Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 614/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í  :

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. listopadu 2005 č.j. -35 uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni částku 379.501,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.), ve výroku II. rozhodl soud o nákladech řízení. Soud prvního stupně rozhodnutí odůvodnil tím, že platebním rozkazem ze dne 15. 7. 2005, č.j. -10, žalovanou vyzval, aby se pro případ, že podá proti platebnímu rozkazu odpor, vyjádřila dle (dále jen „ “) k žalobě, která jí byla doručena společně s platebním rozkazem, a to do 30 dnů ode dne podání odporu. Současně soud poučil žalovanou o následcích nesplnění výzvy, tj. jestliže se bez vážného důvodu ve stanovené době nevyjádří, a soudu nesdělí vážný důvod, který jí v tom brání, bude se mít za to, že žalovaná nárok uznává. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná podala proti platebnímu rozkazu odpor, avšak vyjádření k žalobě, které mělo být soudu doručeno nejpozději do 8. 9. 2005, ve stanovené době nepodala. Za této situace soud prvního stupně postupoval podle a rozhodl rozsudkem pro uznání, neboť v daném případě nastala fikce uznání žalobou uplatněného nároku.

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně k odvolání žalované potvrdil (výrok I.), ve výroku II. rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně v souladu s uložil žalované povinnost, aby se vyjádřila ve věci, a to tak, že buď žalobou uplatněný nárok uznává, anebo aby vylíčila rozhodné skutečnosti, na nichž staví svoji obranu. Jelikož žalované byla výzva podle doručena do vlastních rukou spolu s platebním rozkazem dne 27. 7. 2005, a protože se žalovaná ve lhůtě 30 dnů od podání odporu, který dala na poštu dne 5. 8. 2005 a soudu byl doručen 8. 8. 2005, nevyjádřila, nastala zákonná fikce uznání nároku uplatněného žalobou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, opírajíc je co do přípustnosti o ustanovení Z obsahu dovolání vyplývá, že žalovaná namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod podle ).

Dovolatelka namítá, že soudy se při svém rozhodování neřídily , , , , , , , , y, , a d a ustanoveními , , , 114b odst. 1 a 2, , , a Podle dovolatelky je zřejmé, že soud je oprávněn učinit výzvu podle a 2 formou usnesení, nikoliv formou platebního rozkazu. Výzvu, kterou v daném případě soud prvního stupně učinil ve shora citovaném platebním rozkazu pak lze považovat za výzvu podle , nikoliv za výzvu podle a 2 Jelikož žalovaná nebyla řádně vyzvána ve smyslu a 2 o. s. ř, nebyly v dané věci splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání.

Dovolatelka navrhuje zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve svém vyjádření navrhuje dovolání zamítnout s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu v obdobné věci.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení přípustné.

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.

Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu v daném případě Nejvyšší soud neshledává. Námitce dovolatelky, že výzva soudu podle obsažená v platebním rozkazu ze dne 15. 7. 2005, č.j. -10, neměla požadovanou formu, nelze přisvědčit, neboť usnesení podle ustanovení může být obsaženo ve výroku platebního rozkazu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. září 2003, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 56/2005, číslo sešitu 7/2005). Nejvyšší soud odůvodnil toto rozhodnutí mimo jiné tím, že pokud soud prvního stupně ve výroku platebního rozkazu uložil žalovanému povinnost podat vyjádření podle ustanovení , pak forma rozhodnutí nemění nic na tom, že zmíněná část rozhodnutí má povahu usnesení, bez ohledu na formální označení. Jak dále vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. , může být výzva podle pojata do výroku rozhodnutí označeného jako platební rozkaz, za předpokladu, že je vydána podmíněně, pro případ, že žalovaný podá proti platebnímu rozkazu odpor, a pokud jinak odpovídá znění V tomtéž rozhodnutí Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že úkon soudu jímž soud vyzývá podle žalovaného, nepochybně nepředstavuje meritorní usnesení, v důsledku toho může být vydáno, aniž by obsahovalo odůvodnění. Nejvyšší soud rovněž formuloval a odůvodnil závěr (srov. též usnesení ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. , publikované ve Sbírce civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C.H. BECK pod číslem , číslo sešitu CD 1/2007), že platební rozkaz a usnesení podle je třeba žalovanému doručit jednou zásilkou, popřípadě obě tato rozhodnutí musí být pojata do jedné y, což v daném případě soud prvního stupně dodržel.

Poněvadž Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou uplatněných dovolacích námitek a jejich obsahového vymezení zásadně právně významným neshledal, dovolání žalované, které není přípustné ani podle ustanovení , podle ustanovení věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a  Dovolání bylo odmítnuto a proto je dovolatelka povinna nahradit žalobkyni náklady řízení o dovolání, spočívající v nákladech právního zastoupení za 1 úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ., , , , a vyhl. č. (advokátní tarif) v částce 11.225,- Kč a za 1 paušál hotových výloh v částce 300,- Kč podle vyhl. č. , ve znění pozdějších předpisů, tedy celkem 11.525,- Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná to, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 23. ledna 2008

JUDr. František Faldyna, CSc.

předseda senátu