Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 917/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. , byl obviněný M. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle tr. zák., ve znění , a byl podle . tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon mu byl podle a tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle tr. ř. byl poškozený Ing. M. S., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání proti výrokům o vině a trestu v neprospěch obviněného M. H., obviněný M. H. proti výrokům o vině a trestu a poškozený Ing. M. S. proti výroku o náhradě škody. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. 5. 2007, sp. zn. , podle tr. ř. z podnětu státního zástupce zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem podvodu podle , 3 písm. b) tr. zák., ve znění Za tento trestný čin ho odsoudil podle tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu podle a tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let a šesti měsíců. Podle tr. ř. odkázal poškozeného Ing. M. S., s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného M. H. a poškozeného Ing. M. S. podle tr. ř. zamítl jako nedůvodná.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 5. 2007, sp. zn. , podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvod podle tr. ř. Namítl, že nenaplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle , 3 písm. b) tr. zák., ve znění , když není dána subjektivní stránka trestného činu a poškozenému nevznikla škoda v uvedené výši. Uvedl, že měl vůči poškozenému Ing. M. S. nesplacenou pohledávku na zaplacení kupní ceny ve výši 1.052.484,- Kč, kterou mohl započíst, protože na tom byl dohodnut s poškozeným Ing. M. S. Poškozený Ing. M. S. neučinil žádné kroky k tomu, aby příslušné platby byly poukazovány na jeho účet a dodal, že poškozený mu neuhradil zbývající část kupní ceny za prodej podniku.

Soudy obou stupňů podle jeho názoru pochybily, když dospěly k závěru, že se nejednalo o vzájemné pohledávky mezi věřitelem a dlužníkem a že není zápočtovou fakturou ve smyslu občanskoprávních a obchodněprávních předpisů. Podle něj byla faktura v návaznosti na zápočet pouhým účetním vyjádřením zůstatku nároku obviněného. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 5. 2007, sp. zn. , a aby jej sám rozsudkem zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že námitky obviněného jsou založeny na tvrzení, že obviněný měl v době činu splatnou pohledávku za poškozeným z titulu neuhrazení části kupní ceny ze smlouvy o prodeji podniku, což je však v rozporu se skutkovými zjištěními. Z nich vyplývá, že obviněný neměl za poškozeným Ing. M. S. žádnou splatnou pohledávku, vůči níž by mohl započítávat platby od někdejších odběratelů. Obviněný tak neměl právo ponechat si platby z pohledávek za někdejšími odběrateli, které uzavřením smlouvy o prodeji podniku přešly na poškozeného Ing. M. S. Navrhla proto, aby dovolání obviněného bylo v neveřejném zasedání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.

Ze skutkových zjištění uvedených v popisu skutku rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že obviněný M. H. a poškozený Ing. M. S. uzavřeli dne 31. 12. 1996 smlouvu o prodeji podniku (č. l. 220 spisu), kterou bylo mimo jiné převedeno vlastnické právo v ní specifikovaných pohledávek na kupujícího Ing. M. S. Podle smlouvy měl kupující Ing. M. S. uhradit cenu pohledávek ve výši 2.015.793,30 Kč v termínu do 31. 3. 1997. Obviněný o prodeji pohledávek neinformoval své někdejší dodavatele (dlužníky) a nadále v době od 1. 1. 1997 do 31. 3. 1997 přijímal od těchto dlužníků (někdejších odběratelů) platby z převedených pohledávek ve prospěch svého účtu v celkové výši 1.274.223,30 Kč, aniž by je dále převedl na kupujícího Ing. M. S.

Trestný čin podvodu podle , 3 písm. b) tr. zák., ve znění , spáchá ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle tr. zák. předpokládá existenci příčinné souvislosti mezi omylem určité osoby (resp. její neznalostí všech podstatných skutečností) a jí učiněnou majetkovou dispozicí a dále příčinnou souvislost mezi touto dispozicí na jedné straně a škodou na cizím majetku a obohacením pachatele nebo jiné osoby na straně druhé. Na podvodu mohou být zainteresovány celkem čtyři osoby: pachatel, osoba jednající v omylu, osoba poškozená a osoba obohacená. Kromě pachatele může jít u ostatních osob také o právnické osoby (srov. č. rozh. tr.).

Změna v postavení věřitele je právě takovou podstatnou skutečností, jejíž zamlčení mělo za následek, že dlužníci (někdejší dodavatelé) jednali v omylu, když plnili svůj peněžní závazek obviněnému a nikoli poškozenému, který byl jako nový majitel pohledávek oprávněnou osobou, a obviněný se tak obohatil o částku ve výši 1.274.223,30 Kč.

Podle , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), je prodávající povinen bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkům přechod pohledávek na kupujícího. Obviněný tuto zákonnou povinnost porušil. Nejvyšší soud v této souvislosti podotýká, že možnost kupujícího (poškozeného) oznámit a prokázat, že na něj přešly uvedené pohledávky a tím zabránit pachateli v podvodném jednání nevylučuje trestní odpovědnost obviněného, který má povinnost dlužníky o této skutečnosti informovat ze zákona.

K námitce obviněného, že měl vůči poškozenému Ing. M. S. nesplacenou pohledávku ve výši 1.052.484,- Kč, kterou mohl započíst, protože mu neuhradil zbývající část kupní ceny, Nejvyšší soud uvádí, že vzájemné pohledávky lze započíst jednak na základě dohody stran a jednak jednostranným právním úkonem některého z účastníků. Obviněnému je třeba přisvědčit v tom, že na základě dohody stran lze započítat jakékoliv vzájemné pohledávky (§ 364 obch. zák.), tedy např. pohledávky ještě nesplatné nebo pohledávky, které byly promlčeny již v době, kdy se setkaly. Nejvyšší soud však upozorňuje, že soudy obou stupňů dospěly na základě provedených důkazů, když se podrobně zabývaly i fakturou založenou na č. l. 243 spisu, která se nijak netýká již dříve inkasovaných plateb, ke skutkovému závěru, že taková dohoda mezi poškozeným a obviněným nebyla uzavřena. Naopak jednostranným právním úkonem lze podle , , ve znění pozdějších předpisů, započíst jen vzájemné pohledávky mezi věřitelem a dlužníkem, které se vzájemně kryjí. Podle obch. zák. nelze, s výjimkou, o níž v dané věci nejde, proti pohledávce splatné započíst pohledávku nesplatnou. Smlouvou o prodeji podniku ze dne 31. 12. 1996 nabyl poškozený vlastnické právo k předmětným pohledávkám, tedy i k plnění z nich. Z přílohy č. 3 smlouvy o prodeji podniku vyplývá, že poškozený měl obviněnému uhradit kupní cenu pohledávek do 31. 3. 1997. Pohledávka z přílohy č. 3 smlouvy o prodeji podniku, kterou měl obviněný vůči poškozenému, byla tedy splatná až dne 31. 3. 1997. Z toho je zřejmé, že obviněný neměl vůči poškozenému Ing. M. S. splatnou pohledávku, a nemohl ji tedy započíst. Obviněný tak neměl právo ponechat si platby z pohledávek za někdejšími odběrateli.

Porušením povinnosti stanovené mu ustanovením § 477 odst. 4 obch. zák. obviněný zamlčel podstatnou skutečnost, čímž způsobil, že dlužníci jednali v omylu, když plnili svůj peněžní závazek obviněnému a nikoli poškozenému. Přitom věděl, že vlastníkem pohledávek je poškozený Ing. M. S., kterému náleží finanční platby připisované ve prospěch účtu obviněného (což mu bylo známo) a že si je nemůže započíst. Přestože obviněnému bylo z výpisů účtu delší dobu známo, že tyto platby byly poukazovány na jeho účet, nepřevedl takto získané prostředky na poškozeného. O úmyslném jednání obviněného dále svědčí i jeho nakládání s účtem, protože obviněný změnil název účtu.

Obviněný tedy naplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle , 3 písm. b) tr. zák., ve znění , když z výše uvedeného je zcela zřejmé, že je dána subjektivní stránka trestného činu podvodu, přičemž poškozenému vznikla škoda ve výši 1.274.223,30 Kč.

Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

K obsahu podání obviněného ze dne 1. 6. 2007, které je označeno jako dovolání, avšak nebylo podáno prostřednictvím obhájce, Nejvyšší soud vzhledem k ustanovení § 265d odst. 2 tr. ř. nepřihlédl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. srpna 2007

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek