Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2066/2007

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 24. května 2006,                                č.j. -202, výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobci částku 63 297 Kč s 5,5% úrokem z prodlení od 3. 8. 2005 do zaplacení, výrokem II. zamítl žalobu co do částky 9 846 Kč s příslušenstvím, zastavil řízení co do částky 907 Kč s příslušenstvím a výroky IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce, jako leasingový nájemce a žalovaná, jako leasingový pronajímatel, uzavřeli dne 24. 4. 2001 leasingovou smlouvu, že žalobce zjistil na předmětu leasingu (motorovém vozidle) vadu – chybějící a nefunkční airbagy, jíž podle Všeobecných smluvních podmínek, které jsou součástí leasingové smlouvy, uplatnil u dodavatele předmětu leasingu, ale když neuspěl, uplatnil nárok slevy předmětu leasingu u žalované. Soud dovodil, že i za této situace je žalovaná v dané věci pasivně legitimována, jedná-li se o vady, které existovaly ještě před uvedením vozidla žalobcem do provozu, za něž odpovídá žalovaná a je proto povinna žalobci zaplatit částku odpovídající ceně jejich opravy ve výši 62 247 Kč, jak určil soudní znalec, a rovněž úhradu ve výši 1 050 Kč za vypracování znaleckého posudku, vynaloženou žalobcem na uplatnění svého práva, tedy celkem částku 63 297 Kč. Vyhověl i uplatněnému nároku na zaplacení úroků z prodlení ve smyslu , když přiznanou částku žalovaná žalobci nezaplatila včas.

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. února 2007, č.j. -231, změnil napadený vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu na zaplacení 63 297 Kč s příslušenstvím zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně považoval odvolací soud účastníky uzavřenou leasingovou smlouvu za smlouvu nepojmenovanou podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), když si účastníci dohodli, že jejich vztah se řídí obchodním zákoníkem. Vyšel z obsahu předmětné smlouvy a Všeobecných smluvních podmínek, jež tvoří součást smlouvy, neboť v nepojmenované smlouvě je potřeba dohodnout všechny práva a povinnosti stran. Účastníci si sjednali, že leasingový nájemce, tedy žalobce, je povinen jménem (v zastoupení) leasingové společnosti uplatnit na své náklady všechna práva vyplývající ze záručních a servisních podmínek přímo u dodavatele leasingu, přičemž ve smlouvě byl zároveň žalobce na základě plné moci zmocněn i k zastupování leasingové společnosti při uplatňování nároků z vad předmětu leasingu, včetně zastupování před soudy a rozhodčími orgány. Z uvedeného odvolací soud dovodil, že pokud mohl žalobce uplatnit vady předmětu leasingu jen u dodavatele leasingu, kterým není žalovaná, pak žalované pasivní legitimace v dané věci nesvědčí. Odvolací soud dále konstatoval, že i v případě, že by smlouva byla posouzena jako smlouva o koupi najaté věci podle § 489 a násl. obch. zák., nemohl by být ani při tomto právním posouzení žalobce úspěšný, protože ve smyslu souvisejícího ustanovení § 428 odst. 1 obch. zák., právo z vad zboží nemůže být přiznáno v soudním řízení, jestliže nájemce převzal předmět leasingu 24. 4. 2001 a nepodal žalované zprávu o vadách zboží nejpozději do dvou let od doby dodání zboží, ale učinil tak až v listopadu 2004. Za této situace žalovaná úspěšně vznesla námitku promlčení. Dodal, že žalobce se stal vlastníkem vozidla 26. 4. 2004, kdy předmět leasingu byl koupen, tak jak věc stojí a leží, tedy bez možnosti uplatňovat proti žalované, jako prodávající, práva z vad.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení pasivní legitimace žalované ve smyslu (dále jen „“). Dovolatel připouští, že uzavřel s žalovanou nepojmenovanou smlouvu, ale má za to, že daná smlouva je podobná smlouvě o koupi najaté věci, a proto mělo být podle jeho názoru uplatnění nároku vad předmětu leasingu posuzováno přiměřeně analogicky podle obch. zák., podle něhož žalovaná odpovídá žalobci, jako leasingovému nájemci, za vady, které měl předmět leasingu v době jeho předání, jako je to v daném případě. Vzhledem k tomu, že žalobce uplatnil naposledy reklamaci osobně dne 20. 4. 2004 a následně ji z opatrnosti specifikoval ještě písemně dne 21. 4. 2004, je přesvědčen, že uplatnil svůj nárok včas ve sjednané záruční době a rovněž včasnou žalobou se domáhal slevy z ceny předmětu leasingu. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobce navrhla jeho zamítnutí jako bezdůvodného. Nesouhlasí s názorem dovolatele, že v dané věci bylo třeba aplikovat § 495 obch. zák., neboť se jedná v daném případě o nepojmenovanou smlouvu a i kdyby se připustila aplikace ustanovení o smlouvě o koupi najaté věci, upravovala smlouva mezi účastníky odpovědnost za vady předmětu leasingu odlišně od tohoto ustanovení a to tak, že žalovaná za vady neodpovídá.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ( ), řádně zastoupenou advokátem ( ), je přípustné podle a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle , rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel ani tyto vady nenamítá.

Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud nepochybil, jestliže posuzoval mezi účastníky uzavřenou lesingovou smlouvu jako smlouvu nepojmenovanou ve smyslu § 269 odst. 2 obch. zák., když leasingová smlouva není v českém právním řádu upravena jako typ smlouvy a účastníci se dohodli, že jejich právní vztahy se řídí obchodním zákoníkem (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2000 sp. zn. , ze dne 15. 3. 2006 sp. zn. , ze dne 27. 11. 2003 sp. zn. , v nichž leasingové smlouvy jsou posuzovány jako smlouvy nepojmenované). Odvolací soud správně dovodil, že v takové smlouvě je potřeba dohodnout všechna práva a povinnosti stran, přičemž úpravu nároků žalobce z vadného plnění žalované leasingová smlouva neobsahovala. Odvolací soud vycházeje ze zjištění obsahu leasingové smlouvy, v níž byl žalobce udělenou plnou mocí zmocněn k zastupování leasingové společnosti při uplatňování nároků z vad předmětu leasingu, včetně zastupování před soudy a rozhodčími orgány, správně toto ustanovení vyložil ve smyslu § 266 odst. 1 obch. zák. (projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám) tak, že jedině dodavatel předmětu leasingu je osobou, u níž mohl žalobce uplatnit vady předmětu leasingu.

Odvolací soud dospěl ke správnému závěru, že pasivní legitimace žalovaného není dána. Nároku z vad předmětu leasingu z titulu kupní ceny po dobu trvání leasingové smlouvy se totiž žalobce domáhat nemůže, neboť nájemci toto právo z odpovědnosti za vady leasingu vůči leasingovému pronajímateli – leasingové společnosti nevzniklo, když podle bodu 1.3.1. nese nájemce práva a povinnosti z odpovědnosti za vady sám.

Pokud žalobce uplatňuje slevu z kupní ceny najaté věci, není jeho nárok rovněž oprávněný, neboť podle bodu 4.2.1. koupil leasingový nájemce (žalobce) věc tak jak věc stojí a leží, tudíž s předmětnou vadou, jak odvolací soud správně dovodil.

V této souvislosti je třeba odkázat i na ustanovení , podle něhož přenechá-li se věc jak stojí a leží, neodpovídá zcizitel za její vady, ledaže věc nemá vlastnost, o níž zcizitel prohlásil, že ji má, nebo kterou si nabyvatel výslovně vymínil. V daném případě ve vztahu k uplatňované vadě však nejde o vlastnost, kterou si žalobce výslovně vymínil nebo o které žalovaná prohlásila, že ji kupovaná věc má.

Dovolací důvod ve smyslu , nebyl uplatněn důvodně, proto Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání ( ), dovolání žalobce podle zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a za situace, kdy neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalované v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. ledna 2008

JUDr. Kateřina   Hornochová

předsedkyně senátu