Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3074/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 8. 2. 2005, č. j. ExNc 3246/2005-5 (jímž okresní soud nařídil exekuci) tak, že návrh na její nařízení zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že k exekuci navržený rozhodčí nález, protože nebyl doručen způsobem předepsaným ustanovením (za řádné nelze podle odvolacího soudu považovat ani doručení na tzv. korespondenční adresu z 24. 11. 2004, kdy se zásilka vrátila s poznámkou, že se adresát odstěhoval bez udání adresy, ani doručení z 13. 12. 2004, kdy byl rozhodčí nález mající povahu rozsudku, tedy písemnosti určené do vlastních rukou, doručen, ovšem formou prostou, do trvalého bydliště povinného, kde jej převzala jeho matka),  nenabyl formální vykonatelnosti.

V dovolání oprávněná uplatňuje dovolací důvody podle i b) Vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje ve skutečnosti, že krajský soud rozhodl o odvolání „za situace, kdy mu bylo známo, že povinný veškeré závazky včetně příslušenství a nákladů exekuce, pro jejichž vymožení byla exekuce nařízena, již dobrovolně soudnímu exekutorovi uhradil. S poukazem na ustanovení a  51 písm. c) exekučního řádu oprávněná dovozuje, že zanikla-li předmětná exekuce splněním vymáhaných pohledávek ze zákona, „rozhodoval odvolací soud v řízení, které již zaniklo, jeho rozhodnutí je tudíž nadbytečným, jako takové vůbec nemělo být vydáno a soud neměl o odvolání vůbec rozhodovat, neboť řízení již bylo ze zákona skončeno.“

Naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení dovolatelka spatřuje v – podle jejího  názoru nesprávné – aplikaci ustanovení namísto správného užití , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, jehož ustanovení právě ve spojení s ustanovením přiměřené užití vylučuje. Podle názoru oprávněné „jestliže si strany sporu nedohodly žádná specifická procedurální pravidla a ponechává-li zákonná úprava na volní úvaze rozhodce, jakým způsobem bude procesně postupovat (v tomto případě jakou zvolí formu doručování rozhodčího nálezu), a to pouze za užití kritéria vhodnosti takového postupu“, bylo doručení exekučního titulu (po neúspěšném pokusu o doručení na tzv. korespondenční adresu) na adresu trvalého bydliště povinného vhodné ve smyslu ustanovení a rozhodčí nález je tudíž vykonatelný.

Otázkami, zda si mohou strany rozhodčí smlouvy sjednat způsob, jakým jim bude doručen rozhodčí nález, a zda při nedostatku takové dohody bude v dispozici rozhodce určit způsob doručování nálezu odlišně od způsobu upraveného v , se Nejvyšší soud již zabýval. Ve svém usnesení z 26. 4. 2007, sp. zn. (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2008 pod poř. č. 2), dospěl k závěru, že písemné vyhotovení rozhodčího nálezu musí být stranám doručeno postupy zakotvenými v ustanoveních , týkajících se doručování písemností ( a násl. ). Je tomu tak proto, že doručování rozhodnutí stranám není součástí postupu, kterým rozhodci vedou řízení (, 2, ). Stranám (rozhodcům) je umožněno disponovat s procesními pravidly týkajícími se postupu v řízení od okamžiku jeho zahájení do okamžiku ukončení rozhodčího řízení. Rozhodčí řízení končí vydáním rozhodčího nálezu nebo usnesení v těch případech, kdy se nevydává rozhodčí nález (srov. , ), případně vydáním rozhodčího nálezu nebo usnesení v rámci přezkoumání jinými rozhodci ve smyslu Do okruhu procesních otázek, jejichž úprava je v dispozici stran (rozhodců), doručování rozhodnutí tudíž zásadně nepatří. Mají-li nastat účinky právní moci a vykonatelnosti ve stejném rozsahu jako v případě soudního rozhodnutí, je nezbytné trvat na dodržení pravidel, jimiž se řídí doručování rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení (srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , příp. či ).

Argumentuje-li oprávněná při uplatnění dovolacího důvodu podle tím, že „za situace, kdy odvolacímu soudu bylo známo, že povinný veškeré závazky, pro jejichž vymožení byla exekuce včetně příslušenství a nákladů exekuce nařízena, soudnímu exekutorovi již dobrovolně uhradil“, je rozhodnutí odvolacího soudu „nadbytečným a jako takové vůbec nemělo být vydáno“, pak tato argumentace nemá oporu ve spise, jelikož v potvrzení z 24. 11. 2005 (č. l. 20) soudní exekutor výslovně uvedl, že pohledávka oprávněného byla dne 11. 11. 2005 včetně příslušenství a nákladů exekučního řízení vymožena, nikoli tedy, že dluh byl povinným dobrovolně zaplacen.

Kromě toho je ovšem dovolatelčin poukaz na ustanovení exekučního řádu nepřípadný také proto, že toto ustanovení upravuje institut exekutorova upuštění od provedení exekuce, zatímco rozhodování soudu o odvolání proti usnesení o nařízení exekuce je upraveno ustanoveními – , obsahujícími taxativní výčet způsobů, jimiž může být – soudem – rozhodnuto o odvolání. Z téhož důvodu je nepřípadný poukaz na ustanovení exekučního řádu, jelikož zánik exekutorova pověření sám o sobě nezbavuje soud povinnosti rozhodnout o odvolání (bylo-li podáno a nebylo-li poté vzato zpět); dovolatelka se tudíž mýlí, dovozuje-li (viz druhý odstavec bodu III. dovolání na č. l. 27), že „soud neměl o odvolání vůbec rozhodovat, neboť řízení již bylo ze zákona skončeno.“

S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se oprávněné prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy, aniž nařídil jednání ( věta první ), dovolání jako nedůvodné podle věty před středníkem zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení věty první, a odůvodněn skutečností, že procesně úspěšnému povinnému v tomto stadiu řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo, (podle obsahu spisu) nevznikly a že oprávněná na jejich náhradu právo nemá.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. března 2008

JUDr. Vladimír  M i k u š e k , v. r.

předseda senátu