Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 660/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně A., v. o. s., jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně C. T. spol. s r. o. P., zastoupené  advokátkou,  proti žalované Č. r. – F. ú. pro P., o zaplacení částky 1.039.655,- Kč, vedené u Městského soudu v P. pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v P. ze dne 27. července 2007, č. j. -51, takto:

I.   Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 17. srpna 2006,  č. j. -40, ve znění opravného usnesení ze dne 30. listopadu 2007, č. j. -63, Městský soud v P.                - odkazuje na ustanovení a , (dále též jen „“) - zastavil řízení a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena označenému finančnímu úřadu. Soud uvedl, že žaloba je podle obsahu žádostí o vrácení přeplatku na dani z přidané hodnoty, k jejímuž projednání a rozhodnutí je dána pravomoc finančního úřadu.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v P. v záhlaví označeným usnesením ze dne 27. července 2007 potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Odvolací soud uzavřel, že spory, v nichž správce konkursní podstaty vymáhá ve prospěch podstaty pohledávky úpadce, nejsou spory vyvolanými konkursem a pravomoc k projednání a rozhodnutí sporu, v němž se správce konkursní podstaty domáhá vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, nenáleží soudu (jde o věc daňovou), nýbrž správci daně. Potud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2001, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 23/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 23/2002“) a na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněné pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že je dán dovolací důvod dle , jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Konkrétně dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nejde o spor vyvolaný konkursem (snášejíc argumenty na podporu závěru o opaku), akcentujíc speciální povahu , o konkursu  a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), vylučující (v 14 odst. 1 písm. i/) započtení přeplatku na dani. Odtud usuzuje, že pravomoc soudu dána je.

Dovolání, jež je přípustné dle   , Nejvyšší soud odmítl podle jako zjevně bezdůvodné.

Učinil tak proto, že v otázce povahy sporu, v němž se správce konkursní podstaty domáhá vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty do konkursní podstaty a pravomoci soudů k projednání těchto sporů sjednotil rozhodovací praxi soudů již publikací R 23/2002. V tomto rozhodnutí, na něž v podrobnostech odkazuje, uzavřel, že takový spor není sporem vyvolaným konkursem a že  pravomoc k projednání a rozhodnutí takového sporu nemají soudy, ale správci daně.

Ačkoli odvolací soud v napadeném usnesení na R 23/2002 (z nějž v rámci řešení uvedené otázky vychází i řada dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i nálezy Ústavního soudu) odkázal,  dovolatelka v dovolání tento judikát pomíjí a důvody, pro které by měl Nejvyšší soud své ustálené judikatorní závěry měnit, v dovolání neuvádí.

Dovolací argumenty na téma bezdůvodného obohacení jen zamlžují podstatu věci. Ta tkví v tom, že je-li započtení úpadcova daňového přeplatku na jeho daňové nedoplatky za trvání konkursu nepřípustné (což ve shodě s ustanovením  § 14 odst. 1 písm. i/ ZKV plyne z R 23/2002), nemohl být nárok na vrácení přeplatku na dani takovým „zápočtem“ konzumován a je nutno se jej domáhat předepsaným postupem vůči správci daně.

Zabývat se dovoláním v této věci meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu , a odůvodněn tím, že procesně neúspěšné dovolatelce právo na jejich náhradu nevzniklo a u žalované žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně  28. února 2008

JUDr. Zdeněk  K r č m á ř

předseda senátu