Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 272/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. července 2005, č. j. -24, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku „byt , sestávající ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, v domě v O.-L.“ (dále jen „předmětný byt”, resp. „byt” a „předmětný dům“, resp. „dům“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný v zákonné patnáctidenní lhůtě ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “) odvolání, které předal k poštovní přepravě dne 2. srpna 2005 a soudu prvního stupně doručil dne 3. srpna 2005.

V průběhu odvolacího řízení (konkrétně dne 23. září 2005) dosavadní žalobce navrhl, aby na jeho místo vstoupil do řízení jako žalobce O., m. b. d., se sídlem v O., L., E. (dále jen „družstvo“). Uvedený návrh odůvodnil tvrzením, že podle smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 1. července 2005 (dále jen „smlouva ze dne 1. července 2005“) došlo ke změně vlastníka předmětného domu. K návrhu připojil mimo jiné i smlouvu ze dne 1. července 2005.

Soud prvního stupně – poté, co mu věc po předložení k rozhodnutí o odvolání žalovaného odvolací soud dne 6. prosince 2005 vrátil k rozhodnutí podle – usnesením ze dne 6. prosince 2005, č. j. -48, návrhu vyhověl a rozhodl (s odkazem na ustanovení a 2 ), že do řízení na místo dosavadního žalobce vstupuje jako žalobce O., m. b. d., (dále opět jen „družstvo“). Usnesení odůvodnil konstatováním, že na základě smlouvy ze dne 1. července 2005 se vlastníkem předmětného domu stalo družstvo, že nabyvatel práva (družstvo) se vstupem do řízení souhlasil a že tak došlo ke splnění předpokladů procesního nástupnictví podle

K odvolání žalovaného odvolací soud usnesením ze dne 31. ledna 2006, č. j. -54, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění svého potvrzujícího rozhodnutí mimo jiné uvedl, že k rozhodnutí podle byl příslušný soud prvního stupně proto, že vlastnické právo družstva k předmětnému domu bylo vloženo do katastru nemovitostí dne 25. července 2005 s právními účinky vkladu ke dni 1. července 2005, tj. v době, kdy ještě probíhalo řízení před soudem prvního stupně.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení Uplatněné dovolací námitky podřadil pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle V dovolání uvedl, že odvolací soud nesprávně vyložil použitý právní předpis – ustanovení a 2 Podle jeho názoru může soud prvního stupně rozhodnout podle a 2 „pouze za předpokladu, že je toto navrženo před rozhodnutím soudu ve věci samé. Podal-li žalobce návrh podle ustanovení poté, co soud prvního stupně vyhlásil rozhodnutí ve věci samé, nemůže již soud prvního stupně tomuto návrhu vyhovět, neboť řízení před tímto soudem skončilo“. Zde žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věcech sp. zn. , , a . Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ) a je podle přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka ( ).

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b/ a (tyto vady nebyly v dovolání namítány a z obsahu spisu se nepodávají), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

Dovolací soud zastává názor, že označený dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle dovolatel v dovolání nijak nekonkretizoval. Odvolacímu soudu totiž nevytýkal, že aplikoval nesprávný právní předpis, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, či že – ze skutečností najisto postavených – učinil nesprávné právní závěry. Ve skutečnosti – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – pouze namítl, že rozhodnutí podle vydal namísto odvolacího soudu nesprávně soud prvního stupně (uvedl, že byl-li návrh podle podán až v odvolacím řízení, měl o něm rozhodnout /usnesením podle / odvolací soud /nikoli soud prvního stupně/). Tím uplatnil existenci vady podle ; je přitom nerozhodné, že v této souvislosti odkázal na ustanovení , tedy jakoby uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.

Z hlediska ustanovení není významná jakákoliv vada řízení; relevantní jsou pouze takové vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

V ustanovení je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva nebo povinnosti, která nastává po zahájení řízení (za řízení), aniž by jeho účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení.

V návrhu na vstup účastníka na straně žalobce podle musí původní žalobce zejména označit právní skutečnost, která měla za následek převod nebo přechod práva, uvést, kdy k ní došlo, a označit toho, kdo má vstoupit na jeho místo.

Aby mohl soud podle vyhovět návrhu žalobce, musí být prokázány formální podmínky, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, že se tato právní skutečnost týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a že nastala (došlo k ní) po zahájení řízení. Přitom návrh na vstup účastníka musí byl podán za řízení, tedy dříve, než soud o věci samé rozhodl, a musí být doložen souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení, má-li nabyvatel práva nastoupit na místo dosavadního žalobce; naproti tomu souhlas nabyvatele povinnosti, který má vstoupit do řízení na místo žalovaného, se nevyžaduje.

V posuzovaném případě byly – vzhledem k obsahu spisu – splněny všechny předpoklady vyžadované ustanovením pro postup soudu podle jeho odstavce 2. Po zahájení odvolacího řízení (po podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně) a před rozhodnutím odvolacího soudu o podaném odvolání navrhl dosavadní žalobce vstup družstva do řízení jako nabyvatele vlastnického práva k předmětnému domu na základě smlouvy ze dne 1. července 2005; přitom družstvo se vstupem do řízení souhlasilo. Současně doložil rovněž smlouvu ze dne 1. července 2005.

Jestliže byl návrh podle podán u soudu prvního stupně až dne 23. září 2005 (tedy poté, co soud prvního stupně již rozhodl ve věci samé vyhovujícím rozsudkem ze dne 4. července 2005), ztotožňuje se dovolací soud s názorem dovolatele, že k rozhodnutí podle byl příslušný odvolací soud. Je přitom nerozhodné, že právní účinky vkladu vlastnického práva ve prospěch družstva nastaly před rozhodnutím soudu prvního stupně ve věci samé, tj. již dne 1. července 2005. Řízení je proto zatíženo procesní vadou, pokud rozhodnutí podle vydal (namísto odvolacího soudu) soud prvního stupně. Byly-li však v daném případě splněny všechny předpoklady pro postup podle a 2 , je – z pohledu výsledku, který byl založen rozhodnutím podle – nerozhodné, že namísto odvolacího soudu rozhodl (podle citovaného ustanovení) soud prvního stupně (jehož vyhovující rozhodnutí odvolací soud k odvolání žalobce potvrdil). Za této situace nelze uvedenou procesní vadu pokládat za vadu ve smyslu , tj. vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z toho vyplývá, že dovolací důvod podle nebyl uplatněn opodstatněně.

Za této situace dovolací soud, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle věty před středníkem, odst. 6 věty za středníkem zamítl.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 149 v sešitě č. 8 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura a pod č. 48 v sešitě č. 6 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. listopadu 2007

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu