Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3268/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem výše označeným potvrdil svým výrokem I. zamítavý výrok rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 6. 2005, č. j. -52, ve věci samé. Tímto výrokem byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný zaplatil solidárně oběma žalobcům částku 198.496,50,- Kč. Ve výrocích II. a III. rozhodl odvolací soud o nákladech řízení tak, že žalobce solidárně zavázal k náhradě nákladů řízení žalovanému před soudem prvního stupně ve výši 34.599,- Kč (měnící výrok) a před odvolacím soudem ve výši 44.355,- Kč.

Předmětem řízení byla žaloba, v jejímž rámci dovozovala (nejprve sama) žalobkyně a) svou aktivní  věcnou legitimaci z existence manželství s žalobcem b) - aniž došlo ke zrušení či zúžení jejich společného jmění. Pro její aktivní legitimaci mělo svědčit i vkládání  společných prostředků manželů do sdružení až do 18. 7. 2001. Hovoří-li se o sdružení, pak smlouvu o tomto sdružení (podle a násl. o. z.) neměla uzavřít žalobkyně a), ale pouze žalobce b) Ing. K. s žalovaným A. H. o smlouvě byla datována dnem 27. 12. 1991 a účastníci sdružení se ústně dohodli na ukončení jeho činnosti dnem 1. 4. 1995. Podle žalobních tvrzení dosud nebylo sdružení vypořádáno a žalovaný měl z tohoto titulu zaplatit právě částku 198.496,50,- Kč. Již soud prvního stupně, jehož skutková zjištění odvolací soud převzal, však zjistil, že smlouvu o sdružení žalovaný nepodepsal. Z tohoto důvodu zpochybnil obsah smlouvy o sdružení, včetně toho, že nebylo náležitě prokázáno podnikání Ing. K. a J. H. co do vzájemné koordinace činností. Odvolací soud pak sice měl za to, že se jmenovaní sdružili, ale jeho právní posouzení věci vycházelo především z o. z. - o vypořádání sdružení při jeho rozpuštění a v souvislosti s ním vznesené námitce promlčení žalovaným. Žalobce Ing. K., ač partner J. H. ve sdružení, se totiž stal účastníkem řízení až na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne 14.12.2004, kterým bylo podle připuštěno, aby k řízení přistoupil (usnesení nabylo právní moc 31. 3. 2005). Podle o. z. ovšem platí v této situaci obecná tříletá promlčecí doba a pokud k zániku sdružení mezi posledně jmenovanými došlo 1. 4. 1995, pak tato doba uplynula dne 1. 4. 1998. Vzhledem k pozdnímu přistoupení druhého z účastníků sdružení do řízení (viz. předchozí data) tedy byl nárok na vypořádání ze smlouvy o sdružení, jako nárok nepochybně majetkový, promlčen a žalobci nemohli být úspěšní.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalobci dovolání. Dovodili v něm přípustnost pro zásadní právní význam napadeného rozsudku a důvodnost pro nesprávné právní posouzení věci a pro postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V dovolání, které především obšírně rekapituluje průběh řízení po skutkové i právní stránce, žalobci zdůrazňují existenci aktivní věcné legitimace žalobkyně a). V tomto směru zejména poukazují na datum 18. 7. 2001 jako den, do něhož žalobce b) hradil dluhy vzniklé z činnosti sdružení ze společných prostředků žalobců. Do podnikání žalobce b) a žalovaného byly tedy vloženy finanční prostředky obou žalujících manželů a za ně bylo nakoupeno zboží a zařízení prodejen, v nichž se činnost sdružení realizovala. Dovolatelé v těchto souvislostech poukazují na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. . Dovolatelé též tvrdí, že odvolací soud měl náležitě posoudit námitku promlčení vznesenou žalovaným z hlediska ustanovení § 3 odst. 1 o. z. o rozporu výkonu práva s dobrými mravy. Konečně pak považují za vadu řízení, že v souvislosti se smlouvou o sdružení nebyla vzato v úvahu, že samotným žalovaným byl nabízen důkaz spisem K. banky o společném úvěru účastníků sdružení. Ze všech těchto důvodů žalobci navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl jeho odmítnutí či zamítnutí. Tvrdil, že zjevně došlo k promlčení případné pohledávky žalobce b) a že se oba žalobci v dovolání snaží neoprávněně konstruovat aktivní legitimaci žalobkyně a) prostřednictvím existence společného jmění manželů (dříve BSM).

Nejvyšší soud zjistil, že žalobci, zastoupeni advokátem, podali dovolání včas (, ). Při shodě rozsudků nižších instancí opřeli žalobci své dovolání o přípustnost podle (pro zásadní právní význam napadeného rozsudku) a důvody dovolání spatřovali v ustanovení , b/, tedy v procesní vadě a nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelé však nevzali v úvahu, že v případě přípustnosti dovolání podle zahrnuje dovolací přezkum pouze konkrétní právní otázku, vytyčenou dovolatelem. Přezkoumat je tedy možné jen dovolací důvod podle , nikoli však v dovolání tvrzené vady procesní povahy ve smyslu dovolacích důvodů podle , odst. 3 (usnesení NS sp. zn. , Soudní judikatura č. 7/2004).

Určujícími právními otázkami (citace výše označeného rozsudku NS je zcela nepřípadná) tak zůstaly aktivní věcná legitimace žalobkyně a) a posouzení jejího nároku z hlediska žalovaným vznesené námitky promlčení.

Sdružení Ing. K. a J. H. bylo rozpuštěno dohodou účastníků ve smyslu § 841 o. z. Byla-li žalobkyně Ing. K. třetí osobou, jejíž finanční prostředky měly být též do činnosti sdružení vloženy, pak se její právní vztah k žalovanému řídil ustanovením § 835 odst. 2 o. z. Podle tohoto ustanovení jsou účastníci sdružení odpovědni vůči třetím osobám ze závazků sdružení společně a nerozdílně.

Žalobkyně a) tedy vzhledem k solidaritě odpovědných účastníků sdružení mohla žalovat samostatně J. H. jako jednoho z dvou účastníků sdružení. Poněvadž ale požadovala uspokojení majetkového nároku, podléhal tento nárok promlčení podle obecných ustanovení ( o. z.).

Podle § 101 o. z. je obecná promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Tímto dnem byl – ve vztahu k uplatněnému nároku – nepochybně den 1. 4. 1995, kdy došlo k rozpuštění sdružení. Subjektivní možnost uplatnění nároku (právo „mohlo být vykonáno“) tu existovala pro žalobkyni a) tím spíše, že již v žalobě tvrdila, že byla členkou sdružení a že se dne 1. 4. 1995 řešily otázky spojené s vypořádáním členství v rozpuštěném sdružení. Běh promlčecí doby tedy žalobkyni a) skončil dnem 1. 4. 1998 a pokud podala žalobu s účinky zahájení řízení až dne 31. 3. 1999, stalo se tak po uplynutí promlčecí doby; námitka promlčení byla ze strany žalovaného oprávněná. Zároveň ani dovolací soud neshledává jakýkoli důvod pro aplikaci § 3 odst. 1 o. z. ve vztahu ke vznesené námitce promlčení (eventuální zneužití práva).

Odvolací soud tedy posoudil pro věc určující právní otázky správně. Těmto otázkám nelze přiznat ani judikatorní přesah ve smyslu ostatních alternativ přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku ( ), neboť ke kontradikci rozhodování v rámci nižších instancí či NS nedochází a řešení nastolených právních otázek je spojeno s prostou aplikací shora vypočtených ustanovení o. z., subsumovaných pod jedinečný skutkový základ věci (srov. usnesení NS sp. zn. , Soubor rozhodnutí NS, sv. 2, C 203).

Dovolání žalobců proto již z hlediska přípustnosti nenaplnilo znaky (zásadní právní význam napadeného rozsudku) a Nejvyšší soud je podle věty první a odmítl.

Žalovanému náležela podle a náhrada nákladů tohoto řízení. Odměna jeho zástupce se řídila již ve znění účinném od 1. 9. 2006 (vyhl. č. , čl. II), neboť dovolání bylo podáno 6. 10. 2006. Tedy ze sporné částky činila podle bodu 4. cit. vyhl. odměna 41.050,  Kč, která však musela být krácena na polovinu a snížena na limit 20.000,- Kč (, cit. vyhl.). Poté muselo dojít – pro jediný úkon v dovolacím řízení – k dalšímu krácení o polovinu ( cit. vyhl.), tedy na 10.000,- Kč. S přičtením režijního paušálu 300,- Kč tedy představovala odměna částku 10.300,- Kč; po zohlednění 19% DPH pak výsledná suma činila 12.257,- Kč, jak shora ve výroku II. uvedeno.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 30. listopadu 2007

JUDr. Ludvík  D a v i d, CSc., v. r.

předseda senátu