Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 201/2007

U S N E S E N Í

II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá.

III. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. března 2006, č. j. F 8403/06 C 13733 - 313, kterým tento soud zamítl návrh na zápis změn obchodní společnosti ČFU s. r. o. (dále jen „společnost“) do obchodního rejstříku.

Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí zejména uvedl, že společnost se domáhala zápisu změny své obchodní firmy na „Česká finanční úvěrová s. r. o.“, přičemž návrh na zápis změny je opírán o notářský zápis ze dne 27. února 2006, N 134/2006, Nz 109/2006. Její předchozí dva návrhy na zápis změny obchodní firmy, doručené soudu prvního stupně dne 15. května 2003 a dne 25. září 2003, byly zamítnuty s odůvodněním, že obchodní firma navrhovaná k zápisu působí klamavě. Odvolací soud – cituje § 10 odst. 1 obchodního zákoníku, ve znění účinném ode dne 1. ledna 2001 – se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že obchodní firma navržená k zápisu působí klamavě, protože v běžném spotřebiteli vzbuzuje dojem, že společnost úvěry přímo poskytuje, nikoli, že je pouze zprostředkovává. Jak se podává ze spisu, společnost, i když tvrdí, že má pro poskytování finančních prostředků z vlastních zdrojů živnostenská oprávnění, jako předmět podnikání je v obchodním rejstříku zapsáno nemá a z předloženého spisu přitom ani nevyplývá, že by společnost o změnu zápisu předmětu podnikání v tomto směru požádala a že by předložila tvrzená živnostenská oprávnění.

Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně i proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost dovolání. Namítá, že řízení je postiženo vadou, jež měla za následek nesprávná rozhodnutí ve věci a dále, že rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení věci.

Podle názoru dovolatelky soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily otázku zaměnitelnosti a klamavosti obchodní firmy „Č. f. ú. s. r. o.“, která splňuje podmínky nezaměnitelnosti s jiným podnikatelem a nepůsobí klamavě. Dovolatelka tvrdí, že podniká na celém území České republiky, rozvíjí aktivity již i na území Slovenské republiky, Polské republiky a připravuje podnikání v Maďarské republice. Část obchodní firmy „Česká“ tak má pro zákazníky symbolizovat skutečnost, že obchodní partnery a zástupce společnosti najdou již nyní takřka v každém bývalém okresním městě České republiky a při podnikání v zahraničí současně symbolizovat skutečnost, že centrála společnosti se nachází v České republice. Dovolatelka se nedomnívá, že by označení „Česká“ způsobovalo v zákazníkovi klamavý dojem, že se jedná o subjekt se státní účastí, a namítá, že žádný zákon nestanoví, že subjekty se státní účastí by měly mít v názvu označení „Česká“, přičemž poukazuje na to, že v obchodním rejstříku je takových společností, vzniklých po 1. lednu 2001 s označením „Česká“, mnohem více, než subjektů státních.

Dovolatelka dále namítá, že část jejích obchodních aktivit spočívá ve zprostředkovávání poskytování finančních produktů a to i půjček a úvěrů, nejen fyzickým osobám, ale i podnikatelům, a proto zvolila obchodní firmu obsahující i slova „finanční úvěrová“. Právě s ohledem na skutečnost, že při této činnosti dochází v konečné fázi k uzavírání smluv o úvěru mezi bankami a klientem, zvolila dovolatelka obchodní firmu obsahující označení „úvěrová“.

Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolatelka výslovně podala dovolání i proti usnesení soudu prvního stupně. Dovolání je ve smyslu ustanovení (dále též jen „“) mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení odvolání, pokud to zákon nevylučuje; proto také neupravuje funkční příslušnost soudů pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo v oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají.

V řešení otázky, zda část obchodní firmy „Česká“ nemá zaměnitelný či klamavý charakter, Nejvyšší soud zásadní právní význam nespatřuje, neboť na posouzení této otázky odvolací soud své rozhodnutí nezaložil.

Zásadní právní význam však Nejvyšší soud shledává v řešení otázky, zda může slovní spojení „finanční úvěrová“ v obchodní firmě společnosti, která nemá v předmětu podnikání zapsáno poskytování úvěrů (finančních prostředků) z vlastních zdrojů (ač má k této činnosti potřebné oprávnění), a pouze zprostředkovává jejich poskytování na základě zapsaného předmětu podnikání „zprostředkovatelská činnost“, působit klamavě.

V řízení ve věcech obchodního rejstříku soud zkoumá též, zda obchodní firma navrhovaná k zápisu není klamavá. Při tomto posouzení obchodní firmy vychází zásadně z listin, které mají být podle zvláštního právního předpisu k návrhu doloženy ( ).

Dovolací soud se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu o tom, že obchodní firma, jejíhož zápisu do obchodního rejstříku se společnost domáhá, je klamavá. Pro závěr rejstříkového soudu o tom, zda obchodní firma vzbuzuje klamavý dojem, že se společnost zabývá jinou činností, než odpovídá skutečnosti, není podstatné to, k jaké činnosti získala společnost živnostenské oprávnění, ale to, jakou činností se má dle vůle společníků vyjádřené ve společenské smlouvě zabývat a jakou činnost má zapsánu v obchodním rejstříku a vykonává ji, či je připravena ji vykonávat. Za správný považuje dovolací soud i závěr soudu prvního stupně o tom, že slovní spojení „finanční úvěrová“ vzbuzuje dojem, že se společnost zabývá poskytováním úvěrů či jiných finančních služeb (ač taková činnost mezi její předměty podnikání podle zápisu v obchodním rejstříku nepatří) nikoli, že jejich poskytování pouze zprostředkuje.

Protože se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení věty první zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení věta první a tak, že navrhovatelka nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, neboť v dovolacím řízení nebyla úspěšná. V řízení, jehož se žádný další účastník (vůči němuž by toto právo bylo možno přiznat) neúčastní, ani logicky jiný výrok nemůže přicházet v úvahu.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. dubna 2008

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r.

předsedkyně senátu