Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 5492/2007

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Q., spol. s r.o., s zastoupené JUDr. J. Č., advokátem proti žalovanému M. N., zastoupenému Mgr. P. Š., advokátem o zaplacení úroků z prodlení, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. září 2006, č.j. – 203, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 21. září 2006, č.j. – 203, výrokem I. potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. dubna 2006, č.j. -177, kterým okresní soud poté, co jeho dřívější rozsudek ze dne 23. června 2004, č.j. -115, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. září 2005, č.j. – 151, výrokem I. zamítl žalobu co do částky 33 232,80 Kč, výrokem II. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 1% za každý den prodlení z částky 5000 Kč od 13. 7. 1998 do 18. 11. 1998, z částky 10 000 Kč od 13. 7. 1998 do 22. 4. 2004, z částky 5 000 Kč od 13. 7. 1998 do 20. 5. 2004, z částky 5 000 Kč od 13. 7. 1998 do 23. 6. 2004 a z částky 8 233 Kč od 13. 7. 1998 do 24. 7. 2004 a výrokem III. až V. rozhodl o náhradě nákladů řízení; krajský soud výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný na základě smlouvy ze dne 8. 6. 1998 převzal od žalobkyně digitální fotoaparát s tím, že jej buď do 21 dnů vrátí nebo po uplynutí této doby zaplatí kupní cenu a pokud tak neučiní, je prodávající žalobkyně oprávněna účtovat za každý den prodlení z dlužné částky 1 %. Žalovaný fotoaparát nevrátil a neuhradil v určené lhůtě ani kupní cenu. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky sjednaný smluvní úrok nebyl dohodnut v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a dobrými mravy. Soud přihlédl k riziku žalobkyně, která bez jiné záruky předala žalovanému fotoaparát na dobu 21 dnů do jeho dispozice a toto riziko bylo vyváženo ujednáním o poměrně vysokém smluvním úroku, k jehož úhradě však nemuselo dojít, kdyby žalovaný splnil včas své smluvní závazky, a to vrácení zboží nebo případně i nahlášením pojistné události vzniklé odcizením fotoaparátu v přiměřené lhůtě. Přihlédl rovněž k tomu, že žalovaný smlouvu podepsal dobrovolně a po odcizení fotoaparátu žalobkyni nekontaktoval, nereagoval na upomínky k zaplacení odebraného zboží a jen oznámil šetření policie v souvislosti s krádeží fotoaparátu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu (dále jen „“), a to otázky neplatnosti ujednání o výši smluvního úroku ve výši 1% denně z dlužné částky. Uvádí, že z částky 33 232,80 Kč, kterou již uhradil, by měl zaplatit podle rozhodnutí odvolacího soudu úrok z prodlení ve výši 614 605,32 Kč. Dovolatel poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), z níž lze dovodit, že uvedená výše smluvního úroku je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. V dovolání uplatnil i dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) , neboť oba soudy se podle dovolatele v odůvodnění rozhodnutí vůbec nevypořádaly s obranou žalovaného, že při uzavírání smlouvy vycházel z toho, že návrh smlouvy obsahoval ujednání o výši úroku 1% měsíčně a nikoliv denně. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního stupně ve výroku II., III. a V. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že dovolání je v dané věci přípustné podle , neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši 1% za každý den prodlení ze specifikovaných dlužných částek a v rozhodném období, jak bylo uvedeno ve výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, přičemž soud prvního stupně rozhodl ve věci samé v tomto rozsahu jinak, než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí okresního soudu zrušil. Dovolání splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením , bylo podáno včas, osobou oprávněnou (žalovaným), řádně zastoupenou advokátem (, ) a vychází z možných dovolacích důvodů uvedených v a b)

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.

Dovolatelem uplatněným nesprávným právním posouzením věci ve smyslu je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, ve znění ke dni uzavření smlouvy mezi účastníky dne 8. 6. 1998 (dále jen „obch. zák.“), je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak o 1 % vyšší, než činí úroková sazba určená obdobně podle § 502.

Ustanovení § 502 odst. 1 obch. zák. stanoví, že dlužník je povinen od doby poskytnutí peněžních prostředků platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné.

V pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období (§ 502 odst. 2 obch. zák.).

Podle (dále jen „“obč. zák.“) je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud uplatněný nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 1% za každý den prodlení z dlužných částek posoudil ve smyslu nesprávně.

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 10. 4. 2001, sp. zn. , vysvětlil, že soulad obsahu právního úkonu (v posuzovaném případě obsah ujednání účastníků o dohodnutém úroku z prodlení v předmětné smlouvě) s dobrými mravy musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, že obsah byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky, jako v daném případě, a také bez ohledu na to, kdo případný rozpor s dobrými mravy zavinil, či zda některá ze stran byla při uzavírání smlouvy v dobré víře. Odůvodnění odvolacího soudu, že přihlédl k riziku žalobkyně, která bez jiné záruky předala žalovanému fotoaparát na dobu 21 dnů do jeho dispozice a toto riziko bylo vyváženo ujednáním o poměrně vysokém smluvnímu úroku, a že k úhradě nemuselo dojít, kdyby žalovaný splnil včas své smluvní závazky, a to za situace, kdy žalovaný smlouvu dobrovolně podepsal, převzal fotoaparát, cenu neuhradil, žalobkyni nekontaktoval, na upomínky nereagoval a jen oznámil šetření policie v souvislosti s krádeží fotoaparátu, nemůže odůvodnit ve smyslu výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu oprávněnost výše smluvního úroku z prodlení ve výši 1% za každý den prodlení.

Dovolateli je třeba přisvědčit, že úrok z prodlení ve výši 365% ročně, kdy kapitalizovaný úrok z prodlení představuje 18-ti násobek jistiny, nemůže být obecně akceptovatelný, a to ani s ohledem na okolnosti posuzovaného případu, které neodůvodňují sjednání úroků v tak markantní odlišné výši oproti úrokům zákonným (§ 369 odst. 1 a § 502 odst. 1 obch. zák.).

Smluvní ujednání o úrocích z prodlení ve výši 1% denně z dlužné částky je nutno považovat za právní úkon, který se příčí dobrým mravům, neboť je v rozporu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání. Odvolací soud pochybil, pokud neaplikoval ustanovení § 39 obč. zák., který je použitelný obecně, tedy i pro obchodní závazkový vztah mezi danými účastníky, a neučinil v jeho smyslu závěr, že právní úkon o sjednání úroků v uvedené výši v dané věci je pro rozpor s dobrými mravy neplatný. Závěr odvolacího soudu nekoresponduje ani s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2001, sp. zn. , dále ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 1022/2004, a např. i ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. , ).

Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu , byl tedy uplatněn důvodně, proto bylo bezpředmětné se zabývat dalším dovolatelem uplatněným dovolacím důvodem, jímž namítal, vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, která měla spočívat v nedostatku odůvodnění odvolacím soudem i soudem prvního stupně v jejich rozhodnutích, týkající se postupu účastníků při sjednávání výše úroku z prodlení.

Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné, proto Nejvyšší soud podle napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil, a jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku II. a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení, a věc v uvedeném rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( ).

Soud prvního stupně bude v dalším řízení vázán právním názorem dovolacího soudu (, věta za středníkem ), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. února 2008

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu