Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1502/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně rozsudkem pro zmeškání ze dne 20. září 1999, č. j. -11, uložil každému žalovanému povinnost ve lhůtě 15ti dnů od právní moci tohoto rozsudku vyklidit a žalobkyni odevzdat vyklizenou bytovou jednotku č. 24, II. kategorie, o velikosti 3+1 s příslušenstvím, ve 4. nadzemním podlaží domu č. p. 1564 na adrese P., P. 1, a současně rozhodl o nákladech řízení. Podáním ze dne 17. srpna 2000 žalovaní mimo jiné navrhli rozsudek pro zmeškání zrušit s odůvodněním, že došlo k pochybení při doručování předvolání k jednání dne 20. 9. 1999 a samotného rozsudku pro zmeškání. Nebyla totiž podle nich splněna podmínka pro náhradní doručování postupem podle (žalovaní se v době doručování nezdržovali v místě doručení). Soud prvního stupně po provedeném šetření k okolnostem doručování návrh na zrušení rozsudku č.j. -11, vydaného Obvodním soudem pro Prahu 5 dne 20. září 1999, zamítl usnesením ze dne 4. dubna 2002, č. j. -110.

K odvolání žalovaných Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 24. ledna 2003, č. j. -29, usnesení soudu prvního stupně potvrdil s tím, že žalovaní neuplatnili žádný z relevantních důvodů pro zrušení rozsudku pro zmeškání ve smyslu

Usnesení odvolacího soudu napadli žalovaní prostřednictvím advokáta dovoláním, v němž mimo jiné namítli, že naplnili zákonné podmínky pro zrušení rozsudku pro zmeškání, neboť nebyly splněny předpoklady podle , aby soud mohl o věci rozhodnout kontumačním rozsudkem. Navrhli napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Podle bodu 1, hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Přitom pro závěr o tom, že ustanovení ve znění jeho novely se uplatní i pro řízení zahájená před 1. 1. 2001, není podstatné, jak dlouhou dobu před tímto datem řízení probíhalo a kolik procesních úkonů soud učinil v době od 1. 1. 2001 (srovnej R 45/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V posuzované věci byl sice rozsudek pro zmeškání vydán před 1. 1. 2001, avšak situace, kdy soud návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání vydaného před 1. 1. 2001 zamítne po 1. 1. 2001, není výslovně uvedena v bodech 2 až 29 hlavy první, části dvanácté, , představující výjimky ze zásady zakotvené v již zmíněném přechodném ustanovení obsaženém v bodu 1. Z řečeného vyplývá, že pro odvolací i dovolací řízení je nutno aplikovat ustanovení , ve znění účinném od 1. 1. 2001 (dále jen „“).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení, při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (, a 2 ), se zaměřil na posouzení otázky přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních , , a také v O žádný z případů upravených v citovaných ustanoveních se však v této věci nejedná.

Přípustnost dovolání podle nemůže být založena z toho důvodu, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, není rozhodnutím ve věci samé.

Dovolání není přípustné ani podle a , protože tato ustanovení přípustnost dovolání proti takovému usnesení neupravují.

Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení a 2 , neboť nejde o případ v těchto ustanoveních uvedený. Přípustnost dovolání není možno dovodit ani z , neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle odmítnuta žaloba, popřípadě, jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení. Napadají-li dovolatelé v posuzované věci usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, je zřejmé, že nejde o případ přípustnosti dovolání upravený v

Z výše uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení , a proto Nejvyšší soud dovolání podle věty první ve spojení s pro nepřípustnost odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z věty první, a a odpovídá situaci, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovaným právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. července 2003

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu