Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2104/2003

U S N E S E N Í

II. Jinak se dovolání odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora uvedeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení z 13. června 2001, č. j. -26, jímž okresní soud zamítl návrh manžela povinné na „vstup do řízení podle /2,3 “; odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že ustanovení , 3 (na něž ve svém podání označeném jako „návrh na vstup do řízení“ výslovně dovolatel poukazuje) je použitelné jen pro řízení nesporné, nikoli tedy pro výkon rozhodnutí, a dále se závěrem, že manžel povinné nemůže být účastníkem řízení ani podle ustanovení (dále též jen „“), jelikož nařízeným výkonem rozhodnutí nejsou postiženy věci ani práva patřící do společného jmění manželů. Za přiléhavý považoval odvolací soud též výslovný závěr soudu prvního stupně, že podání manžela povinné z 8. června 2011 (č. l. 18) „nelze ve smyslu ustanovení odst 2 považovat za návrh na přistoupení do řízení ( ), protože k tomuto úkonu je podle zákona oprávněn pouze žalobce (v exekučním řízení oprávněný).“ Dále pak odvolací soud odmítl odvolání manžela povinné proti usnesením ze dne 6. dubna 2001, č. j. -14 a E 138/2001-15, jimiž byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí ve výlučném vlastnictví povinné a v jejím podílovém spoluvlastnictví s manželem.

Proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podal manžel povinné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení odst 1 písm. c/, , odst. 2 písm. b/ a odst. 3 , a jímž namítá, že „napadená usnesení jsou provedena vyloučenými soudci, jsou nezákonná a zmatečná, učiněná neveřejně.“ Ač je již od počátku správního řízení jeho účastníkem i účastníkem řízení o soudní výkon rozhodnutí, byla mu odňata možnost jednat před soudem a odepřeno právo na advokáta. Podle dovolatelova názoru soud tím, že nařídil exekuci, aniž zkoumal podmínky (vykonávacího) řízení a zákonnost předcházejícího správního řízení, porušil jeho ústavní práva zaručenáu ČR,d a Evropskou úmluvu o lidských právech a práva na spravedlivý soudní proces.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu je sice (podle , písm. b/ ) přípustné, důvodné však není.

Dovolatel předně nebrojí proti závěru, že účastenství (pro exekuční řízení vymezené ustanovením ) nutno chápat procesně, že tedy povinným ve smyslu tohoto ustanovení je ten, u něhož má být podle údajů uvedených v návrhu vynuceno splnění povinnosti uložené exekučním titulem (z čehož pak soud dále dovodil, že povinnou v předmětném řízení je pouze dovolatelova manželka jako jediná v návrhu na nařízení exekuce uvedená a titulem k plnění zavázaná). Nenapaden zůstal (vedle závěru o nepoužitelnosti ustanovení pro exekuční řízení) rovněž názor odvolacího soudu, že dovolatel není účastníkem exekučního řízení ani jako manžel povinné ve smyslu ustanovení

Za tohoto stavu zbývá k posouzení otázka, zda je správný právní závěr soudů obou stupňů o nedostatku legitimace manžela povinné k podání návrhu na přistoupení do řízení jako dalšího účastníka na straně povinné. Jak vyplývá z ustanovení (ustanovením pro exekuční řízení nevyloučeného), může návrh na přistoupení účastníka (odst. 1), stejně jako na jeho záměnu (odst. 2) podat jedině žalobce, v exekučním řízení tudíž oprávněný. I když je tedy odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně v předposledním odstavci první strany (č. l. 26) poněkud nepřiléhavé – zabýval-li se totiž soud otázkou legitimace k návrhu na přistoupení, učinil tak pro případ, že by podání manžela povinné mělo takovým návrhem podle být, nikoli pro případ, že jej za takový „nebylo možno považovat ve smyslu ustanovení “ – je jeho zamítavé rozhodnutí (a usnesení odvolacího soudu v potvrzujícím výroku), jelikož chybí návrh kvalifikované osoby, věcně správné. Nejvyšší soud proto dovolání jako nedůvodné v této části podle , věty před středníkem (aniž se – vzhledem ke správnosti závěru, že manžel povinné není účastníkem předmětného exekučního řízení – musel zabývat otázkou existence jím namítaných zmatečnostních, případně jiných vad řízení) zamítl.

Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž byla odmítnuta odvolání proti usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí, není přípustné, jelikož v tomto výroku nejde o rozhodnutí měnící či potvrzující ( ), ani o rozhodnutí uvedené v taxativních výčtech ustanovení , a ; v této části tedy Nejvyšší soud dovolání podle , odmítl.

Dovolání bylo zčásti zamítnuto a zčásti odmítnuto, ostatním účastníkům prokazatelné náklady dovolacího řízení (dle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení (ve vztahu k zamítavému výroku), (ve vztahu k výroku odmítavému), a výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. listopadu 2003

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu