Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1447/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové  v  právní  věci  žalobce N. T., správce konkursní podstaty úpadkyně D.-N., a.s., zastoupeného advokátem, proti žalované H. CZ a.s., zastoupené advokátem, o zaplacení 2,356.191,- Kč, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod  sp.  zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. května 2006, č.j. -1055, takto:

Rozsudek  Vrchního  soudu  v Praze ze dne 9. května 2006, č.j. -1055, se ve druhém výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žaloba byla v rozsahu částky 1,178.095,- Kč zamítnuta, a ve třetím výroku o nákladech odvolacího řízení, zrušuje  a věc  se  v tomto rozsahu  vrací  tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní  soud   v  Praze  ve   výroku  označeným  rozsudkem  potvrdil rozsudek (v pořadí třetí) Krajského soudu  v  Českých  Budějovicích ze dne 16. srpna 2005, č.j. -1024, ve vyhovujícím výroku ve věci samé v rozsahu částky       1,178.096,- Kč a rovněž ve výrocích o nákladech řízení (výrok I.). Dále ho změnil ve zbývajícím rozsahu vyhovujícího výroku ve věci samé tak, že žalobu ohledně částky 1,178.095,- Kč zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).

Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) vyšel při posuzování žalobního nároku z právní úpravy obsažené v zákoně č. , hospodářský zákoník, ve znění účinném od 1. května 1990 (dále též jen „hosp. zák.“), která platila v době dodání projektové dokumentace, z jejíž vadnosti žalobce žalobní nárok dovozoval. Podle shodného právního závěru soudů obou stupňů je odpovědnost žalované za způsobenou škodu v důsledku vad projektových prací dána, neboť byly prokázány (zejména rozsáhlým znaleckým dokazováním) všechny předpoklady pro vznik práva žalobce na náhradu škody - jak výše škody a existence protiprávního úkonu (vadného plnění) žalované (resp. jejího právního předchůdce), tak i příčinná souvislost mezi tímto vadným plněním a vzniklou škodou (představující nutné dodatečné náklady na sanaci svahů skládky či náklady jiné). Pakliže se žalované nezdařil důkaz ve smyslu hosp. zák. o tom, že škodě nemohla zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které na ní lze požadovat, je nárok žalobce na požadovanou náhradu škody podle odvolacího soudu důvodný. Přesto však přiznal žalobci nárok jen v rozsahu částky 1,178.096,- Kč, neboť jak uvedl a popsal v odůvodnění, shledal v  souzené věci existenci zcela mimořádných důvodů, které ve smyslu hosp. zák. „umožňují orgánu, rozhodujícímu příslušný spor, náhradu škody snížit“, což učinil.

Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu jeho měnícího výroku ve věci samé napadl žalobce dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení (dále též jen „“), z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle

Podle  názoru  dovolatele odvolací soud  právně  pochybil,  jestliže  za  aplikace § 148 odst. 2 hosp. zák. náhradu škody snížil, jelikož toto moderační oprávnění příslušelo výlučně hospodářské arbitráži, a nikoli soudu. Kromě toho namítá, že v daném případě nejsou dány ani zcela mimořádné důvody, které toto ustanovení pro snížení náhrady škody předpokládá. Dovolatel snesl další podrobnější argumenty na podporu jím uplatněného dovolacího důvodu a navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání se žalovaná s rozhodnutím odvolacího soudu zcela ztotožnila. Na rozdíl od dovolatele zastává názor, že odvolací soud využil moderačního oprávnění podle § 148 odst. 2 hosp. zák. zcela oprávněně a že i další podmínky (mimořádné důvody) pro jeho aplikaci byly v souzené věci splněny.

Dovolání je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v němž byl změněn  rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a je i důvodné.

Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda  řízení  netrpí  vadami  uvedenými  v   ,   a b)  a (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. , větu druhou, ). Tyto vady však dovoláním namítány nejsou a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.

Nejvyšší soud proto přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu  v napadeném rozsahu (srov. ), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. , větu první, ). Nejvyšší soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelem [dovolací důvod podle ].

Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.

Nesprávným právním posouzením věci  je obecně omyl soudu při aplikaci práva                  na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj.  jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Posoudit,  zda  je rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu se zřetelem  k uplatněnému dovolacímu důvodu správný, znamená podrobit dovolacímu přezkumu závěr odvolacího soudu o snížení náhrady škody založený na úvaze, že po zrušení hospodářské arbitráže přešlo na soud její moderační oprávnění podle § 148 odst. 2 hosp. zák. S tímto názorem odvolacího soudu dovolací soud nesouhlasí.

Podle § 148 odst. 2 hosp. zák. hospodářská arbitráž může náhradu škody snížit, jsou-li pro to zcela mimořádné důvody.

Hospodářský zákoník byl zrušen obchodním zákoníkem (srov. . ) ke dni 1. ledna 1992, kdy nabyl obchodní zákoník účinnosti.

, o hospodářské arbitráži, ve znění pozdějších předpisů, byl zrušen , kterým se mění a doplňuje a notářský řád [srov. čl. IV. bod 2a)], ke dni 1. ledna 1992, kdy oprávnění k rozhodování hospodářských (obchodních) věcí přešlo ze zrušených hospodářských arbitráží na soudy (srov. )

Podle přechodného ustanovení § 763 odst. 1 obch. zák. se obchodním zákoníkem řídí právní vztahy, které vznikly ode dne jeho účinnosti. Právní vztahy vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona a práva z nich vzniklá, jakož i práva z odpovědnosti za porušení závazků z hospodářských a jiných smluv uzavřených přede dnem účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními předpisy. Smlouvy o běžném účtu, smlouvy o vkladovém účtu, smlouvy o uložení cenných papírů a jiných hodnot se však řídí tímto zákonem (tj. obchodním zákoníkem) ode dne jeho účinnosti, i když k jejich uzavření došlo před tímto dnem.

Podle obsahu spisu je předmětem posouzení náhrada škody vzniklá vadným plněním projektové dokumentace, která byla žalobci dodána právním předchůdcem žalované ve III. čtvrtletí roku 1990. V souladu s ustanovením § 763 odst. 1 obch. zák., které je kogentní povahy,  se proto bude tento právní vztah řídit hospodářským zákoníkem. Skutečnost, že bude soud poměřovat nárok na požadovanou náhradu škody podle  příslušných ustanovení hospodářského zákoníku, však současně ještě neznamená, že by byl soud oprávněn využít moderačního oprávnění svědčícího podle § 148 odst. 2 hosp. zák. hospodářské arbitráži. Aby tomu tak bylo, musela by to právní norma výslovně stanovit či by to muselo z  právní normy byť třeba i nepřímo vyplývat. Za situace, kdy obch. zák., ani jiná právní norma [tj. ani článek III. bod 9 písm. a) , jehož se mylně dovolává žalovaná ve vyjádření k dovolání, a podle něhož pokud se v obecně závazných právních předpisech vydaných před nabytím účinnosti tohoto zákona stanoví, že určité věci rozhodují orgány hospodářské arbitráže, rozumí se tím nadále soudy] nestanoví, ani z nich nevyplývá, že by na soud přešlo po zrušení hospodářské arbitráže její oprávnění podle hosp. zák. náhradu škody snížit,  nelze  než  dospět k závěru, že soud podle hosp. zák. postupovat  nemůže.  Tento závěr je zcela konformní i s usnesením ze dne 14. července 1998, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud v jiné obchodní věci rozhodl, že soudy nejsou oprávněny rozhodovat v době od 1. ledna 1992 (tj. namísto  bývalé  hospodářské  arbitráže)  podle  ustanovení hosp. zák., které za v něm vymezených podmínek umožňovalo hospodářské arbitráži rozhodnout o platnosti od počátku takového právního úkonu, u něhož  nebyly  splněny  náležitosti písemné formy. Obdobně Nejvyšší soud již ve sporu o úhradu majetkové sankce posuzované podle hospodářského zákoníku rozhodl rozsudkem ze dne 22. března 2007, sp. zn. , tak, že na soud po zrušení hospodářské arbitráže její oprávnění podle hosp. zák. snížit, popř. prominout majetkové sankce nepřešlo.

Zaujal-li odvolací soud v posuzované věci opačný názor, tj. že na soud oprávnění hospodářské arbitráže podle hosp. zák. přešlo  a v jeho důsledku žalobcem požadovanou náhradu škody podle tohoto ustanovení snížil, je toto jeho právní posouzení  věci nesprávné  a je třeba uzavřít,  že dovolací důvod dle byl uplatněn dovolatelem důvodně.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (, věta první, ), rozsudek odvolacího soudu v dovoláním dotčené části (včetně závislého výroku o nákladech řízení)  zrušil  a  věc  v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu  řízení (, část věty za středníkem a , věta první, ).

Právní  názor  dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (, část první věty za středníkem, ). O náhradě nákladů řízení  včetně  nákladů  dovolacího  řízení  soud  rozhodne  v novém rozhodnutí o věci (, věta druhá, ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. dubna 2008

JUDr. Miroslav  Gallus, v. r.

předseda senátu