Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2074/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného a) Ing. L. K., zastoupeného advokátem, a b) Mgr. J. K., zastoupené advokátkou, proti povinnému MUDr. A. M., zastoupenému advokátkou, vyklizením bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.9.2005, č.j. -89 ve spojení s doplňujícím usnesením z téhož dne, č. j. -92, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Ve vztahu mezi povinným a oprávněným a) nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení žádný z účastníků.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení z 8.11.2004, č. j. -53, jímž městský soud nařídil výkon rozhodnutí. Se soudem prvního stupně se ztotožnil v závěru, že přiměřeným náhradním bytem může být i byt s tržním, tj. v daném místě a čase obvyklým, nájemným, a to přesto, že vyklizovaným bytem byl byt s nájemným regulovaným.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení (zásadní právní význam přisuzuje otázce, zda lze považovat byt s tržním nájemným za zásadně rovnocenný s vyklizovaným bytem, ve kterém bylo placeno nájemné regulované), povinný namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřuje v závěru odvolacího soudu, že přiměřeným náhradním bytem může být i byt s tržním nájemným (i když v bytě vyklizovaném bylo placeno nájemné regulované), je-li toto tržní nájemné v daném místě a čase obvyklé. Podle dovolatelova názoru lze povinného (byla-li jeho povinnost vázána na zajištění přiměřeného náhradního bytu) z bytu s regulovaným nájemným vyklidit opět pouze do bytu s nájemným regulovaným. Dovolatel by neměl námitek proti vyklizení do bytu o nižší podlahové ploše ani do bytu, v němž by nájemné bylo vyšší než regulované, avšak jedině za (zde nesplněné) podmínky, že by bylo v jeho možnostech takové nájemné platit. Dále pak dovolatel odvolacímu soudu vytkl, že jeho závěr o tom, že nájemné v náhradním bytě je v daném místě a čase obvyklé, zůstal neodůvodněn, a že v tomto směru nebyly provedeny žádné důkazy.

Oprávněná b) především namítla nepřípustnost dovolání s odůvodněním, že k dovolacímu přezkumu nabídnutá otázka již byla vyřešena judikaturou obecných soudů i soudu ústavního, a pro případ, že by soud dovolání připustil, navrhla jeho zamítnutí.

Dovolání vskutku není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení , je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přitom dovolací soud je vázán uplatněným dovolacím důvodem (, věta první, ), a proto lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek, obsažených v dovolání, jež jsou tomuto důvodu podřaditelné.

Ačkoli dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, hodnocením samotných námitek v dovolání vznesených k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na  rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Dovolatel namítá nepoměr výše nájemného za bytovou náhradu nikoliv ve vztahu k obvyklé ceně nájemného v místě náhradního bytu, nýbrž ve vztahu ke svým příjmovým poměrům. Je již výrazem ustálené soudní praxe, že jedním z kritérií při posuzování přiměřenosti bytových náhrad, jež musí být zpravidla zajištěny na dobu neurčitou (přiměřeného náhradního bytu, náhradního bytu a náhradního ubytování), je i hledisko výše nájemného v zajišťované bytové náhradě (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. ); toto hledisko se však neposuzuje ve vztahu k sociálním poměrům povinného, nýbrž ve vztahu k vyklizovanému bytu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. ). Právní názor odvolacího soudu, že přiměřenost bytové náhrady z hlediska výše nájemného nelze posuzovat vzhledem k aktuální sociální situaci povinného, má oporu i v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek č. 34 pod č. 138, na nějž správně odkázal odvolací soud. Ústavní soud v nálezu uvedl, že na pronajímatele nelze při rozhodování o vyklizení přenášet zátěž sociálně slabších osob z nájemců na pronajímatele, a že způsob, jak vyřešit případné finanční těžkosti povinných při uspokojování potřeby bydlení, leží ve sféře státní pomoci (např. formou příspěvku na bydlení). Ústavní soud také vyslovil názor, že je-li nájemné v nabízené bytové náhradě podle místních podmínek rovnocenné nájemnému v bytě vyklizovaném (v případě regulovaného nájemného v dosavadním bytě pak odpovídající obvyklé ceně nájmu v daném čase a místě), je třeba nabízený byt z tohoto hlediska považovat za přiměřený bez ohledu na aktuální sociální situaci povinných.

Dovolatelova výtka nedostatku odůvodnění o obvyklosti nájemného v čase a místě, kde se náhradní byt nalézá, a neprovedení důkazů v tomto směru, je uplatněním dovolacího důvodu podle , jímž lze namítat, že řízení trpí vadou, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; tento dovolací důvod je však (viz výše) k založení přípustnosti dovolání podle nezpůsobilý.

Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (, věta první, ) podle ustanovení , věty první, a odmítl.

Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo druhé oprávněné podle ustanovení , a věty první právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 625,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (, , .,  , a , ve znění účinném do 1. 9. 2006), sníženou o 50 % podle vyhlášky, a v částce 75,- Kč představující paušální náhradu podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 1. 9. 2006.

III. odstavec výroku tohoto usnesení je odůvodněn skutečností, že oprávněný a), jenž by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ( , , ), takové náklady prokazatelně nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2008

JUDr. Vladimír  Mikušek, v. r.

předseda senátu