Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3343/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, jak je výše označen, byl zčásti potvrzen a zčásti změněn (zde ve prospěch žalobců) rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 7. 2004, č. j. -171 (ve znění opravného usnesení ze dne 6. 4. 2005). K potvrzení došlo ohledně dvojího zamítnutí žaloby do částky 34.463,60 Kč s příslušenstvím (výrok I. odvolacího soudu); platný tedy zůstal výrok o přiznání částky 11.988,- Kč s příslušenstvím oběma žalobcům. Ke změně, vyjádřené ve výroku II. rozsudku odvolacího soudu, došlo stran smluvní pokuty, která byla přiznána oběma žalobcům ve výši 5.280,- Kč; ve zbytku do částky 9.222,60 Kč (3.942,60 Kč) s příslušenstvím došlo k potvrzení prvostupňového rozsudku o zamítnutí obojí žaloby. Mezi účastníky navzájem nebyla nikomu přiznána náhrada nákladů řízení a žalobcům i žalovanému bylo uloženo zaplatit náklady řízení státu.

Odvolací soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byly platně uzavřeny dvě smlouvy o nájmu nebytových prostor dne 8.3.1999. Žalobcům náležela jako dlužné nájemné z těchto smluv vždy částka 11.988,- Kč s příslušenstvím, a to za dobu od 1.10.2000 do 18.10.2000. Dále vznikl oběma žalobcům vůči žalovanému nárok na zaplacení smluvní pokuty, v obou případech ve výši 5.280 Kč.

Žalobkyně I. J. zvlášť a táž účastnice spolu s L. J. podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání. Ač to v dovolání není výslovně uvedeno, lze mít z jeho obsahu za to, že směřovalo proti všem pro ně nepříznivým výrokům a že ho podali jak žalobkyně J. ve své věci, tak i žalobci I. a L. J. ve věci společné. V dovolání se tvrdí, že napadené rozhodnutí má zásadní význam po právní stránce, dokonce „v judikatuře českého soudnictví“, a že ustanovení § 3 odst. 1 o. z. „lze použít výhradně na jednání, které je v rozporu s dobrými mravy v době, které se rozhodnutí týká“ (zřejmě formulace otázky zásadního právního významu). Žalobci žádali, aby dovolací soud v příslušných částech zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak případně i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno za žalobce advokátem včas (, ). Dovolání mohlo být přípustné pouze podle , odst. 3 (zásadní právní význam napadeného rozsudku) a dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal v případě přípustnosti dovolání, spočíval podle obsahu dovolání v tvrzeném nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolání není přípustné.

Skutkové okolnosti a dosavadní právní závěry posuzované věci lze shrnout takto:

- žalobkyně I. J. a dále tato žalobkyně spolu s L. J. uzavřeli se žalovaným vždy dne 8.3.1999 dvě smlouvy o nájmu nebytových prostor v souladu s , o nájmu a podnájmu nebytových prostor; předmětem smluv byl nájem Restaurace u J. a dále nebytové prostory v prvním podzemním podlaží domu;

- obě smlouvy byly sjednány za obdobných platebních podmínek a výsledkem rozhodnutí nižších instancí bylo vyhovění žalobě vždy do částky 11.988,- Kč s příslušenstvím (dvojí dlužné nájemné), a též vždy do částky 5.280,- Kč (dvojí smluvní pokuta); jak plyne z rozhodnutí nižších instancí, došlo pokaždé k zamítnutí žalob ohledně částky 34.463,60 Kč s příslušenstvím (další požadované dlužné nájemné) a také dvakrát do částky 3.942,60 Kč (další dvojí smluvní pokuta);

- odvolací soud uzavřel, že nájemné a smluvní pokuta náleží žalobcům vždy jen za dobu od 1.10. do 18.10. 2000, tedy za dobu do předání nebytových prostor zpět žalovaným; za další období od 19.10.2000 do 11.12.2000 již odvolací soud obojí plnění nepřiznal, neboť žalobci podle něj jednali v rozporu s dobrými mravy z hlediska § 3 odst. 1 o. z. (sami dali výpověď, nerespektovali výpovědní lhůtu a v prosinci téhož roku sjednali ještě za trvání obojího nájmu smlouvu s dalším nájemcem na tytéž nebytové prostory).

Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. (Soubor rozhodnutí NS, svazek 2, C 203) dovodil, že řešení konkrétní právní otázky, které je spojeno s posouzením jedinečného skutkového základu, nečiní rozhodnutí odvolacího soudu takovým rozhodnutím, jež by mělo po právní stránce zásadní význam. V usnesení sp. zn. Nejvyšší soud uzavřel, že aplikace § 3 odst. 1 o. z. o případném rozporu výkonu práva s dobrými mravy postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe, neboť se týká jen konkrétního případu. Otázku výkladu výkonu práva v rozporu s dobrými mravy je třeba posoudit v každém jednotlivém případě individuálně s přihlédnutím ke všem zvláštnostem daného případu. Závěry o (ne)naplnění podmínky rozporu s dobrými mravy nelze zobecnit jediným závěrem pro všechny možné situace. Předchozí soudní rozhodnutí mohou být jen určitým vodítkem při rozhodování soudu v jiné, konkrétními okolnostmi determinované věci.

Dovolací soud tedy vzhledem ke své konstantní judikatuře nebyl oprávněn, aby se důvody, které odvolací soud shledal jako podstatné pro aplikaci § 3 odst. 1 o. z., meritorně zabýval z hlediska judikatorního přesahu. Ostatně lze mít za to, že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je ohledně této právní otázky podrobné a přesvědčivé. Odvolací soud tedy vyřešil pro věc určující právní otázku aplikace hmotného práva správně a tato otázka, jak plyne z výše citovaných rozhodnutí, postrádá zásadní judikatorní význam, předpokládaný v ustanovení , odst. 3 Na okraj se poznamenává, že výše nároku na smluvní pokutu, který je nárokem samostatným, je v každém jednotlivém případě nižší než zákonem limitovaných 20.000,- Kč ( ).

Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud obojí dovolání (žalobkyně a/, obou žalobců) jako nepřípustné odmítl ( věta první, ).

Žalovaný byl v dovolacím řízení úspěšný, žádné náklady, které by mu měl dovolací soud přiznat s ohledem na , mu však nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 26. února 2008

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.

předseda senátu