Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
9 C 5/2022
Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky ve výši 1 557 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1.557 Kč spolu
s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 81 Kč z částky 1.557 Kč za dobu od 3. 4. 2021 do 19. 11. 2021, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.489 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1.557 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 81 Kč z částky 1.557 Kč za dobu od 3. 4. 2021 do 19. 11. 2021, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.489 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 11. 2021 domáhala rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku ve výši 1.557 Kč spolu
s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 81 Kč z částky 1.557 Kč za dobu od 3. 4. 2021 do 19. 11. 2021. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 22. 6. 2020 pojistnou smlouvu číslo o komplexním pojištění
vozidla - NAMÍRU, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tzv. povinné ručení ve vztahu k motorovému vozidlu OPEL Vectra,
registrační značka, příjmení kód anonymizováno. Mezi účastníky bylo sjednáno, že žalovaný bude hradit lhůtní pololetní pojistné ve výši 1.725 Kč, roční pojistné ve výši 3.520 Kč Počátek pojištění byl stanoven na den 22. 6. 2020 a bylo sjednáno na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal hradit řádně lhůtní pololetní pojistné vždy k datu 22. 6. a
22. 12. příslušného kalendářního roku trvání smlouvy, avšak tuto svou povinnost neplnil a z tohoto důvodu došlo k zániku pojistné smlouvy. Žalobkyni pak vznikl nárok na úhradu poměrné částky pojistného právě za období trvání pojistného vztahu, kdy žalovaný dlužil na pojistném částku ve výši 1.257 Kč. Dále žalobkyni náležela i částka 300 Kč za vymáhání dlužné částky pojistného podle platného Sazebníku poplatků. Žalovaný byl ještě předtím žalobkyní upozorněn na povinnost uhradit dlužné pojistné a hradit řádně měsíční pojistné a zároveň vyrozuměn o možnosti zániku pojistného vztahu. Ač byl takto upozorněn na možnost zániku pojistného vztahu, dlužné pojistné žalovaný neuhradil a následně tedy k datu 2. 4. 2021 došlo k zániku pojistné smlouvy, o čemž byl žalovaný informován a byl vyzván k úhradě dlužného pojistného. Žalobkyně pak žalovaného vyzvala k úhradě dluhu i předžalobní upomínkou ze dne 19. 8. 2021, avšak ani tak žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně požadovala tedy úhradu dlužného pojistného, částky za vymáhání dluhu a zároveň i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu ode dne následujícího po zániku pojištění do podání žaloby tj. do 19. 11. 2021.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 9. 2. 2022.
3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 12. 1. 2022 č.j. 9 C 5/2022-30 byl žalovaný v souladu
s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 9. 2. 2022 spolu s žalobou, přičemž žalobkyně s takovým postupem soudu již předem vyslovila souhlas. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že i žalovaný souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.
4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně. V případě jednotlivých důkazů se pak jednalo o pojistnou smlouvu číslo o komplexním pojištění vozidla – NAMÍRU ze dne 22. 6. 2020, jednotlivé dodejky k upomínkám dlužného pojistného, sazebník žalobkyně ohledně nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného a všeobecné pojistné podmínky - dokumenty k pojištění, upomínku dlužného pojistného ze dne 8. 2. 2021, oznámení o zániku pojištění ze dne 14. 4. 2021, pokus o smír ze dne 10. 5. 2021, bilanci pojistné smlouvy k datu 9. 9. 2021, předžalobní výzvu ze dne 19. 8. 2021 spolu s podacím archem.
5. Na základě důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci skutková zjištění a učinil z nich závěr o skutkovém stavu věci, kdy měl jednoznačně za prokázané, že mezi účastníky byla dne 22. 6. 2020 uzavřena pojistná smlouva číslo o komplexním pojištění
vozidla - NAMÍRU, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tzv. povinné ručení ve vztahu k motorovému vozidlu OPEL Vectra,
registrační značka, příjmení kód W0L0JBF3511117251. Mezi účastníky bylo sjednáno, že žalovaný bude hradit lhůtní pololetní pojistné ve výši 1.725 Kč, roční pojistné ve výši 3.520 Kč Počátek pojištění byl stanoven na den 22. 6. 2020 a bylo sjednáno na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal hradit řádně lhůtní pololetní pojistné vždy k datu 22. 6. a
22. 12. příslušného kalendářního roku trvání smlouvy, avšak tuto svou povinnost neplnil a z tohoto důvodu došlo k zániku pojistné smlouvy. Žalobkyni pak vznikl nárok na úhradu poměrné částky pojistného právě za období trvání pojistného vztahu, kdy žalovaný dlužil na pojistném částku ve výši 1.257 Kč. Dále žalobkyni náležela i částka 300 Kč za vymáhání dlužné částky pojistného podle platného Sazebníku poplatků. Žalovaný byl ještě předtím žalobkyní upozorněn na povinnost uhradit dlužné pojistné a hradit řádně měsíční pojistné a zároveň vyrozuměn o možnosti zániku pojistného vztahu. Ač byl takto upozorněn na možnost zániku pojistného vztahu, dlužné pojistné žalovaný neuhradil a následně tedy k datu 2. 4. 2021 došlo k zániku pojistné smlouvy, o čemž byl žalovaný informován a byl vyzván k úhradě dlužného pojistného. Žalobkyně pak žalovaného vyzvala k úhradě dluhu i předžalobní upomínkou ze dne 19. 8. 2021, avšak ani tak žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně požadovala tedy úhradu dlužného pojistného, částky za vymáhání dluhu a zároveň i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu ode dne následujícího po zániku pojištění do podání žaloby tj. do 19. 11. 2021.
6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:
Podle § 1 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (OdpŠkV), ve znění účinném ke dni uzavření pojistné smlouvy, nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí zvláštním právním předpisem, přičemž ve vztahu k uzavřené pojistné smlouvě byl platným a účinným zvláštním předpisem zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ).
7. Dále podle § 2758 odst. 1 NOZ se pojistitel pojistnou smlouvou zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.
8. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak platí, že není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou.
9. Podle § číslo odst. 1 má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění, přičemž podle odst. 2 dále platí, že zanikne-li pojištění v důsledku pojistné události, náleží pojistiteli pojistné do konce pojistného období, v němž pojistná událost nastala; v takovém případě náleží pojistiteli jednorázové pojištění celé.
10. Konečně podle § 2804 NOZ upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty.
11. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že účastníci spolu ve smyslu ustanovení § 2758 odst. 1 NOZ, uzavřeli dne 3. 6. 2019 pojistnou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala v případě vzniku pojistné události poskytnout žalovanému pojistné plnění ve sjednaném rozsahu a žalovaný se zavázal platit žalobkyni pojistné ve sjednané výši. Žalovaný tak byl povinen hradit lhůtní pojistné v nich stanovené, což však nesplnil a neuhradil pojistné za dobu trvání jednotlivých pojistných smluv. Žalobkyni pak vznikl nárok na poměrnou část pojistného odpovídající délce trvání pojištění do doby zániku pojistné smlouvy ve výši 1.257 Kč a částku za vymáhání ve výši 300 Kč. Protože žalovaný svou povinnost uhradit pojistné nesplnil, uplatnila žalobkyně tento svůj nárok u soudu, kdy dlužná částka odpovídala poměrné částce pojistného, které žalobkyni za dobu trvání pojistného vztahu náleželo spolu s poplatkem za upomínání dlužného pojistného. K datu zániku pojistného vztahu tak žalobkyni vzniklo právo na úhradu částky v celkové výši 1.557 Kč. Žalobkyně měla právo i na příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení. Podle § 513 NOZ dále platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je
v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud s ohledem k uvedeným skutečnostem, kdy měl za prokázané, že žalovaný dluh neuhradil, ačkoliv k tomu byl opakovaně vyzván žalobkyní, žalobě zcela vyhověl ve vztahu k žalované částce a rovněž k uplatněnému příslušenství. (výrok I.)
12. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Soud aplikoval při stanovení odměny § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od
1. 7. 2014, a to s ohledem ke skutečnosti, že v případě žalobkyně došly naplnění právě podmínky zde uváděné, tedy jedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení (viz níže). Plně úspěšnému žalobci tak přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v zaplaceném soudním poplatku v částce 400 Kč a v nákladech právního zastoupení zahrnující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 200 Kč, když celkově byla sazba odměny přiznána za 3 úkony právní služby tj. 600 Kč (§ 14b odst. 1 písm. a) bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, tj. 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 5 písm. a)
vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014) a DPH ve výši 21 % tj. 189 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 1.489 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem OSŘ, místo plnění podle
§ 149 odst. 1 OSŘ (výrok II.)
13. Soud pro úplnost musel dodat, že nelze souhlasit s argumentací žalobkyně ohledně výpočtu náhrady nákladů řízení s ohledem na možnou aplikaci § 14b odst. 1 písm. a)
vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014, (dále jen AT), kdy je sice zřejmé, že do důsledku zvažováno právě návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je v podstatě ustáleným vzorem, avšak zákonodárce jistě toto nepovažoval za rozhodující při posuzování jednotlivých žalob právě ve vztahu k uvedenému ustanovení § 14b AT. Takový přístup, kdy by veškeré návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu ve větší četnosti a totožnosti žalobce byly posuzovány právě podle § 14b AT by mohl vést k nechtěnému efektu, kdy by došlo ke sníženému využívání podávání návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu, což jistě nebylo novelou AT účinnou od 1. 7. 2014 zamýšleno. Soud si je vědom, že postavení žalobkyně je složitější o to, že jakožto jeden z největších pojistitelů je nucena se následně domáhat, a to i soudní cestou, úhrady dlužného pojistného, přičemž se jedná o větší množství uplatňovaných nároků u v podstatě všech okresních soudů v rámci České republiky. Stejně tak je naprosto zřejmé, že pojistných produktů žalobkyně poskytuje více a důvodů pro podání žaloby může být rovněž více. Avšak soudu je i z jeho úřední činnosti známo, že obsahově se fakticky návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu nijak výrazně neliší, přičemž v zásadě ve větší míře se jedná o žaloby se shodným či v podstatných bodech podobným skutkovým základem, kdy byla uzavřena pojistná smlouva a pojistník (mnohdy i pojištěný v jedné osobě) řádně nehradil pojistné, přičemž z tohoto důvodu pak došlo k zániku pojistného vztahu a žalobkyni vznikl nárok na poměrnou část pojistného od doby nehrazení do doby skončení pojistného vztahu pro neplacení pojistného. Z tohoto lze dovodit, že dochází u žalobkyně pouze v podstatě k „ drobným úpravám“ žaloby ve vztahu k pojistné smlouvě, výši dluhu a okolností zániku, přičemž i v takových žalobách je třeba spatřovat to, že se opakují stejné pojistné smlouvy a stejná argumentace v rámci žalobních tvrzení. Podle názoru soudu pak takový stav odpovídá právě § 14b AT. Ostatně i sám Ústavní soud se k aplikaci § 14b AT vyjádřil ve svých četných rozhodnutích (např. IV ÚS 1585/15 ze dne
4. 8. 2015, III ÚS 1267/15 ze dne 25. 5. 2015), kdy aplikaci tohoto ustanovení primárně ponechal právě obecným soudům, přičemž zdůraznil, že při řádném odůvodnění postupu obecným soudem se nemůže jednat o zásah do základních práv účastníka řízení, přičemž neshledal aplikaci § 14b AT za protiústavní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ).
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozsudkem plněny včas a dobrovolně, může se jich oprávněná osoba domáhat soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí.