Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4582/2009

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

J. K.

DRUŽBA, stavební bytové družstvo

, se sídlem Brno, Kapucínské nám. 6, o zaplacení částky 65.339,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp.zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. března 2009, č.j. -70, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 4. 2007, č.j. -49, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 65.339,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 25. 10. 2004 do zaplacení; dále rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 19. 3. 2009, č.j. -70, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně vzal za prokázáno, že žalobkyně a její bývalý manžel R. K. užívali od roku 1990 jako společní nájemci a členové žalovaného družstva (dále jen „Družstvo“) čtyřpokojový byt č. 2, nacházející se v prvním podlaží domu na ulici S. 8 v B. (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“), že soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. 7. 1998, sp.zn. , který nabyl právní moci dne 11. 9. 1998, zrušil jejich právo společného nájmu předmětného bytu, určil, že jeho další nájemkyní bude žalobkyně jako členka družstva, a R. K. uložil byt vyklidit do 15 dnů od zajištění náhradního bytu. Dále vzal za zjištěno, že žalobkyně od roku 2000 neplatila nájemné, ani úhrady za služby spojené s užíváním bytu, že na výzvy žalovaného k zaplacení vzniklého dluhu nereagovala, že R. K. se dohodl s žalovaným na tom, že částky odpovídající nájemnému bude platit na zvláštní účet s tím, že mu budou vráceny v případě, že bude nucen byt opustit, že žalobkyně v souvislosti s převodem svých členských práv na jinou osobu zaplatila žalovanému dne 30. 10. 2002 dlužné nájemné a úhrady za služby za období leden 2000 až říjen 2002 (dále jen „rozhodné období“), jakož i poplatek z prodlení ve výši 65.339,- Kč, že poté opakovaně vyzývala žalovaného k vrácení těchto částek (celkem 154.929,- Kč) s odůvodněním, že nájemné řádně platil R. K., že žalovaný jí je nevrátil a dne 26. 11. 2002 převedl na účet jmenovaného částku 89.560,- Kč. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že povinnost platit nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu (včetně poplatku z prodlení) měla žalobkyně jako jeho výlučná nájemkyně a členka Družstva, neboť R. K. v přímém vztahu k žalovanému – pokud jde o platby za byt – nebyl a případný majetkový prospěch z užívání bytu mu tak vznikl na úkor žalobkyně a nikoli žalovaného. Konstatoval, že nelze dovodit, že by platby poskytované jmenovaným na účet žalovaného představovaly plnění dluhu za žalobkyni a uzavřel, že požadavek žalovaného na úhradu poplatku z prodlení ( ve znění před novelou provedenou /dále jen „obč.zák.“/) byl vzhledem k uvedenému opodstatněný.

Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně též i proti výroku o nákladech řízení) podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení ve spojení s , a uplatnila v něm dovolací důvody podle a odst. 3 Odvolacímu soudu vytýká nesprávnost jeho závěru, že její bývalý manžel nebyl povinen hradit žalovanému částky odpovídající výši nájemného, a že žalovaný nepochybil, pokud mu vrátil částku jím poskytnutou, ani pokud požadoval po žalobkyni poplatek z prodlení. Dále mu vytýká, že pominul důležité skutečnosti, jež v dovolání specifikovala. Vyjádřila přesvědčení, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena právní otázka „vzniku nároku na poplatek z prodlení v případě, že pronajímateli bytu bylo nájemné a úhrady za služby hrazeny uživatelem bytu, který má právo bydlení v bytě, nikoliv nájemcem“, a s jejím řešením spojuje přípustnost dovolání. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný v dovolacím vyjádření odkázal na závěry soudů obou stupňů a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 19. března 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovolací soud nepřehlédl, že dovolatelka výslovně napadla rovněž nákladový výrok rozsudku odvolacího soudu, s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) však zastává názor, že ve vztahu k tomuto výroku nejsou uplatněné dovolací důvody nijak obsahově konkretizovány; navíc dovolání proti nákladovým výrokům – byť jsou součástí rozsudku odvolacího soudu – není přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp.zn. , uveřejněné pod č. 88 v časopise Soudní judikatura 5/2002).

Dovolatelka napadá též výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu (nejde tak o přípustnost dovolání podle , b/ ); dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení a odst. 3 spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle nelze při posouzení přípustnosti dovolání podle přihlížet. Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.

Dovolatelka spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí s otázkou „vzniku nároku na poplatek z prodlení v případě, že pronajímateli bytu bylo nájemné a úhrady za služby hrazeny uživatelem bytu, který má právo bydlení v bytě, nikoliv nájemcem“. Řešení této otázky předpokládá existenci (předběžného) právního závěru, kdo byl ve vztahu k pronajímateli (žalovanému) subjektem povinnosti platit nájemné a úhradu za služby, s jejímž nesplněním je spojena sankce v podobě poplatku z prodlení; ostatně i tento závěr odvolacího soudu dovolatelka napadla.

Z ustanovení § 705 odst. 2 věty druhé obč. zák., jehož jednoznačné znění nečiní v soudní praxi výkladové obtíže, vyplývá, že ve zde stanovených případech soud určí, který z rozvedených manželů bude jako člen družstva dále

nájemcem

bytu. Tomuto z rozvedených manželů tedy svědčí – po zrušení práva společného nájmu – (výlučné) právo nájmu bytu a je také subjektem nájemního (i členského) vztahu k pronajímateli – bytovému družstvu.

Druhému z rozvedených manželů, jemuž byla pravomocným soudním rozhodnutím vydaným v řízení o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu manžely uložena povinnost byt vyklidit, svědčí tzv. právo na bydlení, které se váže k bytu, z něhož je vyklizován (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp.zn. , uveřejněného pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2002, rozsudek ze dne 26. 8. 2002, sp.zn. , uveřejněný pod C 1364 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále např. rozsudky ze dne 1. 3. 2006, sp.zn. , ze dne 22. 11. 2007, sp.zn. , a ze dne 13. 3. 2008, sp.zn. ).

Dovodil-li tedy v projednávané věci odvolací soud, že povinnost platit nájemné a úhradu za služby spojené s užíváním předmětného bytu měla žalobkyně jako jeho výlučná nájemkyně a členka Družstva, odpovídá jeho závěr hmotnému právu i ustálené judikatuře. Za tohoto stavu obstojí i jeho závěr, že byla povinna zaplatit též poplatek z prodlení (§ 697 obč.zák.).

K námitkám dovolatelky představujícím uplatnění dovolacího důvodu podle nebylo možno – jak již bylo výše uvedeno – přihlédnout.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení věty první, , části věty za středníkem a 146 odst. 3 a o skutečnost, že žalovanému v dovolacím řízení nevznikly (dle obsahu spisu) náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči dovolatelce.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. dubna 2011

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc.,v. r.

předsedkyně senátu