Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3314/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení, jímž obvodní soud nařídil výkon rozhodnutí (předběžného opatření, jímž byli povinní zavázáni – kromě jiného – „umožnit oprávněné vstup do prostor“ v tam specifikovaných nemovitostech) uložením pokuty. S odvolací námitkou povinných, že jejich povinnost zanikla uplynutím jednoměsíční lhůty počítané od vykonatelnosti (nastalé dnem 3. 4. 2005) rozhodnutí, tedy dnem 5. 5. 2005, že se tudíž titul stal již před nařízením výkonu neúčinným, se odvolací soud vypořádal závěrem, že „obvodní soud nařízením výkonu nepochybil, když povinní prokazatelně nesplnili titulem uloženou povinnost.“

V dovolání – posuzováno podle jeho obsahu – povinní namítají nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřují v závěru odvolacího soudu, že výkon rozhodnutí mohl obvodní soud nařídit dne 19. 9. 2005 přesto, že předběžné opatření vykonatelné dnem 4. 4. 2005, dne 5. 5. téhož roku zaniklo uplynutím doby (jednoměsíční lhůty v něm stanovené).

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ve spojení s ustanovením , odst. 2 ), daný tím, že otázka v něm (implicitně) vyřešená, a to kladně, totiž otázka, zda tu (vůbec) v době nařízení výkonu byl vykonatelný titul, byla vyřešena v rozporu s dosavadní judikaturou.

Dovolání lze šířeji vyložit tak, že výkon rozhodnutí podle povinných nařízen být neměl, jelikož v době vydání rozhodnutí exekučního odvolacího soudu zde již nebyl účinný exekuční titul.

Aniž tedy dovolací soud překročil meze dovolání, musel se zabývat správností závěru odvolacího soudu, že zde vykonatelný exekuční titul skutečně je, respektive ke dni vydání jeho rozhodnutí byl. V tomto směru však odvolací soud – dospěl-li k závěru kladnému – s ohledem na další průběh nalézacího řízení pochybil. Návrhu na vydání předběžného opatření sice nalézací soud prvního stupně usnesením z 29. 3. 2005, č. j. -29, vykonatelným 4. 4. téhož roku vyhověl, jeho rozhodnutí však bylo k odvolání povinných usnesením z 31. 8. 2005, č. j. -35 změněno tak, že návrh byl pravomocně dnem 3. 10. 2005, zamítnut. Jestliže tedy odvolací nalézací soud rozhodoval dne 31. 8. 2005, bylo zde v době rozhodování exekučního odvolacího soudu (31. 1. 2006) již téměř čtyři měsíce v právní moci usnesení, jímž byl k výkonu navržený titul zrušen – přesněji řečeno, měnícím výrokem odvolacího nalézacího soudu, odklizen.

Obecně platí, že za situace, kdy rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po jeho nařízení zrušeno (případně změněno tak, že návrh /žaloba/ byl/a/ zamítnut/a/), je to důvodem (až) pro zastavení výkonu, zejména podle nebo b) ; v případech, o který jde v souzené věci, se však uplatní zásada, že nařízení exekuce, která by musela být ihned poté zastavena, odporuje rozumnému a praktickému exekučnímu režimu (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5, ročník 2004 pod č. 44, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. ). Jestliže tedy exekuční titul pozbyl vykonatelnosti po podání odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, je odvolací soud povolán k tomu, aby toto usnesení změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítne (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 22. 3. 2006, sp. zn. ).

Dospěl-li odvolací soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá ( ), Nejvyšší soud je bez jednání ( ), aniž se musel zabývat dalšími argumenty dovolání, podle věty za středníkem zrušil; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je závazný ( část první věty za středníkem ).

V novém usnesení soud prvního stupně rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. ledna 2008

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.

předseda senátu