Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4587/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce JUDr. M. Č., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) P. f. Č. r.,  2) M. č. P., zastoupené advokátem, a 3) H. m. P., zastoupené advokátem  o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného ad 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2007, čj. -87, takto:

I. Dovolání  s e  z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 22. 11. 2006, čj. -49, rozhodl, že Česká republiky je vlastníkem pozemku č. 272/229 v K. Posoudil totiž jako absolutně neplatnou smlouvu, uzavřenou mezi prvým a druhým žalovaným ze dne 30.6.2005, kterou prvý žalovaný převedl tento pozemek na druhou žalovanou. Důvod neplatnosti shledal v tom, že smlouvu uzavřela druhá žalovaná bez souhlasu Hlavního města Prahy, takže převod se uskutečnil v rozporu se zákonem.

Městský soud v Praze v odvolacím řízení rozhodl shora uvedeným rozsudkem, jímž rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil. V podrobném odůvodnění rozsudku vyložil příslušná ustanovení , o hlavním městu Praze (dále jen „ “), a Statutu hlavního města Prahy, vydaného na základě zmocnění tohoto zákona vyhláškou Hlavního města Prahy č. 55/2000 (dále jen „ statut“). Z nich dovodil, že městské části Hlavního města Prahy mohou vlastním jménem uzavírat smlouvy o převodu vlastnictví, mohou nabývat věci do vlastnictví Hlavního města Prahy, avšak za podmínek stanovených statutem. Z ustanovení statutu  dovodil, že městské části jsou oprávněny činit  jménem hlavního města Prahy  právní úkony, které bezprostředně předcházejí nabytí vlastnictví nemovitostí, jen po předchozím souhlasu rady Hlavního města Prahy. V souladu s tím vidí odvolací soud i ustanovení statutu, podle něhož městské části spravují  majetek, který byl převeden do vlastnictví hlavního města Prahy z vlastnictví státu na základě právního úkonu učiněného městskou částí se souhlasem rady hlavního města Prahy podle odstavce 4. Za rozhodující nepovažoval odvolací soud ani námitku odvolatele, že městská část jedná při nabývání majetku vlastním jménem. Majetek totiž ani v takovém případě nenabývá ona, ale  Hlavní město Praha, a městská část jej získává do správy. V dané věci bylo nesporné, že souhlas rady Hlavního města Prahy nebyl dán a odvolací soud proto uzavřel, že závěr o neplatnosti smlouvy uzavřeného bez takového souhlasu je správný, a pozemek zůstal ve vlastnictví státu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný Pozemkový fond dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom,. že soud řešil otázku zásadního právního významu ve smyslu Soudy podle něj nesprávně aplikovaly na daný případ ustanovení a odst. 4  a statutu, protože převod podléhá pouze oznamovací povinnosti. Městská část v daném případě nejednala jménem Hlavního města Prahy, jako by tomu bylo v případě ustanovení statutu, ale je třeba aplikovat ustanovení statutu. Dovolatel poukazuje na ustanovení zákona o hlavním městě, podle něhož může Hlavní město Praha svěřit městským částem  i rozhodování o převodu a nabytí nemovitých věcí. V daném případě neshledalo Hlavní město v postupu městské části žádné pochybení.  Ustanovení zákona o hlavním městě dle názoru dovolatele dává městským částem jednoznačně a nepodmíněně neomezené oprávnění nabývat věc do vlastnictví Hlavního města Prahy a jeho stanoví, že tato pravomoc může být městským částem svěřena  statutem, tedy předpisem podzákonným. Z toho ovšem nelze dovodit, že městské části nemají ze zákona právo rozhodovat o převodu a nabytí nemovitých věcí. Nabývání majetku do vlastnictví Hlavního města Prahy je ostatně běžnou praxí městských částí. Dovolatel navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby dovolací soud odložil vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu.

Ostatní účastníci se k dovolání nevyjádřili.

Dovolací soud shledal, že dovolání má formální náležitosti stanovené zákonem. Dospěl k závěru, že je přípustné podle a odst. 3 , protože problematiku platnosti smluv, jimiž městské části nabývají nemovitý majetek bez souhlasu rady Hlavního města Prahy,  dosud neřešil. Rozsudek odvolacího soudu proto přezkoumal z hlediska dovolacích důvodů ( ), tj. právního závěru odvolacího soudu, že městské části Hlavního města Prahy mohou pro ni platně nabývat nemovitý majetek jen se souhlasem jeho rady.

Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud použil na daný případ správný právní předpis, jímž je Praze, a správně jej vyložil i z hlediska dodržení statutu, vydaného na základě jeho zmocnění formou obecně závazného právního předpisu.

Dovolací soud souhlasí s názorem dovolatele, že rozhodující z hlediska platnosti právního úkonu podle § 39 obč. zák. je to, zda právní úkon je v souladu či v rozporu se  zákonem, v daném případě se zákonem o Hlavním městě Praze. Tento zákon však již v § 3 odst. 3 deklaruje, že postavení městských částí  a jejich působnost stanoví tento zákon, další zákony, a statut. V § 17 odst. 1 předpokládá, že Hlavní město Praha upraví své vnitřní poměry statutem, v němž stanoví zejména záležitosti, jež se svěřují  působnosti městských částí nad rámec stanovený zákonem, a to obecně závaznou vyhláškou (§ 3 odst. 3 zákona). V § 18 odst. 1 zákon vymezuje samostatnou působnost  městských částí, mezi nimi však není uvedeno nabývání nemovitého majetku. V § 18 odst. 3 zákon dává Hlavnímu městu Praze právo svěřit městským částem  mj. i nabývání nemovitostí, což podle odstavce 4 může učinit statutem, v němž stanoví rozsah  rozhodování podle předchozího odstavce. Právo získávat nemovitý majetek (jenž se na základě příslušného právního úkonu městské části stává podle § 34 odst. 3 zákona  majetkem Hlavního města Prahy), tedy není zákonem svěřeno do přímé působnosti městských částí, jež je stanovena v § 18 odst. 1 zákona, ale jde o působnost danou jim obecně závazným právním předpisem Hlavního města Prahy. Jestliže totiž tento subjekt vlastnického práva může svěřit právní úkony směřující k nabytí jeho vlastnictví svým městským částem, je zřejmé,  že se tak stalo jeho vyhláškou (statutem), a je pak nesporné, že podmínky takovéhoto svěření do působnosti může oprávněný subjekt - Hlavní město Praha, v tomto předpisu upravit. To se stalo právě ustanovením § 13 odst. 4 statutu, v němž je jasně stanoveno, že právní úkony, které bezprostředně předcházejí  nabytí vlastnictví nemovitostí, mohou městské části činit vlastním jménem, avšak po předchozím souhlasu rady Hlavního města Prahy. Jestliže tedy takový souhlas s uzavřením smlouvy v dané věci nebyl vyžádán, došlo tím k rozporu s právním předpisem, s nímž Praze  spojuje oprávnění získávat nemovitý majetek  městskými částmi. Z toho pak vyplývá i správnost závěru, že  smlouva, která byla uzavřena bez souhlasu Hlavního města Prahy, je v rozporu se zákonem a neplatná podle obč. zák.

Lze dodat, že námitky dovolatele, které se týkají jeho správy majetku nabytého do vlastnictví Hlavního města Prahy na základě právních úkonů jeho městské části, nejsou z hlediska určení vlastnictví rozhodující, stejně tak námitky, týkající se oznamovací povinnosti při vkladu do katastru nemovitostí.

Tento závěr dovolacího soudu je srovnatelný s předchozí judikaturou Nejvyššího soudu, který v rozsudku ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. , uzavřel, že městské části Hlavního města Prahy nejsou účastníky řízení o vlastnických žalobách ve vztahu k majetku, který nabylo Hlavní město Praha, a k tomuto majetku mají  jen právo hospodaření.

Dovolací soud tedy shledal rozsudek odvolacího soudu správným a podle věta před středníkem dovolání zamítl. S ohledem na to nebylo třeba zvlášť rozhodovat o odložení vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.

Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalobci, který měl v dovolacím řízení úspěch, náklady tohoto řízení nevznikly ( , , ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. ledna 2008

JUDr. Josef  R a k o v s k ý , v. r.

předseda senátu