené pod sp. zn. 20 C 49/2002 Obvodního soudu pro Prahu 1, popřípadě k vyhovujícímu rozsudku soudu prvního stupně ze dne 2. dubna 2003, č. j. 20 C 49/2002 -36, a k rozsudku odvolacího soudu ze dne 10. září 2003, č. j. 13 Co 255/2003 -54, nikoliv k napadenému usnesení odvolacího soudu. Dovolatelé tak přehlédli, že je-li, jako v daném případě, přípustnost dovolání teprve zvažována (podle § 238 odst. 1 písm. a/ ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. o.s.ř. ), nemůže být pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní skutková námitka (navíc námitka, která se zčásti netýká napadeného rozhodnutí, nýbrž se vztahuje k rozhodnutím, která byla napadena žalobou na obnovu řízení). Přitom k tzv. zmatečnostním vadám uvedeným v § 229 odst. 1 , § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti zásadně jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ). Samy o sobě, i kdyby byly dány, však takové vady přípustnost dovolání zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. 26 Cdo 181/2005 , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. III. ÚS 51/06 , a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. 26 Cdo 1829/2005 ).
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ze žádného v úvahu přicházejícího ustanovení občanského soudního řádu , a proto dovolání, aniž se – pro nadbytečnost – zabýval otázkou včasnosti podání žaloby na obnovu řízení a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř. o.s.ř. ), podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelům právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. dubna 2008
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu