Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1258/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 2. 2007, sp. zn. , byl obviněný P. F. uznán vinným trestnými činy zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1, 3 tr. zák., pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák., ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák. a zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. Za trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1, 3 tr. zák. popsaný v bodě I. rozsudku byl obviněný P. F. odsouzen podle § 213 odst. 3 tr. zák. ke společnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Za trestné činy pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl odsouzen podle § 242 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. , který obviněný převzal dne 3. 4. 2006, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. popsaný pod bodem IV. rozsudku byl obviněný odsouzen podle § 213 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu bylo podle § 72 odst. 2 písm. a) tr. zák. uloženo ochranné ústavní sexuologické léčení.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný P. F. odvolání proti všem jeho výrokům. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. , zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výrocích o trestu pod body I. a II. rozsudku soudu prvního stupně a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil za trestné činy zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1, 3 tr. zák. (bod I. rozsudku soudu prvního stupně), pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák. popsané v bodech II. a III. rozsudku soudu prvního stupně, podle § 242 odst. 1 tr. zák. za použití § 37a odst. 1 a § 35 odst. 2 tr. zák. ke společnému a souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Výrok o trestu uvedený v rozsudku soudu prvního stupně pod bodem III. a výrok o uložení ochranného sexuologického ústavního léčení zůstal nezměněn.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. , podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že jeho jednání popsané pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně mělo být posouzeno jen jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. a nikoli jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1, 3 tr. zák., protože svou nezletilou dceru S. F. nevystavil stavu nouze, když byla zajištěna ze strany matky, jejího současného partnera a podporou Úřadu městské části Praha 3, přičemž obviněný byl v té době odkázán na sociální dávky a měl tak příjem jen 2.000,- Kč. Své nezletilé dceři koupil oblečení nebo školní potřeby a její matce na její výživu občas přispěl částkou 200,- až 300,- Kč.

K trestným činům pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák. uvedl, že se těchto skutků nedopustil. Ohradil se proti tomu, že soudy uvěřily výpovědím nezletilých svědků T. L. a L. Š., přestože jsou v nich zásadní rozpory a připomněl, že věrohodnost svědecké výpovědi nezletilého poškozeného T. L. byla silně otřesena vzhledem k jeho předchozím nepravdivým tvrzením a ani nezletilá svědkyně L. Š. není s ohledem na závěry znaleckého posudku věrohodnou osobou.

Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky „podle § 265 odst. 1 tr. ř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. , zrušil ve výroku o vině trestným činem podle § 213 odst. 1, 3, § 242 odst. 1 a § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák. a podle § 265m) odst. 1 věta první mne podle § 226 písm. a) tr. ř. mne zprostil obžaloby z trestného činu podle § 213 odst. 1, 3, § 242 odst. 1 a § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák., případně po zrušení napadeného rozsudku Městského soudu v Praze věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí“.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že s námitkami obviněného se dostatečně vypořádal již odvolací soud, který náležitě vyložil, proč uvěřil svědecké výpovědi nezletilé poškozené L. Š. i výpovědi nezletilého T. L. Tyto výtky obviněného jsou podle jejího názoru námitkami proti skutkovým zjištěním, která nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením skutku a dovolací soud je jimi vázán. Právní námitkou je podle ní pouze tvrzení obviněného, že nenaplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 3 tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně podotkla, že ze znění skutkové podstaty trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 3 tr. zák. vyplývá, že k jejímu naplnění postačuje, aby stav nouze v důsledku jednání pachatele hrozil, nikoli aby nastal. To znamená, aby v důsledku neplnění vyživovací povinnosti pachatele došlo k situaci, že vyživovaná osoba by si nemohla sama bez pomoci jiných osob opatřit ani základní prostředky k životu. Právě skutečnost, že matce nezletilého dítěte musel být poskytnut příspěvek na zajištění výživy dítěte, je důkazem toho, že v případě neposkytnutí tohoto příspěvku by bylo dítě vystaveno nebezpečí nouze. Nejvyšší státní zástupkyně proto dospěla k závěru, že napadená rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí žádnou vadou, kterou by bylo možné odstranit v dovolacím řízení a navrhla, aby dovolání obviněného bylo v neveřejném zasedání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.

Nejvyšší soud připomíná, že námitky uváděné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení a jak soud prvního stupně, tak odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly (srov. č. l. 181 – 182 a 199 spisu). Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného P. F.

Za námitky skutkového charakteru, které nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, je nutno považovat výhrady obviněného týkající se hodnocení svědeckých výpovědí nezletilých svědků T. L. a L. Š. Za námitku skutkového charakteru, která je pouhou polemikou se skutkovým zjištěním je nutno považovat také tvrzení obviněného, že se skutků popsaných pod body II. a III. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu nedopustil, že skutkový děj proběhl jinak a jeho sdělení, že své nezletilé dceři koupil oblečení nebo školní potřeby a matce na její výživu občas přispěl částkou 200,- až 300,- Kč. Obviněný se těmito námitkami pouze domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek pro který byl stíhán. Jak však vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání a takové námitky nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. ).

Jedinou relevantní uplatněnou námitkou, je výtka obviněného, že jeho jednání popsané pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu mělo být posouzeno jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., když jeho nezletilá dcera podle názoru obviněného nebyla ve stavu nouze.

Trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného. Zákonné znaky skutkové podstaty podle § 213 odst. 3 tr. zák. naplní ten, kdo činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 vydá oprávněnou osobu nebezpečí nouze.

Nouzí ve smyslu § 213 odst. 3 tr. zák. se rozumí nedostatek základních prostředků pro život. Životní úroveň, která se považuje za nouzi, je relativní, takže je třeba ji posuzovat ve vztahu k současné průměrné životní úrovni občanů (srov. č. 23/1987 Sb. rozh. tr.). Přitom postačí, že oprávněná osoba je vydána nebezpečí nouze. Z pojmů použitých v zákoně totiž plyne, že těžší následek nemusí nastat, nýbrž stačí, že nouze oprávněné osobě hrozí. To znamená, že se v důsledku neplnění vyživovací povinnosti ze strany pachatele vytvoří situace, kdy oprávněná osoba, pokud by se jí nedostalo pomoci odjinud, si nemůže opatřit ani základní prostředky k životu. Tato okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby je naplněna i tehdy, když hrozící nouze byla odvrácena matkou dítěte, příp. jiných osob na úkor uspokojování jejich vlastních potřeb a při mimořádném pracovním vypětí, popř. poskytnutím státního příspěvku na výživu dítěte (srov. č. tr. rozh.). K odpovědnosti za trestný čin podle tr. zák. postačí nedbalostní zavinění podle tr. zák.

Ze skutkových zjištění uvedených v popisu skutku vyplývá, že obviněný neplnil matce nezletilé S. F. vyživovací povinnost stanovenou mu zákonem a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 8. 12. 2000, sp. zn. , čímž ji dostal do tíživé finanční situace, v jejímž důsledku se obrátila na Úřad městské části Praha 3 s žádostí o poskytnutí zálohového příspěvku. Nejvyšší soud ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 vedeného pod sp. zn. zjistil, že matce nezletilé byl Úřadem městské části Praha 3 poskytován příspěvek na výživu dítěte (č. l. 17 – 18 spisu), protože oprávněná osoba, tj. nezletilá S. F., se stala vzhledem k neplnění vyživovací povinnosti obviněným sociálně potřebnou. Nelze také přehlédnout, že obviněný sám v dovolání připustil, že jeho nezletilá dcera byla finančně podporovaná a zajišťovaná partnerem její matky.

Obviněný tedy svým jednáním způsobil, že se oprávněná osoba ocitla v postavení, že na ni bylo nahlíženo jako na osobu sociálně potřebnou a byla odkázána na pomoc třetích osob a musel jí být vyplácen příspěvek na výživu, a obviněný ji tak přinejmenším vydal nebezpečí nouze. Naplnil tím veškeré zákonné znaky trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1, 3 tr. zák.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. listopadu 2007

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek