Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 145/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Žalovaný se žalobou došlou soudu 11. 9. 2003 domáhal povolení obnovy řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4, jenž mu rozsudkem pro zmeškání ze dne 14. května 2003, č. j. -33, uložil povinnost zaplatit žalobkyni 169.500,- Kč s příslušenstvím. Přiznaná částka představovala bezdůvodné obohacení, které žalovaný na úkor žalobkyně získal tím, že za něho plnila, co po právu měl plnit sám. Žalobu o obnovu řízení odůvodnil žalovaný tím, že ve věci byl vydán rozsudek pro zmeškání, aniž byly splněny předpoklady pro jeho vydání podle K jednání, při němž byl vydán tento rozsudek, se totiž nemohl dostavit, protože byl od 13. 4. 2003 do 13. 5. 2003 hospitalizován na Klinice popáleninové medicíny Fakultní nemocnice K. V., což nyní může doložit lékařským potvrzením.

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 6. ledna 2004, č. j. -5, ve znění opravného usnesení ze dne 26. dubna 2004, č. j. -17, zamítl žalobu žalovaného na obnovu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. a rozhodl o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti žalovaného.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. listopadu 2004, č. j. -22, potvrdil usnesení soudu prvního stupně v části, jíž byla žaloba na obnovu řízení zamítnuta a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit Č. r. soudní poplatek změnil toto usnesení tak, že určil odlišnou výši poplatku. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Zatímco soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba na obnovu řízení je podle nepřípustná, odvolací soud uzavřel, že této žalobě nelze vyhovět, neboť nebyly splněny podmínky stanovené v a odst. 2 Žalovaný totiž mohl proti rozsudku pro zmeškání podat odvolání a skutečnosti ohledně své hospitalizace v době doručování předvolání k prvnímu jednání v původním řízení uplatnit již v odvolacím řízení. Jestliže tak neučinil, nemůže se nápravy domoci žalobou na obnovu řízení, neboť tím by byla obcházena zákonná úprava odvolání a negovány důsledky zmeškání odvolací lhůty.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. V prvé řadě namítá, že řízení je postiženo vadou, neboť dospěl-li odvolací soud k odlišnému závěru ohledně přípustnosti žaloby na obnovu řízení a rozhodl se žalobu zamítnout pro nesplnění podmínek uvedených v   a odst. 2 , nerozhodoval o usnesení, které má na mysli Vydání rozhodnutí tak  mělo předcházet ústní jednání, „a to již v prvém stupni a contrario “; v tomto směru dovolatel odkazuje na rozhodnutí „SR 4/95“. Dále nesouhlasí s tím, jak odvolací soud vyložil , když dovodil, že „pro jeho naplnění je zároveň třeba naplnit písm. a/ či b/ prvého odstavce tohoto ustanovení“. Namítá, že vzájemná souvislost prvého a druhého odstavce citovaného ustanovení je u rozsudků pro zmeškání dána pouze „obdobně“. Navíc shledává mezi uvedenými ustanoveními logický rozpor, neboť rozsudkem pro zmeškání končí řízení, v jehož rámci se dokazování neprovádí, a „případ uvedený v písm. a/ a b/ odst. 1 je pro rozsudky pro zmeškání nepoužitelný“. Dále má zato, že zákon nestanoví jako podmínku pro podání žaloby na obnovu řízení vyčerpání všech opravných prostředků. Jedinou podmínkou ve vztahu k původnímu řízení je jeho pravomocné skončení. Je přesvědčen, že účastníku nelze vytýkat, že nepodal odvolání, i když se objevily takové skutečnosti a důkazy, které by byly odvolacími důvody ve smyslu Nadto namítá, že mu rozsudek pro zmeškání nebyl náhradním způsobem doručen, neboť doručenka založená ve spise postrádá podpis pracovníka pošty, který měl učinit výzvu, a na obálce je zaznamenána pouze jedna výzva k vyzvednutí zásilky. Připomíná, že rozsudek označený doložkou právní moci (dnem 15. 7. 2003) si vyzvedl osobně u soudu dne 14. 8. 2003. Posoudit, zda je rozsudek pro zmeškání vůbec pravomocný, by měl soud a nikoli účastník řízení, který ve svém následujícím postupu vycházel z doložky právní moci vyznačené na rozsudku. Vzhledem k tomu, že v době převzetí byl rozsudek soudem označen jako pravomocný, zůstal mu jediný opravný prostředek ve formě žaloby na obnovu řízení. Má tudíž zato, že vzhledem k uvedeným okolnostem byl nesprávně poučen o odvolací lhůtě (sdělením o právní moci rozsudku) a odvolací lhůta tak byla prodloužena na tři měsíce od řádného doručení rozsudku. Protože v této lhůtě podal žalobu na obnovu řízení, měla být podle svého obsahu posouzena jako odvolaní.

Žalobkyně zastává názor, že žalovaný úmyslně mařil doručování a nynějšími námitkami se snaží celou věc pouze oddalovat.

Dovolání bylo podáno včas, k tomu oprávněnou osobou při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (, a 4 ).

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v  , a Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí obdobně.

Protože dovolání žalovaného směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno v pořadí první usnesení soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení, může být přípustnost dovolání zvažována výlučně v intencích ustanovení , a

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci zásadní právní význam, nastává až tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že tomu tak skutečně je.

Z toho, že přípustnost dovolání ve smyslu je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, které se navíc vyznačují zásadním významem. Způsobilým dovolacím důvodem, je tudíž výlučně důvod podle , prostřednictvím kterého je možno namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelem vznesené výhrady k průběhu řízení tak nejsou v posuzované věci způsobilé založit přípustnost dovolání a dovolací soud se jimi tudíž v tomto smyslu nezabýval.

Jelikož je dovolací soud podle (s výjimkami zde uvedenými) vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně jeho obsahového vymezení, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, relevantní jen ty právní otázky, jejichž řešení dovolatel zpochybnil. V posuzované věci jsou to námitky zpochybňující závěr odvolacího soudu, že nejsou splněny předpoklady pro povolení obnovy řízení ve smyslu , neboť žalovaný v řízení o povolení obnovy neprokázal existenci nových skutečností a důkazů, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v a též před odvolacím soudem, přestože mohly pro něj přivodit příznivější rozhodnutí ve věci ( ). Konstatoval, že žalovaný mohl podat odvolání proti rozsudku pro zmeškání a v odvolacím řízení uplatnit důkazy dokladující, že v době doručování předvolání k prvnímu jednání v původním řízení byl hospitalizován.

O nesprávné právní posouzení věci při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný předpis, ale nesprávně ho vyložil, nebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné právní závěry.

Podle žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé;

a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro  něho příznivější rozhodnutí ve věci;

b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v průběhu řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

Podle žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout také pravomocné usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce 1 vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí obdobně pro pravomocný platební rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání a pravomocný rozsudek pro zmeškání.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že skutečnosti, rozhodnutí a důkazy mohou být důvodem obnovy jen tehdy, jestliže jsou - pro navrhovatele obnovy - ve srovnání s původním řízením “nové”. Pro posouzení “novosti” takové skutečnosti je rozhodující, že ji účastník nemohl včas použít v původním řízení bez své viny, tj. že o ní nevěděl a že ani jinak nesplnění své povinnosti tuto skutečnost tvrdit a nabízet o ní důkazy z procesního hlediska nezavinil. Takové skutečnosti ovšem dovolatel v řízení o žalobě na obnovu řízení neuvádí.

Dovolateli lze přisvědčit v tom, že podmínkou pro podání žaloby na obnovu řízení není vyčerpání všech řádných opravných prostředků v původním řízení. Nicméně na odvolací řízení je třeba hledět jako na součást původního řízení. Jsou-li tu tedy skutečnosti, které byly účastníku řízení známy již ve lhůtě stanovené pro podání odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, nelze je úspěšně použít coby předpokladů pro povolení obnovy řízení; takové skutečnosti totiž účastník mohl uplatnit již v řízení původním, tedy v odvolání. Mezi takové skutečnosti patří bezpochyby i ta, že se účastník řízení (v posuzovaném případě žalovaný) v době doručování předvolání k jednání, při němž byl vydán rozsudek pro zmeškání, v místě svého bydliště nezdržoval.

Jestliže je správná dovolací výhrada, že žalovanému nebyl rozsudek pro zmeškání náhradním způsobem doručen (a to pro namítané formální vady doručenky), nemohlo být původní řízení pravomocně skončeno a žaloba na obnovu řízení není namístě; pro žalobu na obnovu řízení je typické, že může směřovat jen proti pravomocnému rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno a kterým bylo (současně) rozhodnuto o věci samé. V tomto směru není významné, že stejnopis rozsudku pro zmeškaní, který si žalovaný osobně vyzvedl u soudu prvního stupně, byl opatřen doložkou právní moci. Nahlédnutím do spisu bylo možné zjistit, resp. ověřit, jakým způsobem byl rozsudek účastníkům řízení doručován. Případné výhrady k doručování (uplatněné nyní v dovolání) tak žalovaný mohl uplatnit právě v rámci odvolacího řízení, kde odvolací soud a priori zjišťuje, bylo-li odvolání podáno včas.

Důvodnou nebyla shledána ani námitka dovolatele, že i v případě žaloby na obnovu řízení, které skončilo vydáním rozsudku pro zmeškání, musí být naplněny obecné předpoklady uvedené v V právní teorii ani v právní praxi nevyvolává aplikovatelnost žádné problémy. Ustanovení upravuje (pod písm. a / a b/) předpoklady, za kterých je možné žalobou na obnovu řízení napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Ustanovení v souvislosti s usnesením o schválení smíru stanoví, že důvody obnovy se musí vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován, a že toto pravidlo obdobně platí pro pravomocný platební rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání a pravomocný rozsudek pro zmeškání. Hovoří-li se tudíž v o „obdobnosti“ jde o porovnávání předpokladů pro schválení smíru s předpoklady pro vydání platebních rozkazů nebo rozsudků pro zmeškání a uznání (tj. rozhodnutí vydaných ve zkráceném řízení podle až 175 , kdy se neprovádí dokazování a nepřichází tudíž v úvahu užití důvodu uvedeného v a poukaz na nové skutečnosti ve smyslu ). Názor dovolatele, že mezi odstavci 1 a 2 citovaného ustanovení je logický rozpor, dovolací soud nesdílí.

Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud správně vyložil a aplikoval a jeho závěr, že skutečnosti, jimiž žalovaný žalobu na obnovu řízení odůvodnil, nejsou důvodem pro obnovu řízení, je správný. Napadené usnesení odvolacího soudu tak nemůže mít z hlediska uplatněných dovolacích námitek po právní stránce zásadní význam a dovolání není ve smyslu , a přípustné. Dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalovanému právo ( věta první, , a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2008

JUDr. Ivana  Z l a t o h l á v k o v á

předsedkyně senátu