Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 128/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.975,- Kč, k rukám advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Semilech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 6. 2005, č. j. -61, vyhověl žalobě a uložil žalovanému umožnit žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku užívání společných prostor v bytě v domě v H. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“), a zpřístupnit a umožnit jí užívání místnosti vlevo od vchodových dveří bytu; dále rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové (soud odvolací) rozsudkem ze dne 22. 3. 2006, č. j. -75, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 16. 10. 1992, že rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 20. 3. 1995, sp. zn. , bylo zrušeno jejich právo společného nájmu k bytu v domě v H. (dále též „původní byt“), jeho výlučným nájemcem byl určen žalovaný a žalobkyni bylo uloženo tento byt vyklidit po zajištění přiměřeného náhradního bytu, že žalobkyně bydlí na ubytovně svého zaměstnavatele, nebyla jí zajištěna bytová náhrada a nemá vlastní byt, že kupní smlouvou ze dne 8. 9. 2001 obec H. prodala dům v H., že dne 12. 8. 2002 uzavřela obec H. se žalovaným smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu neurčitou, a že žalobkyně opakovaně (v roce 2001 a 2003) požádala žalovaného o zpřístupnění předmětného bytu, ale bezvýsledně. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že právo žalobkyně na bydlení do zajištění bytové náhrady trvá, a že se vztahuje i k předmětnému bytu, neboť „jiný závěr by byl v rozporu s dobrými mravy“. Odvolací soud naproti tomu (s odkazem na rozhodnutí uveřejněné pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1969) dovodil, že žalobkyni sice svědčilo právo na bydlení, avšak to se vázalo k původnímu (společnému) bytu; žalovaný byl povinen výkon jejího práva strpět, přičemž žalobkyně nebyla povinna se vystěhovat do zajištění bytové náhrady (povinnost ji zajistit žalovanému uložena nebyla – viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 14 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2002). Žalovaný však již není povinen strpět výkon práva žalobkyně na bydlení v předmětném bytě, neboť žalobkyně nemá žádný právní důvod ho užívat; takovéto právo jí nelze založit ani na základě ustanovení v tehdy platném znění, tj. ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost a důvodnost neopřela o žádné ze zákonných ustanovení. Rekapituluje skutková zjištění odvolacího soudu a vyjadřuje přesvědčení, že jí zůstalo zachováno právo na bydlení i po změně vlastníka domu, v němž se původní byt nacházel. Pokud jde o předmětný byt, ten byl žalovanému přiznán i s ohledem na právo žalobkyně v něm bydlet. Namítla, že judikáty, jimiž odvolací soud podepřel své rozhodnutí, nelze na danou věc aplikovat a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém dovolacím vyjádření uvedl, že skutková zjištění odvolacího soudu jsou úplná a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Současně namítl, že žalobkyně se domáhá plnění, jež „obsahově již bylo založeno“ rozsudkem o zrušení práva společného nájmu k předmětnému bytu, který je exekučním titulem a od jehož vydání uplynula desetiletá promlčecí lhůta. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), a že je podle přípustné.

Podle ustanovení je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k tzv. jiným vadám řízení ( ), i když nebyly dovoláním uplatněny; existence zmíněných vad nebyla tvrzena a ani z obsahu spisu se nepodává.

Z obsahu ( ) dovolání se podává, že dovolatelka uplatňuje dovolací důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Z výsledků dokazování v řízení před soudy obou stupňů vyplynulo, že rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 20. 3. 1995, č. j. -11, který nabyl právní moci dne 21. 4. 1995, bylo zrušeno právo společného nájmu účastníků k původnímu bytu, jeho výlučným nájemcem byl určen J. H. a žalobkyni bylo uloženo byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění přiměřeného náhradního bytu.

Žalobkyni tak vzniklo právo užívat původní byt (tzv. právo na bydlení), založené pravomocným soudním rozhodnutím, opírající se o ustanovení § 712 odst. 6 věty před středníkem obč. zák., podle kterého nebyla povinna se z bytu vystěhovat a vyklidit jej, dokud jí nebyla zajištěna odpovídající bytová náhrada. Osobou povinnou strpět výkon tohoto práva byl žalovaný.

Judikatura Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2002, rozsudek ze dne 26. 8. 2002, sp.zn. , uveřejněný pod C 1364 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 19, rozsudky ze dne 1. 3. 2006, sp. zn. , a ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. ) je ustálena v názoru, že právo užívat byt do zajištění bytové náhrady svědčící rozvedenému manželovi, jemuž byla pravomocným soudním rozhodnutím vydaným v řízení o zrušení práva společného nájmu bytu manžely uložena povinnost byt vyklidit, se váže k bytu, z nějž je vyklizován, nikoli k osobě druhého z rozvedených manželů, který byl určen výlučným nájemcem bytu, a neprosadí se ve vztahu k jinému bytu než tomu, v němž má rozvedený manžel právo dle rozsudku bydlet.

Z uvedeného je zřejmé, že dospěl-li v projednávané věci odvolací soud k závěru, že tzv. právo na bydlení svědčící žalobkyni se vztahovalo k původnímu bytu účastníků a že jí nepřísluší ve vztahu k předmětnému bytu, je jeho právní posouzení věci správné.

Nejvyšší soud proto podle věty před středníkem dovolání zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení , , a a zavázal procesně neúspěšnou žalobkyni k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalovanému vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.900,- Kč ( , ve spojení s , a , ve znění účinném do 31. 8. 2006) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,-Kč, jež stojí vedle odměny ( , a 3 , ve znění účinném do 31. 8. 2006).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 13. března 2008

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu