Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1289/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně M. a.s., zastoupené Mgr. A. A., advokátkou, proti žalovanému Ing. J. M., zastoupenému JUDr. V.P., advokátem, o zaplacení částky 38 803,64 USD s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně  proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. dubna 2006 č. j. -74, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. srpna 2005 č. j. -47 zamítl žalobu na zaplacení částky 38 803,64 USD s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně svůj nárok vůči žalované prokazovala zápisem ze dne 27. 1. 2003 podepsaným účastníky řízení, v němž bylo uvedeno, že žalovaný předložil svoji účetní evidenci, která zjišťuje, že jeho dluh proti pohledávce L.P. a.s., (původní obchodní firma žalobkyně) je pouze ve výši 38 803,64 USD bez příslušenství, žalobkyně v tomto zápise dále konstatovala, že uvedené platby v konkrétním termínu vyhodnotí, a účastníci se v závěru dohodli na pokračování v jednání ve sjednaném místě a času. Soud prvního stupně předmětný zápis i s ohledem na okolnosti, za nichž vznikl, a vycházeje z absence jiných dostatečných písemných podkladů, jako uznání závazku neposoudil. Dospěl totiž k závěru, že není zřejmé, co částka 38 803,64 USD představuje, zda se jedná o dlužnou cenu plnění, úroky, či jiný nárok. Nejde tudíž o uznání určitého závazku, byť došlo k jeho vyčíslení. Uvedený zápis nelze považovat za uznání závazku, tedy projev vůle žalovaného, vzhledem k záznamu o tom, že platby budou žalobkyní do určitého data vyhodnoceny.Nelze proto dovodit, že jednání o dluhu bylo dokončeno a tudíž, že by v zápise označená částka byla konečná. Domněnka uznání byla žalovaným v řízení vyvrácena a to bez toho, že by se soud zabýval námitkou jednání žalovaného v tísni, neboť podle ustanovení obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“) nelze v obchodních vztazích aplikovat ustanovení (dále jen „ “). Žalobkyně oprávněnost uplatněného nároku neprokázala.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. dubna 2006 č. j. -74 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil jak se skutkovými zjištěními, tak s právními závěry soudu prvního stupně. Taktéž podle závěru odvolacího soudu nedošlo podpisem y z 27. 1. 2003 žalovaným k uznání závazku k zaplacení žalované částky ve smyslu obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“), když při jednání bylo dohodnuto pouze to, že o žalované částce bude dále jednáno dne 12. 2. 2003 ve 14.00 hod. v zasedací místnosti žalobkyně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, v němž namítla, že dosavadní řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, neboť se jedná o řešení právní otázky, která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, a současně byla odvolacím soudem vyřešena v rozporu s hmotným právem. Odvolací soud podle jejího názoru neprovedl dostatečný výklad právního úkonu podle a podle ObchZ, když předmětnou u z 27. 1. 2003 nepovažoval za doklad o jednostranném právním úkonu žalovaného spočívajícího v písemném uznání závazku odpovídající žalované částce. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že ze dne 27. 1. 2003 postrádá základní znaky uznání závazku. S jejím obsahem se soudy obou stupňů řádně skutkově vypořádaly a přijaly i správný právní názor. Rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Dovolání žalobkyně není přípustné podle (dále jen „ “) a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( o. s. ř).

Pokud odvolací soud dovodil, že zápis ze dne 27. 1. 2003 nelze považovat za uznání závazku žalovaným učiněné podle , věty první, ObchZ, není jeho závěr v rozporu s hmotným právem a nejsou splněny ani další předpoklady přípustnosti dovolání podle

Podle § 323 odst. 1 ObchZ platí, že uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání promlčena.

Podmínkou uznání závazku podle ustanovení § 323 odst. 1 ObchZ je, že musí jít o závazek určitý, tj. že musí být jednoznačně identifikován. Způsob takové identifikace zákon neurčuje, lze ji tedy provést jakýmkoli jednoznačným způsobem.

K tomu však v dané věci nedošlo. V zápise ze dne 27. 1. 2003 je uvedena pouze výše dluhu. Tento údaj však k řádné identifikaci dluhu v tomto případě nestačí, neboť sama žalobkyně v žalobě uvádí, že má za žalovaným více pohledávek (srov. bod I žaloby). Nejvyšší soud přitom již v rozsudku ze dne 18. října 2005 sp. zn. dovodil, že určitost uznávaného závazku podle § 323 odst. 1 ObchZ musí vyplývat z písemného projevu dlužníka (přičemž identifikace uznaného závazku může být provedena i odkazem na příslušnou fakturu) a nelze ji dovozovat z toho, že účastníkům muselo být známo, jaký závazek dlužník uznává.

Dovolatelka v posuzované věci také namítla, že předchozí řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, uplatňuje tedy dovolací důvod podle Dovolací soud však při zkoumání přípustnosti dovolání podle není oprávněn zabývat se jinými než právními otázkami. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle , a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu.

V dané věci  se však o uvedený případ nejedná. Dovolací soud je ve smyslu věty první vázán uplatněným dovolacím důvodem, a proto jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky, jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil, přičemž se musí jednat o otázky, na kterých napadené rozhodnutí spočívá. V posuzované věci však dovolatelka žádným způsobem blíže neozřejmila, v čem spatřuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolání  žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a proto je dovolací soud – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , , , když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 7 500 Kč  [ , , , a , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 8. 2006] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč ( , ve znění účinném do 31. 8. 2006).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 27. února 2008

JUDr. Zdeněk D e s

předseda senátu