Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
4F708708A8D2CEB4C1257A4E0067B486.html
HTML · 15.09 KB
No categories available
26 Cdo 1393/2007
U S N E S E N Í
Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem pro zmeškání ze dne 12. července 2006, č. j. 7 C 190/2006 -22, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizený žalobkyni odevzdat do patnácti dnů od zajištění přístřeší „byt v I. nadzemním podlaží, sestávající se z 3+1 s příslušenstvím, včetně sklepa, který se nachází v suterénu domu naproti dveřím vedoucím do sklepa, a balkonu, v domě č. p. 2161, k. ú. S., postaveném na parcele č. 1576 o výměře 219 m² – zastavěná plocha, v ulici K V. 15, P. 5“; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
V podání ze dne 24. července 2006 (doplněném podáním ze dne 1. srpna 2006) žalovaný mimo jiné navrhl zrušení rozsudku pro zmeškání s odůvodněním, že „jednání zmeškal proto, že … měl strach, že se při něm rozruší tak, že by jeho účast při něm mohla být s ohledem na jeho věk a zdravotní stav pro něj životu nebezpečná“.
Proti citovanému rozsudku pro zmeškání podal žalovaný rovněž odvolání.
Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 7. srpna 2006, č. j. 7 C 190/2006 -34, návrh žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání zamítl.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 23. října 2006, č. j. 25 Co 463/2006 -45, usnesení soudu prvního stupně (ze dne
7. srpna 2006, č. j. 7 C 190/2006 -34) potvrdil. Odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – dospěl k závěru, že žalovaný neuplatnil relevantní důvody pro zrušení rozsudku pro zmeškání ve smyslu § 153b odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání (doplněné podáními ze dne 27. srpna 2007, ze dne 5. září 2007 a ze dne 17. listopadu 2007), jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. o.s.ř. V dovolání – z důvodů tam obsáhle specifikovaných – uvedl, že nebyly naplněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu § 153b odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. Navrhl, aby dovolací soud zrušil nejen napadené usnesení odvolacího soudu, nýbrž i usnesení soudu prvního stupně, a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. o.s.ř. ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ), za splnění podmínky povinného advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř. o.s.ř. ).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. o.s.ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. o.s.ř. ) či potvrzeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř. o.s.ř. ) rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Pro úplnost dovolací soud připomíná, že v řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto – § 79 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97 , uveřejněné pod č. 61 v sešitě č. 10 z roku 1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, popřípadě usnesení téhož soudu ze dne 28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97 , uveřejněné pod č. 88 v sešitě č. 11 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura).
Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 238 odst. 1, § 238a odst. 1,
§ 239 o.s.ř. o.s.ř. , upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, neboť nejde o žádný z případů v citovaných ustanovení uvedených.
Lze proto – stejně jako v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2003, sp. zn. 26 Cdo 1502/2003 – uzavřít, že není přípustné dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání. Zbývá dodat, že přípustnost dovolání nemůže být založena ani nesprávným poučením, jehož se účastníkům dostalo v napadeném usnesení, tj. poučením, že proti rozhodnutí odvolacího soudu „není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5 dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam“.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání proti napadenému usnesení ze žádného v úvahu přicházejícího ustanovení občanského soudního řádu . Za tohoto stavu bez jednání (§ 243a odst. 1 věta prvá o.s.ř. o.s.ř. ) dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. o.s.ř. odmítl pro nepřípustnost.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí,
a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 , uveřejněné pod č. 48 v sešitě č. 6 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /citované usnesení bylo uveřejněno rovněž pod č. 149 v sešitě č. 8 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura/). Uvedený závěr se uplatní i v posuzovaném případě, neboť dosud nebylo rozhodnuto o odvolání žalovaného proti rozsudku pro zmeškání ze dne 12. července 2006, č. j. 7 C 190/2006 -22.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 10. ledna 2008
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu