Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1185/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného M. Z., proti povinné A. M., pro 72.867,- Kč s příslušenstvím prodejem nemovitých věcí povinného, o žalobě pro zmatečnost podané S. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. října 2001, č.j. -46, , , vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání Stanislava Mojžíška, zastoupeného Mgr. Pavlou Frodlovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Slovanská č. 7, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. října 2005, č.j. -68, takto:

I. Dovolání S. M. se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 6. 4. 2001, č.j. -14, nařídil „podle   vykonatelného   rozhodnutí   Městského   úřadu   Z.,   odboru   sociálních    věcí a zdravotnictví ze dne 8.12.1999, č.j. Soc 4842/555/99, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 72.867,- Kč, výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí ve výlučném vlastnictví povinné v rozhodnutí blíže popsaných; současně zakázal povinné předmětné nemovitosti „převést nebo zatížit“; uložil povinné oznámit soudu „zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo“; rozhodl o nákladech výkonu rozhodnutí.

Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 6. 4. 2001, č.j. -15, nařídil „podle  vykonatelného   rozhodnutí   Městského    úřadu   Z.,    odboru   sociálních   věcí a zdravotnictví ze dne 8.12.1999, č.j. Soc 4842/555/99, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 72.867,- Kč, výkon rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu povinné ve výši ½ k nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví v rozhodnutí blíže popsané; současně zakázal povinné předmětnou nemovitost „převést nebo zatížit“; uložil povinné oznámit soudu „zda a kdo   má   k   nemovitostem   předkupní   právo“;   rozhodl   o nákladech výkonu rozhodnutí a o soudním poplatku.

Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 13. 6. 2001, č. j. -26, „zamítl návrh S. M. na vstup do řízení podle , 3 “.

K  odvolání   S.  M.  Krajský   soud   v   Ostravě usnesením ze dne 16. 10. 2001, č.j. -46, , , potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. 6. 2001, č. j. -26, a odmítl odvolání S. M.  proti   usnesením   Okresního   soudu v Šumperku ze dne 6. 4. 2001, č. j. -14 a č. j. -15; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

K dovolání S. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 2001, č. j. -46, , , Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 11. 2003, č. j. -71, „v části směřující proti výroku, jímž    bylo    potvrzeno   usnesení   Okresního    soudu   v   Ostravě   ze   dne   13.  6.  2001, č. j. -26, dovolání zamítl a „jinak“ dovolání odmítl.

Proti   usnesení   Krajského   soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 2001, č. j. -46, , , podal S. M. dne 20. 11. 2001 žalobu pro zmatečnost. Uvedl, že „soud mu neustanovil advokátku, o kterou požádal“; že „mu bylo odepřeno právo jednat před soudem I. a II. stupně“; že „odvolací soud ignoroval obsah jeho odvolání a přiložené důkazy“; že „napadená usnesení jsou zmatečná a nepřezkoumatelná, v rozporu se skutečností a zákonem“.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 4. 2005, č. j. -51, ve znění opraveného  usnesení ze dne 20. 4. 2005, č. j. -60, žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze závěru, že „touto žalobou je jednak napadeno usnesení, které není usnesením ve věci samé (tj. usnesení, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí okresního soudu o zamítnutí vstupu S. M. do řízení), jednak, že žalobu pro zmatečnost nepodává osoba k tomu oprávněná, protože S. M. nebyl účastníkem řízení o nařízení výkonu rozhodnutí“.

K   odvolání   S.  M.  Vrchní   soud v Olomouci usnesením ze dne 31. 10. 2005, č. j. -68, toto usnesení krajského soudu potvrdil a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně  a uvedl, že „žalobce nebyl ani se nestal účastníkem řízení ve věci výkonu rozhodnutí proti povinné A. M. prodejem nemovitostí vedeném před Okresním soudem v Šumperku pod spisovou značkou E 138/2001, a proto nebyl k podání žaloby   pro   zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č. j. a 815/2001-46   (kterým   tento   soud   přezkoumával usnesení Okresního soudu v Šumperku, č. j. -14 a č. j. 138/2001-15) aktivně legitimován“; že „rovněž souhlasí se soudem prvního stupně, že rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č.j. -46, kterým tento soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. 6. 2001, č. j. -26 (o  zamítnutí   návrhu   S.  M. na   jeho   vstup do řízení vedeném pod sp. zn. )   není   rozhodnutím   ve   věci   samé   ve smyslu ustanovení a takovéto rozhodnutí nelze žalobou pro zmatečnost napadnout“.

Proti tomuto usnesení vrchního soudu podal S. M. dovolání. Namítá, že „mu od počátku řízení bylo odepřeno právo jednat před soudem a právo na advokáta“; že „soud ignoroval veškeré jeho návrhy od počátku řízení“; že „jedinými účastníky řízení před soudem, a to již od počátku řízení, je pouze jeho osoba a dále Česká republika, zastoupená Městským úřadem v Z.“; že „žalovaná ČR – Městský úřad Z. doposud nesplnil nařízení soudu ohledně postoupení věci, nezabezpečil žalobce ve stavu hmotné nouze“; že „soud porušil , 4, 10, 96/1, 2 y ČR, dále /2, 37/2, 3, 30/2, 10/1, 6/1, 1, 3/3 d“. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení , a v a 3

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [ , a ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [ , a ], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro   zmatečnost,   jestliže   dovolání není přípustné podle ustanovení , a a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [ , a ].

S. M. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení , a dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , a

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení , a zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst. 1 písm. b), a ].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238a odst. 1 písm. b), a ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), a není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), a , dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V posuzovaném případě S. M. napadl žalobou pro zmatečnost usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 2001, č.j. -46, , , ve výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. 6. 2001, č. j. -26, zamítající jeho „návrh na vstup do řízení podle , 3 “.

Způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost jsou pravomocná rozhodnutí, kterými bylo řízení před soudy skončeno, a to buď jakýmkoliv způsobem, jímž se podle zákona řízení končí ( ), nebo rozhodnutím o věci samé ( a 3 ), nebo jen určitým způsobem ( ).

Podle ustanovení věty první se na výkon rozhodnutí užije ustanovení Částí první až páté , není-li v Části šesté uvedeno jinak. Podle ustanovení části věty druhé za středníkem při výkonu rozhodnutí lze podat žalobu pro zmatečnost pouze z důvodu uvedeného v

Z citovaných ustanovení vyplývá, že ve věcech výkonu rozhodnutí je žaloba pro zmatečnost přípustná jen z důvodu uvedeného v ustanovení , tedy jen jestliže byla podána proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Žaloba pro zmatečnost, podaná proti jinému usnesení soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu vydanému ve věcech výkonu rozhodnutí proto musí být bez dalšího zamítnuta, aniž by bylo potřebné k rozhodnutí o ní nařizovat jednání (srov. ).

Usnesení soudu prvního stupně zamítající návrh S. M. „na vstup do řízení podle , 3 “ je rozhodnutím procesní povahy a je zcela zřejmé, že toto usnesení není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a to ani ve smyslu ustanovení Soudy obou stupňů tedy v souladu s ustálenou judikaturou soudů dovodily, že žalobou pro zmatečnost napadené usnesení nelze považovat za usnesení, jež je způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 132, ročník 2005).

S. M. také napadl žalobou pro zmatečnost usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 2001, č. j. -46, , , ve výroku, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání proti výše citovaným usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 6.  4.  2001, č. j. -14 a č. j. -15.

Podle ustanovení žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.

Žaloba pro zmatečnost představuje - jak správně soudy dovodily - mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

Žaloba pro zmatečnost podaná podle ustanovení je právním prostředkem ke zrušení usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo zastaveno odvolací řízení. I když to zákon - na rozdíl od zmatečností podle ustanovení , 2 a 3 - výslovně neuvádí, ze znění ustanovení bez pochybností vyplývá, že důvodem žaloby (zmatečností) v těchto případech je skutkově nebo právně chybný a tedy v rozporu se zákonem učiněný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno. Skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že byly splněny zákonem stanovené předpoklady pro odmítnutí odvolání nebo pro zastavení odvolacího řízení, tu představuje porušení základních principů ovládajících řízení před soudem a tedy důvod ke zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu bez ohledu na to, zda je či není věcně správné.

Žaloba pro zmatečnost je opravným prostředkem, který směřuje k tomu, aby zjištěná zmatečnost byla odstraněna a aby tímto způsobem byla zjednána náprava v procesněprávních vztazích  účastníků   řízení. Je-li důvodem žaloby pro zmatečnost podle ustanovení skutkově nebo právně chybný závěr odvolacího soudu o tom, že byly splněny zákonem stanovené předpoklady pro odmítnutí odvolání nebo pro zastavení odvolacího řízení, pak tu zákon nemá na mysli pouhé posouzení, zda odvolací soud měl pro své rozhodnutí po skutkové stránce dostatek podkladů, zda je správně vyhodnotil, zda jeho usnesení bylo přezkoumatelným způsobem zdůvodněno nebo zda je postiženo jinou vadou, která by mohla mít vliv na správnost závěrů o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení; zákon tu naopak předpokládá, že na základě žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení bude přezkoumána (posouzena) věcná správnost závěrů odvolacího soudu a že tím bude zajištěno, že obstojí jen taková rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení, která jsou po skutkové a právní stránce v souladu se zákonem.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 10. 2001, č.j. -46, , , odmítl odvolání S. M. proti usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 4. 2001, č. j. -14 a č. j. -15, když dospěl k závěru, že jmenovaný není oprávněn k odvolání, neboť není účastníkem řízení. Ze stejného závěru pak vycházely soudy obou stupňů v řízení o žalobě pro zamatečnost. Vzhledem k tomu, že uvedený závěr je v souladu s ustálenou judikaturou soudů vykládající ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 113, ročník 1997), nemůže mít dovoláním napadené usnesení zásadní právní význam ani z hlediska tohoto závěru.

Z uvedeného vyplývá, že proti napadenému usnesení odvolacího soudu není dovolání přípustné ani podle ustanovení , a Nejvyšší soud České republiky proto dovolání S. M. podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. srpna 2007

JUDr. Roman Fiala,v. r.                                    předseda senátu