Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1081/2002

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 6. 4. 2001, č. j. -11, přivolil k výpovědi z nájmu žalovaných k bytu č. 91, I. kategorie, sestávajícímu ze tří pokojů a kuchyně, v 10. patře domu č. p. 3091 v P. (dále „předmětný byt“), určil, že výpovědní lhůta je tříměsíční a žalovaným uložil předmětný byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění náhradního ubytování; dále rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák., uplatněný ve výpovědi žalobce (vlastníka domu, ve kterém se nachází předmětný byt), je dán, neboť žalovaní (společní nájemci předmětného bytu) dlouhodobě – po dobu delší než tři měsíce - neplatí nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu. Povinnost žalovaných k vyklizení vázal podle ustanovení § 712 odst. 5 obč. zák. na zajištění náhradního ubytování s odůvodněním, že žalovaní mají dvě děti, z toho jedno nezletilé, že mají omezené možnosti získat zaměstnání, a že se v poslední době snaží dluh na nájemné uhradit.

K odvolání žalobce (směřujícímu do výroku o bytové náhradě) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 9. 2001, č. j. -25, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu žalovaných k předmětnému bytu zamítl; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se na rozdíl od soudu prvního stupně nezabýval otázkou naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu, neboť dospěl k závěru, že výpověď daná žalobcem žalovaným dopisem ze dne 14. 9. 2001 „není účinná“, neboť i když byla adresována oběma žalovaným, společným nájemcům bytu, byla doručena pouze jednomu z nich („zřejmě K. P.“), který ji osobně převzal dne 19. 9. 2000, což stvrdil svým podpisem na stejnopise této výpovědi. Podle názoru odvolacího soudu obvodní soud pochybil, když se výpovědí věcně zabýval a přivolil k ní, ačkoliv nebyl dán základní předpoklad úspěšnosti žaloby o přivolení k výpovědi z nájmu, tj. řádné doručení výpovědi z nájmu bytu žalovaným, společným nájemcům bytu, do vlastních rukou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Naplnění uplatněného dovolacího důvodu spatřuje dovolatel především v nesprávném posouzení otázky doručení výpovědi. Poukazuje na to, že žalobce předal žalovaným výpověď z nájmu bytu, jim oběma adresovanou, osobně (prostřednictvím svého pracovníka) – doručil jim ji do předmětného bytu, kde se oba trvale zdržují, přičemžu výpověď obsahující, převzal jeden z nich. Dovolatel má zato, že výpověď byla řádně doručena, když převzetí zásilky adresované oběma manželům je běžnou záležitostí, k níž je oprávněn kterýkoliv z nich, a že se oba žalovaní s jejím obsahem seznámili; v této souvislosti též namítá, že si soud ani neověřil výpovědí účastníků, zda výpověď byla řádně doručena či nikoli. Dovolatel dále namítá, že ačkoli odvolání žalobce směřovalo toliko proti výroku rozsudku obvodního soudu o bytové náhradě (proti jeho závěru o důvodech zvláštního zřetele hodných pro její přiznání), odvolací soud „spojil neoddělitelně všechny výroky napadeného rozsudku“, a neposuzoval je odděleně. Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatel dále v tom, že odvolací soud rozhodl k odvolání žalobce v jeho neprospěch, a navíc mu odejmul možnost řádného opravného prostředku proti svému rozhodnutí. Podle názoru dovolatele měl odvolací soud – „chtěl-li rozhodnutí soudu I. stupně negovat“ – odvoláním napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně s vyjádřením svého právního názoru. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( ), a je podle přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b) a (jejich existence nebyla tvrzena a ze spisu se nepodává) a k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud je toho názoru, že posléze uvedenou vadou je řízení před odvolacím soudem postiženo.

Ústavní soud České republiky (dále „Ústavní soud“) v nálezu ze dne 24. 9. 1998, sp. zn. , uveřejněném pod č. 106, ve svazku 12, ročník 1998 – III. díl Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, mimo jiné uvedl, že změna právního náhledu odvolacího soudu je důvodem kasačního rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž z hlediska ústavněprávního se tím účastníkům otevírá možnost uplatnění práva vyjádřit se k němu, případně i předložit nové důkazy, které z pohledu dosavadního nebyly relevantní. Obdobně vyznívají i závěry nálezů Ústavního soudu ze dne 11. 12. 1997, sp. zn. , a ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. , uveřejněných pod č.160 ve svazku 9, ročník 1997 – III. díl, a pod č. 10 ve svazku 13, ročník 1999 – I. díl Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky. V této souvislosti lze poukázat i na obdobnou judikaturu dovolacího soudu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 1998, sp. zn. , a ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 41, ročník 1999 a pod č. 30, ročník 2000, ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

V projednávané věci opřel soud prvního stupně svoje rozhodnutí o závěr, že uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. je dán; povinnost žalovaných k vyklizení vázal na zajištění náhradního ubytování, přičemž důvody zvláštního zřetele hodné pro přiznání bytové náhrady shledal – mimo jiné – v tom, že se „žalovaní v poslední době snaží své dluhy, které byly důvodem pro výpověď z nájmu, uhradit“. V odvolání směřujícím proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o bytové náhradě, žalobce brojil proti závěru obvodního soudu o existenci důvodů zvláštního zřetele hodných pro přiznání bytové náhrady, mimo jiné i proti uváděné okolnosti, že se žalovaní snaží dluh na nájemné hradit. U odvolacího jednání konaného dne 11. 9. 2001 (srov. protokol o jednání na č. l. 23 spisu) byl konstatován obsah rozsudku soudu prvního stupně, právní zástupce žalobce odkázal na obsah odvolání, a k dotazu soudu uvedl, že výpověď z nájmu bytu byla oběma žalovaným předána do vlastních rukou dne 19. 9. 2000. Odvolací soud se však otázkou naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu, ani otázkou bytové náhrady nezabýval; dospěl – jak bylo výše uvedeno - k závěru, že výpověď nebyla doručena oběma žalovaným. Z řečeného vyplývá, že odvolací soud v dané věci „změnil právní náhled“. Za této situace – právě v důsledku změny právního náhledu odvolacího soudu - nebyly podmínky pro změnu rozsudku odvolacího soudu; odvolací soud měl proto tento rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení mimo jiné i proto, že účastníci mají právo se k uvedenému právnímu názoru odvolacího soudu vyjádřit a popřípadě navrhnout další důkazy. Odvolací soud však takto nepostupoval; tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení , a k níž dovolací soud přihlédl z úřední povinnosti (byť byla v dovolání uplatněna v rámci dovolacího důvodu podle ).

Naproti tomu nelze shledat naplnění vady podle v námitce (v dovolání taktéž podřazené ustanovení ), vytýkající odvolacímu soudu, že „spojil neoddělitelně všechny výroky napadeného rozsudku (míněno rozsudku soudu prvního stupně)“, a neposuzoval je odděleně. Podle ustálené soudní praxe dovolacího soudu jsou výroky o přivolení k výpovědi, a o povinnosti k vyklizení v závislosti na bytové náhradě nedělitelné a nemohou samostatně nabýt právní moci.

Dovolací soud proto podle věty za středníkem zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu podle věty první vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta první za středníkem ).

Vzhledem k důvodu, pro který bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, bylo předčasné zabývat se dovolacími námitkami směřujícími proti skutkovému závěru odvolacího soudu, že výpověď žalobce z nájmu bytu nebyla doručena oběma žalovaným. V dalším řízení odvolací soud nepřehlédne právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. , uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 13, pod č. C 917, podle kterého výpověď z nájmu bytu danou a adresovanou oběma žalovaným – společným nájemcům bytu, lze mít za řádně doručenou i v případě, převezme-liu pouze jeden z nich a druhého z manželů s jejím obsahem seznámí. Dovolacími námitkami směřujícími proti povinnosti žalovaných vyklidit byt v závislosti na bytové náhradě, se bude soud zabývat v dalším řízení.

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá )

V Brně dne 6. února 2003

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r.

předsedkyně senátu