Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Odo 1685/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 19. 7. 2006, č. j. -61, odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 16. 4. 1997, č. j. -18, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1.373,80 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 6. 1996, č. j. -10, které nabylo právní moci dne 27. 8. 1996, ustanovil žalovanému podle opatrovníka, čekatele Městského soudu v Praze, se zdůvodněním, že podle zprávy Centrálního registru občanů je žalovaný stále trvale hlášen na adrese Praha 4, ul. 5. května 70/851, kam se mu nepodařilo doručit platební rozkaz ze dne 5. 4. 1995, č. j. -3; dle zprávy ze dne 31. 1. 1996 se nenachází ve výkonu trestu ani vazby. Odvolací soud zaujal názor, že je vázán pravomocným usnesením o ustanovení opatrovníka, a že  není oprávněn v odvolacím řízení posuzovat, zda byly splněny podmínky uvedené v ustanovení Byl-li rozsudek soudu prvního stupně doručen opatrovníkovi do vlastních rukou dne 13. 6. 1997, počala běžet ode dne následujícího patnáctidenní odvolací lhůta, během níž odvolání nebylo podáno. Okolnost, že žalovaný tento rozsudek osobně převzal až dne 22. 3. 2006, nemá žádné právní účinky, tedy ani pro běh odvolací lhůty. Odvolání podané žalovaným k poštovní přepravě dne 25. 7. 2005 tak bylo podáno po marném uplynutí odvolací lhůty; proto je odvolací soud podle ustanovení jako opožděné odmítl.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení   a uplatnil v něm dovolací důvody podle , b), c) a d) ve znění platném ke dni 16. 4. 1997. Namítá, že nebylo rozhodnuto o jeho návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, a že mu byl ustanoven bezdůvodně opatrovník, neboť z výpisu z Centrálního registru obyvatel je zřejmé, že od 12. 5. 1993 je přihlášen k trvalému pobytu na adrese P. 5, Werichova č.p. 948//5, přičemž fakticky se na této adrese zdržuje od 5. 3. 1993. Odvolacímu soudu (soudu prvního stupně) vytýká, že neprovedl šetření ke zjištění jeho pobytu, ačkoliv mu tato skutečnost byla  známa; protože mu rozsudek soudu prvního stupně nebyl řádně doručen, nemohl ani nabýt právní moci. Dovolatel má za to, že mu  byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (uplatnit  důkazy svědčící v jeho prospěch a vyjádřit se k důkazům navrženým žalobcem), a že v důsledku tohoto pochybení bylo v rozporu se zákonem rozhodnuto o žalovaném nároku v jeho neprospěch a dokonce již byla pro vymožení pohledávky nařízena exekuce. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení; současně učinil návrh na odklad vykonatelnosti.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle čl. II bodu 3. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Odvolací soud sice o odvolání žalovaného proti rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodl dne 19. 7. 2006, avšak s přihlédnutím k čl. II. bodu 1. a 2. je správně (jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku) projednal podle dosavadních právních předpisů (platných v době vydání rozhodnutí soudu prvního stupně), tj. podle ve znění před 1. 1. 2001. Dovolací soud proto dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále též jen  „“).

Po zjištění, že dovolání bylo podáno subjektem k tomu oprávněným – účastníkem  řízení ( ), se Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) zabýval nejprve otázkou včasnosti podaného dovolání.

Vzhledem k tomu, že v dovolacím řízení je třeba postupovat podle , , ve znění před novelou provedenou , je třeba tento zákon aplikovat nejen při zkoumání přípustnosti a důvodnosti dovolání, ale rovněž při posuzování včasnosti dovolání (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. , uveřejněné pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001). Znamená to, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému před 1. 1. 2001 nebo vydanému v době od 1. 1. 2001 po řízení provedeném podle ve znění účinném před tímto datem, lze podat ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu ( ).

Nelze však přehlédnout, že v písemném vyhotovení napadeného usnesení byli účastníci poučeni tak, že „dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu“. Dovolání bylo tedy podáno sice po marném uplynutí jednoměsíční dovolací lhůty (ve smyslu věty první ), avšak – ve shodě s poučením, jehož se žalovanému  dostalo v písemném vyhotovení napadeného usnesení – ve dvouměsíční lhůtě od jeho doručení (napadené usnesení mu bylo doručeno dne 25. 8. 2006 a dovolání bylo podáno u soudu dne 19. 10. 2006). V souladu s právním závěrem o včasnosti dovolání, které bylo podáno ve lhůtě podle nesprávného poučení odvolacího soudu, vysloveném v usnesení Nejvyššího soudu České republiky (velkého senátu obchodního kolegia) ze dne 17. 12. 2002, sp. zn. (uveřejněném pod č. 7 v časopise Soudní judikatura, ročník 2003), jde o dovolání včasné.

Nejvyšší soud se poté zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení , na něž odkazuje odvolatel, není dovolání přípustné. Jak již Nejvyšší soud v minulosti uvedl, je-li dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto, výslovně připuštěno ustanovením , nezakládá stejná okolnost přípustnost dovolání dle , a tudíž ani důvodnost dovolání pro existenci takové vady řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 1996, sp. zn. , publikované pod č. 36 v časopise Soudní judikatura, ročník 1997). Navíc hodnotící úsudek soudu, projevený v rozhodnutí, není nesprávným postupem soudu „v průběhu řízení“ (srov. též rozhodnutí uveřejněná pod čísly 27 a 49 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. , uveřejněné pod č. 42 v časopise Soudní judikatura, ročník 1998).

Dovolání  je však přípustné podle  a je též důvodné.

Přestože dovolatel výslovně uvádí, že napadá rozhodnutí odvolacího soudu pro vadu dle ustanovení , a tedy uplatňuje dovolací důvod dle ustanovení , je z obsahu ( ) dovolání zřejmé, že zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu o opožděnosti odvolání, tedy uplatňuje dovolací důvod dle ustanovení

Podle ustanovení účastník může napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Odvolání se podává do 15 dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje ( věta první ).

Podle odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno opožděně.

Při zkoumání, zda jsou splněny předpoklady pro odmítnutí odvolání podle , vychází odvolací soud ze skutečností vyplývajících z obsahu spisu, popřípadě zjištěných pomocí šetření, které provádí buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně nebo soudu dožádaného. I když při zjišťování rozhodných skutečností pomocí šetření nejde o dokazování (dokazování se v řízení před soudem pojmově vztahuje jen k věci samé), soud při něm postupuje přiměřeně podle ustanovení a násl. (ve spojení s ) Účastníci proto mají, mimo jiné, právo být přítomni při výslechu svědků ( ), výslechu účastníků ( ) či provádění důkazuu ( ), jejíž obsah je zaměřen ke zjištění rozhodných skutečností, vyjádřit se k její pravosti či správnosti a k výsledkům provedeného šetření ( ) – srov. k tomu též usnesení Nejvyššího soudu  ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 40 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003.

I když zákon ( ) připouští, aby odvolací soud rozhodl bez nařízení jednání, odmítá-li odvolání podle , pak v případě, je-li třeba zjišťovat sporné skutečnosti, je nutno odvolací jednání nařídit.

V projednávané věci odvolací soud učinil svůj závěr o opožděnosti odvolání na základě zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl doručen opatrovníkovi, který byl žalovanému ustanoven pravomocným usnesením soudu jako osobě, jejíž pobyt není znám ( ), aniž provedl šetření za účelem splnění podmínek řádného doručení žalovanému (existence důvodu pro ustanovení opatrovníka), ačkoliv mu byl znám obsah výpisu z Centrální evidence obyvatel, jím předložený (č.l. 28 spisu). Opatrovník ustanovený soudem podle vykonává svou funkci vždy jen po takovou dobu, po níž trvá důvod, pro který byl do funkce ustanoven. Jestliže takový důvod odpadne (např. proto, že pobyt účastníka byl zjištěn), funkce opatrovníka bez dalšího zaniká a soud nadále jedná s účastníkem. Rozhodnutí o odvolání opatrovníka není třeba vždy vydávat, ukončení funkce je však třeba opatrovníkovi oznámit.

Za této situace nemůže závěr odvolacího soudu o opožděnosti odvolání žalovaného obstát. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil ( část věty za středníkem) a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta druhá ). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta třetí ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. dubna 2008

Doc. JUDr. Věra  K o r e c k á , CSc.

předsedkyně senátu