Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1199/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2006, č.j. -423, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 28. 11. 2005, č.j. -403, jímž bylo mezitímně rozhodnuto (o žalobě na náhradu škody na zdraví podle ustanovení zák. práce), že základ nároku žalobkyně je důvodný z jedné poloviny, není přípustné podle ustanovení ,  neboť - i když napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém dřívějším rozsudku ze dne 25. 6. 2003, č.j. -143, kterým žalobu zamítl a který byl usnesením odvolacího soudu ze dne 2. 12. 2003, č.j. -177, zrušen - mezi novým rozsudkem soudu prvního stupně a právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí zrušil, není příčinná souvislost. Závěr soudu prvního stupně obsažený v jeho pozdějším („mezitímním“) rozsudku o důvodnosti základu nároku žalobkyně na náhradu škody na zdraví v rozsahu jedné poloviny, který vychází z obecné odpovědnosti žalované za škodu podle ustanovení zák. práce, nevyplynul z toho, že by jeho posouzení věci bylo usměrněno zrušovacím usnesením odvolacího soudu; k jinému (odlišnému) rozhodnutí dospěl soud prvního stupně na základě důkazů, které byly provedeny - z hlediska skutkových okolností tvrzených žalobkyní v žalobě - až po rozhodnutí odvolacího soudu, a po jejich zhodnocení ve smyslu zásad ustanovení

Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce – vzhledem k tomu, že v dovolání byly uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. ) pouze dovolací důvody podle ustanovení a - zásadní význam ve smyslu ustanovení [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení a nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto].

Žalobkyně totiž v dovolání žádnou právní otázku, pro kterou by rozsudek odvolacího soudu měl mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení , nenastoluje. Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že dovolatelka – kromě toho, že podrobně rekapituluje provedené důkazy - odvolacímu soudu vytýká, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ], spočívající v tom, že soudy „neprovedly ještě další navrhované důkazy“ (výslech MUDr. J. a MUDr. M., jejichž výslech navrhovala u jednání dne 12. 5. 2004), a že polemizuje se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází. Žalobkyně nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy (zejména znalecký posudek z oboru neurochirurgie podaný znalcem MUDr. I. L., obsah zdravotního spisu žalobkyně vedeného lékařem závodní preventivní péče MUDr. M. a praktickým lékařem MUDr. J., dopis MUDr.M. ze dne 16. 1. 2004, lékařskou zprávu Doc. MUDr. K., CSc., z kliniky  rehabilitačního oddělení Fakultní nemocnice v M. ze dne 23. 6. 1999, a dopis Krajské hygienické stanice S. k. ze dne 12. 10. 2000) a k jakým skutkovým závěrům z těchto důkazů dospěly, a předkládá vlastní skutkový závěr, že „připustila jako vstřícné gesto možnost nepřímého zavinění predispozicí či nižší odolností, včetně předchozího pracovního zařazení v odd. technické kontroly ve výši ¼, na základě znaleckého posudku MUDr. L., resp. na základě posouzení tímto znalcem vyjádřené k dodatku k jeho znaleckému posudku ze dne 27. 4. 2005 na str. 3 tohoto dodatku“ a že nesouhlasí se závěrem soudů o jejím „zavinění na vzniklých potížích z důvodů nižší odolnosti svalově vazivového aparátu ve výši jedné poloviny“. Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. ), nepředstavují námitky žalobkyně v dovolání uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacích důvodů podle ustanovení a

Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

K obsahu dalšího podání žalobkyně ze dne 17. 8. 2006, které bylo doručeno soudu prvního stupně dne 21. 8. 2006, dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť dovolání může být doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání (srov. ustanovení věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. září 2007

JUDr. Mojmír  Putna, v. r.

předseda senátu