Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4968/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelky O. N zastoupené advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze z 5. 4. 2007, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. (žalobkyně O. N., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1. Č., s. p. v l., a 2. České republice – M. f. ČR, za něž jedná Ú. p. z. s. v. v. m., o uzavření dohody o vydání věcí a o zaplacení 23,000.000, Kč), takto:

O d ů v o d n ě n í :

V řízení o žalobě žalobkyně, podané u soudu 13. 5. 1993, bylo vydáno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 z 21. 2. 2007, č. j. -262. Tímto usnesením soudu prvního stupně bylo zastaveno řízení o žalobním návrhu žalobkyně na uzavření dohody o vydání pozemku v katastrálním území N. M. (M. č. P.) proti žalovanému Č., s. p., P.. Bylo také rozhodnuto, že žalobkyně a žalovaný Č., s. p., nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení.

O odvolání žalobkyně proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně rozhodl Městský soud v Praze usnesením z 5. 4. 2007, sp. zn. . Tímto usnesením odvolacího soudu bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 z 21. 2. 2007, č. j. -262, potvrzeno. Bylo také odvolacím soudem rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud neshledal odvolání žalobkyně důvodným.

Odvolací soud poukazoval na to, že usnesením soudu prvního stupně bylo řízení o žalobě žalobkyně proti žalovanému podniku Č. zastaveno s odůvodněním, že tento podnik byl dne 3. 9. 2006 po provedení likvidace podle za použití ustanovení a násl. obchodního zákoníku () bez právního nástupce vymazán z obchodního rejstříku, takže ztratil způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení.

Odvolací soud byl toho názoru, že byl-li státní podnik Č. po provedení likvidace bez právního nástupce vymazán z obchodního rejstříku (ke dni 9.9.2006), jak vyplývá z obchodního rejstříku, zanikl jako subjekt práva ( ), a tím zanikla též jeho způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu ustanovení . Odvolací soud dovozoval, že zanikl-li žalovaný státní podnik Č. bez právního nástupce, není tu žádného subjektu, který by jej v rámci procesu sukcese mohl v řízení nahradit.

Odvolací soud ještě dovozoval, že na straně žalovaného státního podniku Č. nedošlo v průběhu řízení k právnímu nástupnictví, pouze ke změně jeho názvu, jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku (založeného na č. l. 15 spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. ). Vstup dalších účastníků řízení do tohoto řízení na podkladě návrhu žalobkyně ze dne 2.5.1996 tu nenastal a uvedený návrh žalobkyně ze dne 2. 5. 1996 byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 9. 1996, č. j. doručením zástupci žalobkyně 13. 9. 1996, (pravomocně zamítnut /proti uvedenému usnesení nebylo nikým podáno odvolání). Odvolací soud neshledal opodstatněnou námitku odvolávající se žalobkyně, že ji měl soud poučit podle ustanovení o dalším jejím postupu v řízení; byl totiž toho názoru, že povinností soudu v občanském soudním řízení je poučit účastníky řízení jen o jejich procesních právech a povinnostech, nikoli o tom, vůči komu má být z hlediska věcné pasívní legitimace návrh uplatněn z hlediska této pasivní legitimace.

Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně potvrdil podle ustanovení a o nákladech řízení rozhodl s poukazem na ustanovení a .

Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno dne 17. 4. 2007 advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, a dovolání ze strany žalobkyně bylo dne 15.6.2007 podáno u Obvodního soudu pro Prahu 1, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolatelka poukazovala co do přípustnosti dovolání na ustanovení , jako dovolací důvod dovolatelka uplatňovala, že v této právní věci je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ); dovolatelka uváděla, že touto vadou je nedostatečný rozsah provádění dokazování a nepřiměřená doba rozhodování soudu“. Jako další důvod dovolatelka uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení věci ( ), když tu v důsledku zastavení řízení došlo k „odepření spravedlnosti pro žalobkyni“.

Dovolání dovolatelky bylo třeba posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle .

Podle ustanovení , věta první, soud řízení zastaví, jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit.

Podle ustanovení způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.

V ustanovení je stanoveno, kdo jedná za právnickou osobu; v ustanovení je stanoveno, že ustanovení se nepoužije, stanoví-li nebo zvláštní zákon (v poznámce k tomuto ustanovení je odkaz např. na obchodního zákoníku), že za právnickou osobu jednají jiné osoby.

Ve zmíněném ustanovení obchodního zákoníku () je upraveno oprávnění likvidátora obchodní společnosti (srov. část druhou, hlavu první obchodního zákoníku), poukazující na to, že likvidátor zastupuje společnost před soudy a jinými orgány, uzavírá smíry a dohody o změně a zániku práv a závazků a vykonává práva společnosti; „likvidátor“ může nové smlouvy uzavírat jen v souvislosti s ukončením nevyřízených obchodů nebo je-li to potřebné k zachování hodnoty majetku společnosti nebo jeho využití, nejedná-li se o pokračování v provozu podniku; „likvidátor je oprávněn jednat jménem společnosti též ve věcech zápisu do obchodního rejstříku“.

V ustanovení § 75b odst. 1 obchodního zákoníku je stanoveno i to, že objeví-li se po skončení likvidace společnosti „potřeba jiných nezbytných opatření souvisejících s likvidací společnosti“, rozhodne soud na návrh státního orgánu, společníka, věřitele nebo dlužníka o obnovení likvidace společnosti a jmenuje likvidátora ; po právní moci rozhodnutí zapíše rejstříkový soud do obchodního rejstříku, že došlo k obnovení likvidace společnosti a zapíše osobu likvidátora.“

V ustanovení § 761 odst. 2 obchodního zákoníku je pak ještě stanoveno, že ustanovení § 70 až § 75 obchodního zákoníku se použijí obdobně i na likvidaci jiných právnických osob než obchodní společnosti, jestliže nemají právního nástupce a z právních předpisů, jež je upravují, nevyplývá něco jiného.

Za těchto uvedených okolností je třeba mít za to, že nelze sdílet názor soudů obou stupňů, že v ustanovení , věta první, uváděný „nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit“, je v daném případě bez dalšího dán tím (jak bylo konkrétně uvedeno v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 z 21. 2. 2007, č. j. -262), že žalovaný státní podnik Č. „byl dne 9. 9. 2006 vymazán z obchodního rejstříku poté, co byla provedena jeho likvidace (proběhla po zrušení konkurzu na majetek tohoto žalovaného podniku po splnění rozvrhového usnesení)“, když z citovaných ustanovení obchodního zákoníku (, a ) vyplývá možnost obnovení likvidace žalovaného podniku (a jmenování likvidátora) v případě i jiných nezbytných opatření souvisejících s likvidací, „přičemž o obnovení likvidace rozhodne příslušný soud „na návrh státního orgánu nebo i věřitele či dlužníka“.

V důsledku této právní úpravy nelze bez dalšího mít za to, že tu je dán „nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit“ (srov. , věta první, ), jestliže není využita uvedená možnost obnovení likvidace žalovaného podniku, přičemž využití této možnosti je podle ustanovení a obchodního zákoníku jak na straně věřitele (v daném případě i na straně žalobkyně) nebo státního orgánu (soud nevyjímaje). Dokud nebude této možnosti podáním návrhu na obnovení likvidace v daném případě využito žalobkyní (po výzvě soudu prvního stupně v této právní věci sp.zn. k podání takového návrhu), popřípadě pokud návrh nepodá soud sám, nelze tu mít bez dalšího za to, že tu je dán „nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit“, jak to má na zřeteli ustanovení , věta první, , podle něhož soud prvního stupně v tomto případě zastavil řízení proti prvnímu žalovanému a odvolací soud toto jeho rozhodnutí potvrdil.

Za těchto uvedených okolností se nemohl dovolací soud v této konkrétní věci ztotožnit se závěry soudů obou stupňů, proti nimž směřují výtky v dovolání dovolatelky, a nebylo možné dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu pokládat za správné, jak to má na zřeteli ustanovení . Přikročil proto dovolací soud podle téhož ustanovení svým usnesením (srov. i ) ke zrušení usnesení odvolacího soudu z 5. 4. 2007 (sp. zn. Městského soudu v Praze) a protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně z 21. 2. 2007 (č. j. -262), zrušil dovolací soud podle ustanovení , věta druhá, i toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu ( a ), obsaženým jak v tomto zrušovacím usnesení dovolacího soudu, ale i již v předchozím rozsudku dovolacího soudu z 29. 6. 1994, Nejvyššího soudu, vydanému v této právní věci. Ve smyslu těchto závěrů přikročí soud prvního stupně některým ze způsobů shora uvedených k využití možnosti odstranit nedostatek podmínky řízení o této právní věci (projednávané už od roku 1993), když zatím nebylo doloženo, že tu jde o zcela neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. O nákladech řízení o zastavení řízení bude rozhodováno spolu s náklady řízení, ve věci samé v novém rozhodnutí (viz , věta druhá, ), jímž bude řízení u soudu prvního stupně končit.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 26. února 2008

JUDr. Josef R a k o v s k ý

předseda senátu