Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1029/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší  soud  České   republiky   rozhodl  v   senátě  složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Slovenské republiky – Ministerstva obrany Slovenské republiky, sekce legislativy a práva MO SR, proti povinnému M. K., pro 35 686,- Sk s příslušenstvím, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi, pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze z 15. 8. 2006, č. j. -11, takto:

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení, jímž okresní soud zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (na základě rozhodnutí o povinnosti nahradit škodu,  vydaného  velitelem   vojenského   útvaru   9017 S., S. r., ze dne 23. 7. 2001, č. j. 9/01). Odvolací soud uzavřel, že vykonatelnost předmětného rozhodnutí nelze dovodit z čl. 22 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci   poskytované   justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech (publikované pod č. 209/1993 Sb.), neboť nejde o rozhodnutí justičního orgánu ani o rozhodčí nález.Stejně tak nelze aplikovat Nařízení Rady ES ze dne 22. 10. 2000, č.44/2001, neboť exekuční titul byl vydán před vstupem České republiky do Evropské unie.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala oprávněná, jednající svým zaměstnancem (pověřeným k takovému jednání statutárním orgánem – ministrem) s právnickým vzděláním, dovolání, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci; soudy obou stupňů aplikovaly na věc právní normu, která se na věc nevztahuje. Soudy neměly věc posuzovat podle čl. 22 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech (publikované pod č. 209/1993 Sb.), ale podle , o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), ve spojení se zákonem č. 370/97 Z.z. SR, o vojenskej službe ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení je lex specialis a díky němu je soud druhého státu vázaný celou právní úpravou, v tomto případě celou jedenáctou částí zákona č. 370/97 Z.z., o vojenskej službe, která upravuje právo na náhradu škody, způsobené vojáky na majetku státu, včetně ustanovení o vynutitelnosti tohoto nároku. Závěr odvolacího soudu, že k výkonu navržené rozhodnutí nelze vykonat, považuje tedy dovolatelka za nesprávný.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ve spojení s ustanovením , odst. 2 , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), daný tím, že otázka, zda rozhodnutí služebního orgánu cizího státu (řečeno dikcí ustanovení zákona č. 370/1997 Z.z. SR ve znění pozdějších předpisů), v daném případě rozhodnutí velitele vojenského útvaru, je vykonatelné na území České republiky, byla vyřešena v rozporu s judikaturou.

Jelikož   vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 (tzv. zmatečnosti),  ani   vady,   které   mohly   mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím   důvodem   včetně   jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že takové rozhodnutí velitele vojenského útvaru není vykonatelné.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Podle ustanovení rozhodnutí justičních orgánů cizího státu ve věcech uvedených v , stejně jako cizí soudní smíry a cizí notářské y v těchto věcech mají v Československé socialistické republice účinnost, jestliže nabyla podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci a byla-li uznána Československými orgány.

V usnesení z 25. 9. 2007, sp. zn. , Nejvyšší soud vysvětlil, že rozhodnutí velitele vojenského útvaru (jež ostatně znal československý a zná i český právní řád), kterým byl voják zavázán (v řízení nikoli správním, nýbrž zvláštním, a to podle a násl. zákona NR SR č. 370/1997 Z.z.) k zaplacení náhrady škody, nelze kvalifikovat jako akt aplikace práva učiněný při výkonu státní či jiné veřejné správy, ale že jde o rozhodnutí v majetkové, tedy občanskoprávní ( ), a tudíž soukromoprávní věci; rozhodnutí takového – byť jiného než justičního – orgánu cizího státu nutno tedy ve výše uvedeném  smyslu   klást   naroveň rozhodnutím vydávaným orgány justičními ( ), a odtud pak plyne i kladná odpověď na otázku, zda je takové rozhodnutí – ač nejustičního  –  orgánu cizího státu (nebrání-li tomu další podmínky předepsané ustanoveními až 66 , o kterýžto případ ovšem v souzené věci nejde) vykonatelné podle , o mezinárodním právu soukromém a procesním.

Dospěl-li  odvolací   soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a  protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá ( ), Nejvyšší soud je bez jednání ( ), aniž se musel zabývat dalšími argumenty dovolání, podle věty za středníkem zrušil; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je závazný ( část první věty za středníkem ).

V novém usnesení soud prvního stupně rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale  znovu  i  o  nákladech   řízení   původního,  tedy i dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. ledna 2008

JUDr. Miroslava  Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu