Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1668/08

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti společnosti HYDROPROJEKT CZ a.s., se sídlem Praha 4, Táborská 31, zastoupené JUDr. Bohumilem Růnou, advokátem se sídlem Říčany u Prahy, Kamlerova 795, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2008 č. j. -107, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 7. 2008, se stěžovatelka, s odkazem na porušení svého práva na soudní ochranu a spravedlivý proces garantovaného d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a svého vlastnického práva, garantovaného y, ve spojení s a y, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku. Tvrdí, že Nejvyšší soud tím, že se nezabýval podstatnými náležitostmi právní kvalifikace případu, zcela rezignoval na splnění povinností uložených mu , konkrétně jeho ustanoveními a a 3. Stěžovatelka označuje napadené rozhodnutí za řádně neodůvodněné, tedy za nepřezkoumatelné a nepředvídatelné.

Z obsahu ústavní stížnosti a k ní připojeného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2008 č. j. -1071 bylo zjištěno, že Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudkem ze dne 9. 5. 2006 č. j. -1055 rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 8. 2005 č. j. -1024 ve vyhovujícím výroku ve věci samé v rozsahu částky 1,178.096,-Kč a ve výrocích o nákladech řízení (výrok I.), a ve zbývajícím rozsahu vyhovujícího výroku ve věci samé ho změnil tak, že žalobu ohledně částky 1,178.095,-Kč zamítl (výrok II.). Rozhodl též o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Žalobce napadl rozsudek vrchního soudu v rozsahu jeho měnícího výroku ve věci samé dovoláním. Nejvyšší soud rozsudkem, proti němuž brojí stěžovatel (v rozsudku označený jako "žalovaný") ústavní stížností, zrušil rozhodnutí vrchního soudu v napadeném výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech odvolacího řízení a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Ústavní soud předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti, požadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ). Musí tedy nastat situace, kdy se stěžovatel již nemůže domáhat ochrany svých základních práv a svobod jiným zákonným způsobem. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná (srov. výjimky z této zásady uvedené v ).

V projednávané věci podala stěžovatelka ústavní stížnost za situace, kdy Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím zrušil měnící výrok ve věci samé a výrok o nákladech odvolacího řízení a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, tedy ve fázi, kdy o věci nebylo rozhodnuto konečným způsobem. I když je soud obecně vázán právním názorem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu, s nímž stěžovatelka nesouhlasí, jeho rozhodnutí nelze předjímat. Stěžovatelka coby účastník řízení může v dalším průběhu řízení disponovat všemi svými procesními právy včetně podání opravného prostředku. Ústavní soud je oprávněn rozhodovat toliko o rozhodnutích pravomocných, a to zjevně nikoli jen ve smyslu formálním, nýbrž i potud, že se musí jednat o rozhodnutí konečná. Teprve v okamžiku, až bude řízení definitivně ukončeno a stěžovatelka již nebude mít k dispozici žádný opravný prostředek, bude moci podat novou ústavní stížnost a zpracovat ji tak, aby zohledňovala i výsledky dalšího řízení před obecnými soudy. V dané fázi řízení není Ústavní soud oprávněn s ohledem na zásadu subsidiarity se ústavní stížností zabývat meritorně.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle odmítl jako nepřípustnou, když neshledal podmínky pro aplikaci ustanovení uvedeného zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. července 2008

Stanislav Balík

soudce zpravodaj