Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3306/2006

U S N E S E N Í

I.    Řízení o dovolání 2. žalované se zastavuje.

II.   Dovolání 1. žalovaného se odmítá.

III. Žalovaní 1. a 2. jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.025,- Kč k rukám advokáta , do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 9. 2000, č.j. -43, výrokem I. rozhodl, že „žalovaný 1) a žalovaná 2) jsou povinni vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku byt o velikosti 0+1, I. kategorie v mezaninu domu v P. 3, kat. úz. Ž., R.“ (dále „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“), a výrokem III. zamítl žalobu na vyklizení žalovaných 3) a 4) z předmětného bytu; dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II. a IV.).

Městský  soud v Praze (soud odvolací)  rozsudkem ze dne 15. 10. 2002, č.j. -70, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) [tj. ve výroku, jímž byla žalovaným 1) a 2) uložena povinnost předmětný byt vyklidit] a ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi těmito účastníky s tím, že „jinak zůstává nedotčen“; současně  rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vycházel z toho, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 3) a 4) nebyl rozsudek soudu prvního stupně napaden a nabyl samostatně právní moci ( ).

Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že 1. žalovaný a 2. žalovaná užívají předmětný byt bez právního důvodu, čímž neoprávněně zasahují do vlastnického práva žalobkyně. Vycházely ze zjištění, že nájemcem předmětného bytu byla od září 1990 až do své smrti dne 2. 8. 1994 toliko L. Ž., která v den smrti žila sama, a že tedy na žalované 3. a 4. (její dospělé děti), ani na žalované 1. a 2. nepřešlo právo nájmu  podle ustanovení věty druhé v tehdy platném znění, tj. ve znění před novelou provedenou (dále jen „obč. zák.“);

1. žalovaný a 2. žalovaná, kteří se do předmětného bytu nastěhovali až v roce 1995, nikdy nežili se zemřelou nájemkyní ve společné domácnosti a ani neprokázali, že by s nimi byla uzavřena řádná (písemná) nájemní smlouva. Tvrzení žalovaných 1. a 2, že měli byt pronajatý od 3. žalovaného a že jim byla nabídnuta možnost jeho odkoupení, považoval odvolací soud za nerozhodné. Rovněž námitku 1. žalovaného, že nebyl vyrozuměn o jednání soudu prvního stupně, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že

1. žalovaný byl v řízení před soudem prvního stupně vyslechnut a že soud prvního stupně učinil z jeho výpovědi zjištění, která uvádí v odůvodnění rozsudku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali 1. žalovaný a 2. žalovaná (nezastoupeni advokátem) dovolání, které 1. žalovaný doplnil prostřednictvím advokáta, který mu byl ustanoven soudem. První žalovaný přípustnost dovolání neodůvodnil odkazem na žádné zákonné ustanovení, nicméně tvrdí, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, který spatřuje v tom, že „jde o nesprávné rozhodnutí ve věci na základě nedostatečného prošetření věci a zvážení důkazů, jehož důsledkem je nesprávné právní posouzení“, a uplatnil v něm dovolací důvod podle a b) Nesouhlasí se závěrem soudu, že byt získal nelegálně a že v něm bydlel se svou rodinou neoprávněně, naopak dovozuje, že byl v dobré víře, že byt má řádně pronajatý

a plnil i veškeré povinnosti nájemce. Opakovaně namítá, že mu byl byt pronajat

3. žalovaným s příslibem možnosti jeho odkoupení a že nemá jinou možnost bydlení. Je přesvědčen, že odvolací soud přehlédl vady řízení soudu prvního stupně, které spatřuje v tom, že  soud se dostatečně nezabýval „námitkami o řádném pronájmu bytu“, zejména tím, že „pronajímatel jim potvrdil revizní zprávu, souhlasil s připojením elektroměru“,

a že „tyto závažné okolnosti nedostatečně hodnotil“ a dospěl tak k nesprávnému právnímu závěru.

Druhá žalovaná vzala dovolání v průběhu dovolacího řízení – do protokolu sepsaného u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 15. 11. 2006 –  zpět.

Žalobkyně ve svém dovolacím vyjádření navrhla, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto. Zdůraznila neexistenci nájemního poměru ve vztahu k žalovaným 1. a 2. a skutečnost, že ke splnění povinnosti uložené napadeným rozsudkem došlo nuceným vyklizením bytu dne 12. 7. 2005 v rámci exekučního řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2001 (dále též jen „“), neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu vydané po 1. 1. 2001 a po řízení (byť nesprávně) provedeném podle ve znění účinném od 1. 1. 2001 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2003, sp.zn. , publikované pod č. 156 v časopise Soudní judikatura 9/2003).

Vzhledem k tomu, že 2. žalovaná vzala své dovolání v celém rozsahu zpět, Nejvyšší soud řízení o jejím dovolání podle věty druhé zastavil.

Po zjištění, že dovolání 1. žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení

( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), se dovolací soud nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c)

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá již z toho důvodu, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

Právě takovýto nepřípustný dovolací důvod obsahově uplatňuje dovolatel. Byť formálně uplatňuje také dovolací důvod podle , podle  obsahu (srov. ) dovolání především zpochybňuje právní závěr, na jehož základě bylo žalobě vyhověno, námitkami směřujícími proti zjištěnému skutkovému stavu (jeho správnosti a úplnosti), resp. proti hodnocení důkazů soudy a předkládá jinou (vlastní) verzi skutkových okolností týkajících se právního důvodu užívání předmětného bytu.

Dovolatel tu však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle § 237 odst. 1 písm. a)

a b) – přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani dovolatelem obecně namítaná vada řízení (241a odst. 2 písm. a/ ); k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v ,

a b) a , totiž dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; sama o sobě však takováto vada, i kdyby byla dána, přípustnost dovolání podle nezakládá.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání 1. žalovaného není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud jeho dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podle

věty první a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , větu první a a je odůvodněn tím, že 2. žalovaná, která z procesního hlediska zavinila zastavení dovolacího řízení, a 1. žalovaný, který po procesní stránce zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náklady dovolacího řízení vzniklé v souvislosti

s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají

z odměny advokáta v částce 950,- Kč (, ve spojení s ustanovením , ve spojení s a , ve znění do 31. 8. 2006) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění do 31. 8. 2006).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 12. září 2007

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu