Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
46 C 61/2022
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martincovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 93 471,51 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 72 394,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 72 394,01 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 21 077,50 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 507,88 Kč od datum do datum, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 160,77 Kč
od datum do datum, s úrokem ve výši 15,90 % ročně
z částky 92 638,51 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 244,50 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 5 547,62 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 72 394,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 72 394,01 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 21 077,50 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 507,88 Kč od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 160,77 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 15,90 % ročně z částky 92 638,51 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 244,50 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 5 547,62 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 93 471,51 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 507,88 Kč od datum do datum, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 160,77 Kč od datum do datum, dále s úrokem ve výši 15,90 % ročně z částky 92 638,51 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 92 638,51 Kč od datum do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti plynoucí žalovanému ze smlouvy o rychlé půjčce číslo (dále také„ smlouvy“) uzavřené mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 8 1. 2019. Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě uvedené smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 15,90 % ročně a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Poplatek ve výši 833 Kč požadovala žalobkyně jako měsíční poplatek za pojištění typ C ve výši 119 Kč dle čl. II smlouvy s tím, že k jejich výpočtu dospěla po odečtení splátek započtených na poplatky ve výši 1 666 Kč od celkové naúčtované výše poplatku 2 499 Kč. Žalovaný však smlouvu porušil, jelikož dohodnuté splátky nesplácel řádně a včas s tím, že poslední splátku uhradil před zesplatněním celého dluhu dne datum. K zesplatnění dluhu v souladu s produktovými podmínkami pro osobní úvěr pak došlo ke dni datum Celkem pak žalovaný uhradil žalobkyni částku 27 605,99 Kč. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 92 638,51 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 9 507,88 Kč a z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 160,77 Kč a z dlužných poplatků ve výši 833 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni. Žalovaný byl k úhradě svého dluhu ze strany žalobkyně vyzýván, ani přesto ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalovaný je státním příslušníkem Bulharska s pobytem na území České republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný případ aplikoval - s ohledem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb. , o mezinárodním právu soukromém - úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66 nařízení č. 1215/2012), jednak nařízení EP a Rady ES číslo o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I) a dospěl k závěru, že podle čl. 17 odst. 1 a čl. 18 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 je dána pravomoc a příslušnost k rozhodování věci a podle čl. 1 odst. 1 nařízení EP a Rady ES číslo ve spojení s čl. XIV bod 1 smlouvy je rozhodným právem právní řád České republiky.
4. Z návrhu na uzavření smlouvy o příjmení půjčce číslo z akceptace návrhu ze dne datum bylo zjištěno, že společnost právnická osoba, IČO, se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč s roční úrokovou sazbou 15,90 %. Celková částka splatná žalovaným činila 179 160 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v 96 měsíčních splátkách po 1 967 Kč vždy ke každému 20. kalendářnímu dni v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byl ceník produktů a služeb pro soukromé osoby, všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky pro osobní úvěry právnická osoba, ze kterých byly zjištěny podmínky splácení úvěru a rovněž opatření banky v případě porušení smlouvy včetně prodlení se splácením.
5. Z údajů klienta, z vyjádření právnická osoba ohledně schopnosti žalovaného k splácení spotřebitelského úvěru a dále rovněž z návrhu na uzavření smlouvy o příjmení půjčce číslo bylo zjištěno, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z žalovaným deklarovaného měsíčního příjmu ve výši 17 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, u bydlení uvedl„ jiné“ a jeho nejvyšší dosažené vzdělání je úplné střední, je zaměstnán jako manuální pracovník u právnická osoba s.r.o. od února 2018. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně kontrolovala dostupné informace v bankovních a nebankovních registrech klientských informací, v insolvenčním rejstříku a v databázi MVČR a vycházela dále z výdajů žalovaného odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ.
6. Z kopie průkazu totožnosti žalovaného byla zjištěna jeho totožnost a státní příslušnost.
7. Z výpisu ze spotřebitelského účtu číslo za období od datum do datum bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal částku 100 000 Kč a od března 2020 již neuhradil žádnou splátkou.
8. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu včetně podacího archu bylo zjištěno, že v důsledku porušení závazku žalovaným žalobkyně využila svého oprávnění a ke dni datum zesplatnila úvěr a žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky, o čemž žalovaného uvědomila prohlášením zaslaným dne datum.
9. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že mezi společností právnická osoba, IČO, a právnická osoba, a.s., IČO, byla dohodnuta úprava podmínek, za kterých budou pohledávky společnosti první v pořadí uvedené postupovány na druhou v pořadí uvedenou společnost.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a z vyrozumění právnická osoba o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným v souladu s rámcovou smlouvou ze dne datum. Postoupení bylo žalovanému oznámeno vyrozuměním ze dne datum zaslaným jednak na adresu na území ČR, tak i na adresu na území Bulharsku, a to dne datum.
11. Z předžalobní výzvy ze dne datum zaslané na adresu na území ČR, tak i na adresu na území Bulharska včetně seznamu odeslaných předžalobních výzev ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním k úhradě dluhu.
12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:
Žalovaný uzavřel dne datum s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o rychlé půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl finanční prostředky výši 100 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit i s úrokem ve výši 15,90 % v měsíčních splátkách. Právní předchůdce žalobkyně finanční prostředky téhož dne poskytl žalovanému bezhotovostním převodem, žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, jelikož poslední splátku uhradil v měsíci březnu 2020, žalobkyně proto v souladu s produktovými podmínkami prohlásila celý dluh za splatný ke dni datum; žalovaný byl o zesplatnění dluhu vyrozuměn a vyzván k okamžité úhradě dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně postoupila smlouvou ze dne datum pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě dluhu opětovně upomínán.
13. Po právní stránce byla věc posouzena podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
14. K povaze uzavřené smlouvy soud podotýká, že smlouva o zápůjčce má na rozdíl od smlouvy o úvěru reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky, přičemž při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Naproti tomu ze smlouvy o úvěru vzniká věřiteli povinnost rezervovat a na žádost dlužníka poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané výše a dlužníkovi vzniká právo (nikoliv povinnost) úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Reálné povaze smlouvy o zápůjčce přitom nebrání skutečnost, že o předmětu půjčky je mezi dlužníkem a věřitelem učiněna dohoda (a to i písemná), byť by tato dohoda případně bezprostředně časově předcházela reálnému poskytnutí smluvené částky peněz (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008 sp. zn. 29 Odo 1386/2006 ).
15. S ohledem na skutečnost, že žalovaný vystupoval v předmětném vztahu jako spotřebitel, posoudil soud věc rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“). Podle § 2 odst. 1 zákon o spotř. úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Soudní dvůr Evropské unie přitom ve svém rozhodnutí ze dne datum ve věci C číslo účastníků příjmení právnická osoba GK dovodil, že se jedná o neplatnost nikoliv relativní, ale absolutní, a soudy jsou tak povinny z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
17. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce a poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně neposoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně, respektive právní předchůdce žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z žalovaným tvrzeného měsíčního příjmu ve výši 17 000 Kč bez jakéhokoliv dalšího ověření jeho pravdivosti. Výdaje žalovaného pak odhadovala pouze na základě historických dat z ČSÚ, aniž by měla doloženo, kde žalovaný skutečně žije a s jakými měsíčními náklady a spokojila se s jeho odpovědí„ jiné“ vedle dalších možností: pronajatý dům/byt, vlastní dům/byt, družstevní byt, obecní byt nebo u rodičů. Žalobkyně nemusela mít doloženy veškeré příjmy a výdaje žalovaného, ale předpokladem řádného posouzení úvěruschopnosti je mít doloženy alespoň příjmy a výdaje podstatné, k čemuž v daném případě vůbec nedošlo. Na základě těchto informací dospěl soud k závěru, že žalobkyně nemohla disponovat dostatkem informací od žalovaného, aby mohla řádně vyhodnotit jeho majetkové poměry pro účely jeho schopnosti splácet úvěr, což se ukázalo záhy, když žalovaný na svůj závazek přestal splácet. Žalobkyně přitom ani po poučení soudu podle § 118 odst. 3 o.s.ř. ohledně doložení důkazů k posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ničeho doplnila, a neunesla tak důkazní břemeno. Důsledkem nedodržení zákonné povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotř. úvěru věřitele proto byla absolutní neplatnost smlouvy.
18. Žalobkyni, jejíž aktivní legitimace žalobkyně je odůvodněna § 1879 o.z. , podle kterého může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou na postupitele i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi), tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o.z. ) pouze nesplacená jistina úvěru ve výši 72 394,01 Kč (bez smluvních úroků, pokut a poplatků). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o.z. ve spojení s § 1958 o.z. ve výši a od data požadovaného žalobkyní, přičemž úrok požadovaný žalobkyní nepřesahuje výši úroku z prodlení stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) a přiznal žalobkyni, jež byla částečně neúspěšná (byla zohledněna jistina a úroky požadované do vyhlášení rozsudku), poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 19,32 % (žalobkyně byla úspěšná co do převážné části jistiny a úroku z prodlení; co do části jistiny a úroku z prodlení, smluvního úroku kapitalizovaného a požadovaného procentní sazbou do budoucna byla žaloba zamítnuta). Náklady řízení žalobkyni vznikly v celkové výši 28 714,40 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 3 740 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 6 , § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a.t. “), za pět úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. dle tarifní hodnoty 93 470,51 Kč po 4 860 Kč za jeden úkon právní služby (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění, účast u jednání soudu), z částky 300 Kč představují paušální náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby podle § 13 odst. 1 , 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ve spojení s § 14a odst. 1 a.t. , neboť zástupce žalobkyně doložil je jejím plátcem. Žalobkyni náleží jejich poměrná část v částce 5 547,62 Kč. Žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů za vyjádření ze dne datum, ve kterém pouze upřesnila způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, což mělo být již obsahem žaloby.
20. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákonem č. 120/2001 Sb. ) u soudního exekutora.