Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1690/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v1 senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné G. M. B., a. s., zastoupené advokátem, proti povinnému F. S.,  zastoupenému, za účasti R. S., pro 58 071,13 Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 11. 2006, č. j. -26, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením krajský soud odmítl dovolání povinného a jeho manželky proti usnesení ze dne 16. 6. 2006, č. -5, jímž okresní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 18. 1. 2006, č. j. -49, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 58 071,13 Kč, nákladů předcházejícího řízení v částce 18 319,50 Kč exekuci na majetek povinného a jejím provedením pověřil Mgr. M. R., soudního exekutora. Odvolací soud uzavřel, že námitky, které povinný a jeho manželka v odvolání vznesli (nemajetnost povinného a skutečnost, že vymáhaný závazek vznikl před uzavřením manželství), nejsou námitkami rozhodnými pro posouzení podmínek pro nařízení exekuce ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „“).

V dovolání povinný  namítá, že majetek postižený exekucí není jeho majetkem, nýbrž výlučným majetkem jeho manželky, R. S. Vymáhaná pohledávka vznikla za trvání jeho předchozího manželství s paní R. I. (dříve S.). Ta se také při vypořádání SJM dohodou ze dne 13. 1. 2004 zavázala k úhradě této pohledávky. Proto nemůže být povinný ve věci ani pasivně legitimován. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že z dovolání není zřejmé, z jakého důvodu povinný rozhodnutí odvolacího soudu napadá. Jím namítané skutečnosti nejsou pro nařízení exekuce rozhodné a plně se s nimi již vypořádal odvolací soud. Má též za to, že povinný ve věci je pasivně legitimován. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl a oprávněnému přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení - jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení a a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle je tudíž pouze důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel námitky ve prospěch názoru, že podmínky předepsané ustanovením a odst. 3 jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepřednesl a ani hodnocením obsahu dovolání k tomuto závěru dospět nelze.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

K námitce povinného, že odvolací soud při posuzování návrhu na nařízení exekuce nezkoumal, zda vymáhaná pohledávka vznikla za trvání manželství povinného a jeho manželky R. S., je třeba dodat, že je již výrazem ustálené soudní praxe, že vznik pohledávky za trvání manželství, tj. splnění podmínky nezbytné pro použití majetku tvořícího společné jmění, se při nařízení výkonu rozhodnutí neprokazuje a soud vychází z návrhu na nařízení výkonu, z jiných tvrzení oprávněného, popřípadě z toho, co jinak vyšlo v řízení najevo. Obranu, že vymáhaná pohledávka nesmí být uspokojena z majetku, který se považuje za součást společného jmění, např. proto, že vznikla povinnému před uzavřením manželství nebo po jeho rozvodu, nelze uplatnit v řízení, které nařízení výkonu rozhodnutí předchází, nýbrž pouze způsobem uvedeným v ustanovení , tj. tzv. excindační žalobou, tedy žalobou na vyloučení věci z exekuce, kterou projedná a o níž rozhodne soud v řízení podle třetí části (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2003, sp.zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8/2004 pod poř. č. 74).

Z výše uvedeného lze uzavřít, že odvolací soud, který námitku, že vymáhaná pohledávka nevznikla za trvání nynějšího manželství povinného, pokládal při nařízení exekuce za irelevantní, při právním posouzení věci nepochybil.

Podobně ani neobstojí námitka povinného, že není ve věci pasivně legitimován, neboť povinnost k uspokojení vymáhané pohledávky přešla dohodou o vypořádání společného jmění manželů na jeho bývalou manželku; soud totiž aktivní či pasivní legitimaci účastníků zkoumá jen na základě exekučního titulu, který v souzené věci zavazuje povinného.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je podle , věty první, a odmítl.

O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. března 2008

JUDr. Miroslava  Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu