Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1741/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v B. rozsudkem ze dne 20. prosince 2004, č. j. - 27, zamítl žalobu, aby žalovanému bylo uloženo bezplatně opravit do 30 dnů od právní moci rozsudku vadu, která spočívá v tom, že se po zateplení na fasádě bloku bytových domů D. v B. prokreslují jednotlivé desky polystyrénu a fasáda zůstává po delší dobu mokrá (výrok I.). Ve výroku II. rozhodl soud prvního stupně o nákladech řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem jako objednatelem a společností L. spol. s  r. o., jakožto zhotovitelem, byla uzavřena smlouva o dílo s předmětem díla zateplení panelových bytových domů v ulici D. v Brně. Dále vyšel ze zjištění, že dne 10. ledna 2000 zaslala žalovaná žalobci dopis, ve kterém mu oznamuje, že do 28. února 2000 bude postupně ukončena činnost společnosti L. spol. s r. o., přičemž závazek odpovědnosti za vady na předmětných stavbách plynoucí z dříve uzavřených smluv přebírá žalovaná. Dne 17. září 2002 zaslal žalobce žalované dopis označený jako „Reklamace“, ve kterém žalobce reklamoval vady zateplení provedeného na předmětných domech. Soud prvního stupně z rejstříkových spisů společnosti L. spol. s  r. o., dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalovaná byla právním nástupcem této společnosti jako zhotovitele díla, nebo, že by žalovaná vstoupila do předmětné smlouvy o dílo na základě jiné skutečnosti, např. převzetím závazku podle (dále též „obč. zák.“). K převodu závazku společnosti L. spol. s r. o. podle soudu prvního stupně nemohlo na základě dopisu žalované ze dne 10. ledna 2000 dojít, jelikož právní úprava s jednostranným právním úkonem – samotným oznámením o převzetí závazku, žádné účinky nespojuje.

Odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a ve výroku II. rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právním závěrem soudu prvního stupně, tedy že nebylo prokázáno, že by žalovaná byla v dané věci právním nástupcem společnosti L. spol. s  r. o. Podle odvolacího soudu rovněž nebyla prokázána existence dohody ve smyslu § 531 odst. 1 a 2 obč. zák. Odvolací soud posoudil dopis žalované ze dne 10. ledna 2000 jako návrh na uzavření smlouvy podle § 531 odst. 2 obč. zák., když žalovaná bez dohody s dlužníkem byla ochotna převzít dluh smlouvou s věřitelem a stát se dlužníkem vedle původního dlužníka. Podle názoru odvolacího soudu však nebyla existence takovéto dohody mezi žalobcem a žalovanou prokázána, proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, opíraje je co do přípustnosti o ustanovení (dále jen „ “). Z obsahu dovolání ( ) vyplývá, že žalobce namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod podle ).

Dovolatel má za to, že názor odvolacího soudu, že nebyla prokázána existence dohody ve smyslu , je nesprávný, a namítá, že odpovědnost za vady na stavbách v ulici D. v B. lze z dopisu žalované ze dne 10. 1. 2000 dovodit. Dopis žalobce ze dne 17. 9. 2002, kterým oznámil reklamaci zavlhání fasády, je důkazem toho, že žalobce s převzetím závazku z odpovědnosti za vady vyslovil souhlas.

Dovolatel navrhuje zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření uvádí, že rozhodnutí soudů obou stupňů považuje za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení přípustné.

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu v této věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.

K takovému závěru však dovolací soud nedospěl. Za posouzení právní otázky v rozporu s hmotným právem nelze považovat skutečnost, že odvolací soud (shodně jako soud prvního stupně) dovodil, že se žalobci nepodařilo prokázat existenci dohody podle . Pokud jde o námitku dovolatele, že z jeho dopisu ze dne 17. 9. 2002 je zřejmé, že s návrhem smlouvy (učiněné dopisem žalované ze dne 10. ledna 2000) žalobce vyslovil souhlas, pak je nezbytné, aby úkony kontrahentů vyjadřující jejich vůli uzavřít smlouvu byly dostatečně určité a srozumitelné, aby z nich bylo seznatelné, jaký návrh na uzavření smlouvy se nabízí, a zda je zde vůle tento návrh akceptovat. Pro posouzení vzniku smlouvy je podstatná rovněž časová návaznost přijetí úkonu vůči návrhu na uzavření smlouvy z hlediska včasnosti jeho akceptace (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 33/2006). Uvedené podmínky vzniku předmětné smlouvy nebyly v řízení prokázány.

Poněvadž Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení zásadně právně významným neshledal (dovolatel ostatně v dovolání ani žádnou právní otázku za zásadně významnou neoznačil), a to ani z pohledu případného rozporu s hmotným právem dovolání žalobce jako nepřípustné podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl dle ustanovení věty první, a tak, jak se uvádí ve výroku, a přiznal žalované náhradu nákladů řízení podle ustanovení , , , a , ve znění účinném do 31. srpna 2006 ve výši               1125,- Kč, a z paušální náhrady 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , ve znění účinném do 31. srpna 2006.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně   12. prosince  2007

JUDr. František  Faldyna,  CSc.

předseda senátu

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce S. m. B., M. č. B.-S. L., proti žalované L. C. a.s., zast. advokátem, o bezplatnou opravu vad díla, vedené u Městského soudu v B. pod sp.zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v B. ze dne 30. března 2006, č.j. - 52, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1200,- Kč, k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v B. rozsudkem ze dne 20. prosince 2004, č. j. - 27, zamítl žalobu, aby žalovanému bylo uloženo bezplatně opravit do 30 dnů od právní moci rozsudku vadu, která spočívá v tom, že se po zateplení na fasádě bloku bytových domů D. v B. prokreslují jednotlivé desky polystyrénu a fasáda zůstává po delší dobu mokrá (výrok I.). Ve výroku II. rozhodl soud prvního stupně o nákladech řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem jako objednatelem a společností L. spol. s  r. o., jakožto zhotovitelem, byla uzavřena smlouva o dílo s předmětem díla zateplení panelových bytových domů v ulici D. v Brně. Dále vyšel ze zjištění, že dne 10. ledna 2000 zaslala žalovaná žalobci dopis, ve kterém mu oznamuje, že do 28. února 2000 bude postupně ukončena činnost společnosti L. spol. s r. o., přičemž závazek odpovědnosti za vady na předmětných stavbách plynoucí z dříve uzavřených smluv přebírá žalovaná. Dne 17. září 2002 zaslal žalobce žalované dopis označený jako „Reklamace“, ve kterém žalobce reklamoval vady zateplení provedeného na předmětných domech. Soud prvního stupně z rejstříkových spisů společnosti L. spol. s  r. o., dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalovaná byla právním nástupcem této společnosti jako zhotovitele díla, nebo, že by žalovaná vstoupila do předmětné smlouvy o dílo na základě jiné skutečnosti, např. převzetím závazku podle (dále též „obč. zák.“). K převodu závazku společnosti L. spol. s r. o. podle soudu prvního stupně nemohlo na základě dopisu žalované ze dne 10. ledna 2000 dojít, jelikož právní úprava s jednostranným právním úkonem – samotným oznámením o převzetí závazku, žádné účinky nespojuje.

Odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a ve výroku II. rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právním závěrem soudu prvního stupně, tedy že nebylo prokázáno, že by žalovaná byla v dané věci právním nástupcem společnosti L. spol. s  r. o. Podle odvolacího soudu rovněž nebyla prokázána existence dohody ve smyslu § 531 odst. 1 a 2 obč. zák. Odvolací soud posoudil dopis žalované ze dne 10. ledna 2000 jako návrh na uzavření smlouvy podle § 531 odst. 2 obč. zák., když žalovaná bez dohody s dlužníkem byla ochotna převzít dluh smlouvou s věřitelem a stát se dlužníkem vedle původního dlužníka. Podle názoru odvolacího soudu však nebyla existence takovéto dohody mezi žalobcem a žalovanou prokázána, proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, opíraje je co do přípustnosti o ustanovení (dále jen „ “). Z obsahu dovolání ( ) vyplývá, že žalobce namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod podle ).

Dovolatel má za to, že názor odvolacího soudu, že nebyla prokázána existence dohody ve smyslu , je nesprávný, a namítá, že odpovědnost za vady na stavbách v ulici D. v B. lze z dopisu žalované ze dne 10. 1. 2000 dovodit. Dopis žalobce ze dne 17. 9. 2002, kterým oznámil reklamaci zavlhání fasády, je důkazem toho, že žalobce s převzetím závazku z odpovědnosti za vady vyslovil souhlas.

Dovolatel navrhuje zrušit rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření uvádí, že rozhodnutí soudů obou stupňů považuje za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení

Jak vyplývá z obsahu výroku rozsudku soudu prvního stupně a výroku rozsudku soudu odvolacího, je rozsudek odvolacího soudu ve věci samé rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není z hlediska ustanovení přípustné.

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu v této věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.

K takovému závěru však dovolací soud nedospěl. Za posouzení právní otázky v rozporu s hmotným právem nelze považovat skutečnost, že odvolací soud (shodně jako soud prvního stupně) dovodil, že se žalobci nepodařilo prokázat existenci dohody podle . Pokud jde o námitku dovolatele, že z jeho dopisu ze dne 17. 9. 2002 je zřejmé, že s návrhem smlouvy (učiněné dopisem žalované ze dne 10. ledna 2000) žalobce vyslovil souhlas, pak je nezbytné, aby úkony kontrahentů vyjadřující jejich vůli uzavřít smlouvu byly dostatečně určité a srozumitelné, aby z nich bylo seznatelné, jaký návrh na uzavření smlouvy se nabízí, a zda je zde vůle tento návrh akceptovat. Pro posouzení vzniku smlouvy je podstatná rovněž časová návaznost přijetí úkonu vůči návrhu na uzavření smlouvy z hlediska včasnosti jeho akceptace (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 33/2006). Uvedené podmínky vzniku předmětné smlouvy nebyly v řízení prokázány.

Poněvadž Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení zásadně právně významným neshledal (dovolatel ostatně v dovolání ani žádnou právní otázku za zásadně významnou neoznačil), a to ani z pohledu případného rozporu s hmotným právem dovolání žalobce jako nepřípustné podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl dle ustanovení věty první, a tak, jak se uvádí ve výroku, a přiznal žalované náhradu nákladů řízení podle ustanovení , , , a , ve znění účinném do 31. srpna 2006 ve výši               1125,- Kč, a z paušální náhrady 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , ve znění účinném do 31. srpna 2006.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně   12. prosince  2007

JUDr. František  Faldyna,  CSc.

předseda senátu