Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3201/07

Ústavní soud rozhodl dne 18. prosince 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., zastoupené Mgr. Eliškou Hlavsovou, advokátkou v Praze 8, Molákova 10, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 9. 2007 č. j. -471, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2006 č. j. -423 a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 28. 11. 2005 č. j. -403, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 13. 12. 2007, a doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 12. 2007, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi obecné soudy porušily její základní právo garantované v d a y ČR. Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jímž bylo mezitímně rozhodnuto o tom, že základ nároku stěžovatelky na náhradu škody na zdraví je důvodný z jedné poloviny. Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle věty první a , (dále jen " ").

Po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost v části, v níž směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky jako nepřípustné, není opodstatněná.

Dovolací soud dospěl k závěru, že stěžovatelkou podané dovolání není přípustné, neboť, i když dovoláním napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém dřívějším rozsudku ze dne 25. 6. 2003 č. j. -143, kterým žalobu zamítl a který byl usnesením odvolacího soudu ze dne 2. 12. 2003 č. j. -177 zrušen - mezi novým rozsudkem soudu prvního stupně a právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí zrušil, není příčinná souvislost. Závěr soudu prvního stupně, obsažený v jeho pozdějším - mezitímním - rozsudku o důvodnosti základu nároku stěžovatelky na náhradu škody na zdraví v rozsahu jedné poloviny, nevyplynul z toho, že by jeho posouzení věci bylo usměrněno zrušovacím usnesením odvolacího soudu. K jinému rozhodnutí dospěl soud prvního stupně na základě důkazů, které byly provedeny až po rozhodnutí odvolacího soudu.

Nejvyšší soud neshledal dovolání stěžovatelky přípustné ani podle ustanovení , neboť stěžovatelka v dovolání nenastolila žádnou právní otázku, pro kterou by napadený rozsudek odvolacího soudu měl mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

K obsahu dalšího podání stěžovatelky Nejvyšší soud nemohl v souladu s ustanovením věta první přihlédnout, neboť bylo podáno po uplynutí lhůty stanovené pro podání dovolání.

Z odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu je zřejmé, že přípustnost stěžovatelčina dovolání posoudil v souladu s ustanoveními a své závěry jasně a srozumitelně vyložil. Ústavní soud dospěl k závěru, že z hlediska ústavněprávního nelze dovolacímu soudu nic vytknout.

V části, v níž ústavní stížnost směřuje proti rozsudkům soudů prvního a druhého stupně, ji Ústavní soud posoudil jako opožděně podanou.

Pokud jde o rozhodnutí Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mladé Boleslavi, je zřejmé, že stěžovatelka pokládá ústavní stížnost proti nim za včasnou, neboť lhůtu pro její podání odvíjí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o jí podaném dovolání. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "). Tato podmínka však v daném případě splněna není.

Odmítl-li Nejvyšší soud stěžovatelčino dovolání pro uplatnění nezpůsobilých dovolacích důvodů, zjevně se tak nestalo "z důvodů závisejících na jeho uvážení", a nelze proto ve vztahu k odvolacímu rozhodnutí aplikovat , neboť v takovém případě je pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti třeba aplikovat ; 60denní lhůta počíná běžet již od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní stížnost tak byla proti rozhodnutí odvolacího soudu (a tím i proti rozhodnutí prvostupňového soudu) podána opožděně.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu podle ustanovení odmítl jako zjevně neopodstatněnou a v části směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mladé Boleslavi ji podle ustanovení odmítl jako návrh podaný po lhůtě k tomu stanovené.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. prosince 2008

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu