Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2043/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal (proti žalované a jejímu manželovi) přivolení k výpovědi z nájmu bytu s odůvodněním, že žalovaná byla členem SBD O. a uživatelkou družstevního bytu  o velikosti 3+1 ve 2. podlaží budovy . Žalovaná byt užívala, aniž by řádně a včas platila úhrady za jeho užívání, i když byla opakovaně upomínána o úhradu dlužného nájemného. Poté, co bylo manželství žalované rozvedeno a manžel žalované byl povinen předmětný byt vyklidit a vyklizený byt odevzdat žalované, vzal žalobce vůči manželovi žalované žalobu v celém rozsahu zpět.

Okresní soud v Olomouci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. 11. 2003, č.j. -91, řízení vůči bývalému manželovi žalované zastavil (výrok I.), dále přivolil k výpovědi z nájmu bytu 6 sestávajícího ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství nacházejícího se ve 2. podlaží budovy  na pozemku v k.ú. N. u. na ulici  v O., určil, že nájemní poměr mezi žalobcem a žalovanou skončí uplynutím posledního dne třetího měsíce následujícího po právní moci rozsudku, přičemž tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, žalované uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do 15-ti dnů po zajištění přístřeší (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady soudního řízení (výrok III.).

Soud prvního stupně měl za prokázané, že žalobce vznikl vyčleněním podle , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ze S. b. d. O. a podle tohoto zákona na něj přešlo i vlastnictví k budově, v níž se nachází předmětný byt. Žalovaná od počátku roku 1998 přestala platit nájemné a žalobce ji opakovaně informoval o jejím dluhu. Soud prvního stupně proto dovodil, že byl naplněn výpovědní důvod podle , , ve znění před novelou č. , dále jen „obč. zák.“ Závěrem zhodnotil, zda výpověď z nájmu bytu je v rozporu s dobrými mravy, a to jak z pohledu námitek žalované, tak z pohledu toho zda lze po žalobci spravedlivě požadovat, aby mu byla ochrana jeho práv dočasně odepřena, a dospěl k závěru, že výpověď z nájmu bytu nebyla dána v rozporu s dobrými mravy ( obč. zák), neboť žalovaná neplatí řádně úhradu za užívání bytu a služby s tím spojené dlouhodobě a na vstřícné nabídky žalobce ohledně postupného splácení dluhu nereaguje. Soud prvního stupně také uzavřel, že v řízení nebyly prokázány žádné důvody hodné zvláštního zřetele, které by byly důvodem zajištění bytové náhrady v jiné formě než je přístřeší.

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (soud odvolací) rozsudkem ze dne 13. 2. 2006, č.j. -140, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v napadených výrocích II. a III. (výrok I.) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry i s právním posouzením, tak jak je učinil soud prvního stupně a v plném rozsahu odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Jako nepřípadnou zhodnotil odvolací námitku o nutnosti rozlišovat mezi nájmem bytu obecně a nájmem bytu družstevního, neboť z hlediska zákonné úpravy jde v obou případech o nájem bytu s totožným právním režimem institutu výpovědi z nájmu bytu.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, (podle jeho obsahu) jehož přípustnost opřela – s přihlédnutím k obsahu dovolání – o ustanovení , odst. 3 , , dále jen „“, když napadené rozhodnutí má podle žalované po právní stránce zásadní význam, neboť jeho odůvodnění je nespravedlivé a právní posouzení věci je v rozporu s hmotným právem. Jako dovolací důvod uplatnila nesprávné právní posouzení věci ( ), když odvolací soud nevzal na vědomí, že jde o nájem družstevního bytu nikoli o nájem bytu obecně. Ve svém dovolání rekapituluje genezi celého jejího případu (stala se nezaměstnanou, byla vedena na úřadu práce, rozvod jejího manželství, zhoršení zdravotního stavu, nemožnost hrazení nájemného) a namítá, že výpověď z nájmu bytu je v rozporu s dobrými mravy. Navíc považuje rozhodnutí soudů obou stupňů za porušení a d, a y a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a č. 7 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Uzavírá, že existují důvody hodné zvláštního zřetele, které mohou odstranit tvrdost zákona a naopak s přihlédnutím k jednání žalobce lze s odkazem na rozpor s dobrými mravy jejímu dovolání vyhovět. Závěrem navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Podle čl. II bodu 3. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 13. února 2006, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srovnej čl. II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení ), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „”).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c)

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , jelikož rozsudek soudu prvního stupně potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle , z něhož ji dovozuje dovolatelka.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

Dovolatelka především namítá, že výpověď z nájmu bytu je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud opakovaně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. , uveřejněné pod C 308 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 3, usnesení ze dne 18.11.2004, sp. zn. ) zaujal právní názor, který sdílí i v projednávané věci, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák., nelze považovat za otázku zásadního právního významu s obecným přesahem pro soudní praxi (rozhodování obdobných věcí).

Dovolací soud dále posuzoval, zda má napadené rozhodnutí zásadní právní význam z hlediska řešení dovoláním napadené otázky, zda ustanovení § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. lze použít i na byty družstevní, a dospěl k závěru, že tato otázka zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládá.

v žádném ze svých ustanovení upravujících zánik nájmu bytu ( a násl.) nevylučuje použití na družstevní byty, ani nestanoví žádnou výjimku v tomto smyslu. O tom, že právo nájmu družstevního bytu může zaniknout též výpovědí z nájmu danou pronajímatelem podle obč. zák., není pochyb v právní teorii (Jehlička-Švestka-Škárová a kol.: . Komentář. 8. vydání, Praha, C.H.Beck, 2003, s. 898; Fiala-Korecká-Kurka: Vlastnictví a nájem bytů, 3. vydání, Praha, Linde, 2005, s. 283, bod 8.1.2), ani v soudní praxi (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2000, sp. zn. , ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. , či ze dne 18. 5. 2004, sp. zn. ).

Se zřetelem k výše uvedenému lze uzavřít, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , , a o skutečnost, že žalobci v této fázi řízení (dle obsahu spisu) žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. srpna 2007

JUDr. Miroslav  F e r á k , v. r.

předseda senátu