Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3594/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným  rozsudkem k odvolání žalobce potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. dubna 2005, č.j. -87, jímž byla zamítnuta žaloba na ochranu osobnosti formou omluvných dopisů

a na náhradu nemajetkové újmy ve výši 217.245,- Kč, a žalobce byl zavázán k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 12.875,- Kč (výrok I.). Současně uložil žalobci nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 13.598,- Kč (výrok II.) a zaplatit státu náklady odvolacího řízení ve výši 1.663,- Kč (výrok III.).

Z odůvodnění potvrzujícího rozsudku vyplývá, že odvolací soud se po doplnění dokazování výpovědí svědkyně MUDr. D. Ř. ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a z nich vyvozenými právními závěry. Žalobce tvrdil neoprávněný zásah do svého zdravotního stavu a soukromí, který spatřoval v následcích dopravní nehody ze dne 1.6.2002 zaviněné žalovanou, spočívající v tom, že při střetu vozidel žalobce utrpěl poranění v oblasti krční páteře a okolního svalstva. Následkem toho byl práce neschopen, zranění mu znemožnilo podnikání a míval obtíže v soukromém i kulturním životě. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi úrazovou příhodou z 1.6.2002 a tvrzeným následkem. Jako základní důkaz v těchto souvislostech hodnotil znalecký posudek vypracovaný v trestním řízení znalcem MUDr. I. P., který příčinnou souvislost mezi tvrzenými obtížemi žalobce a nehodou ze dne 1.6.2002 nepřipouští. Znalecký posudek vychází z veškeré dostupné zdravotnické dokumentace a způsobem zcela jasným a konkrétním konstatoval, že při srážce se po úrazovém mechanismu bolestivost krční páteře a ochranné stažení svalů projeví bezprostředně. Na tyto potíže si ovšem žalobce při vyšetření v ortopedické ambulanci dne 1.6.2002 nestěžoval a učinil tak teprve dne 9.7.2002 u MUDr. D., kterou byl odeslán na neurologické vyšetření.  Žalobce se snažil v odvolacím řízení tento důkaz zpochybnit svědectvím praktické lékařky MUDr. D. Ř., kterou navštívil po nehodě poprvé dne 7.6.2002, která však při svém výslechu v odvolacím řízení jeho tvrzení nepodpořila. Požadovaný důkaz výslechem žalobce jako účastníka řízení, navržený jak před soudem prvního stupně, tak v odvolacím řízení, nebyl proveden, neboť žalobce svou výpovědí hodlal prokazovat „omezení či ztrátu kulturního žití a rozpadu soukromého života,“ což z hlediska posuzované příčinné souvislosti mezi úrazem a tvrzenými následky nebylo podstatné. Z uvedených důvodů odvolací soud shledal ve smyslu ustanovení § 11 a § 13 obč. zák. žalobu za neopodstatněnou.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení a z důvodu, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování podle ustanovení Žalobce v obsáhlém dovolání zejména namítá, že oba soudy neprovedly jím navržené důkazy, především jeho výpověď a revizní znalecký posudek vzhledem k tomu, že znalec MUDr. I. P. byl primářem stejné nemocnice, kde pracovala žalovaná, a znalec žalobce ani nevyšetřil. Dále soudu vytýká, že se nemohl vůbec vyjádřit k výpovědi MUDr. D. Ř., čímž mu bylo „odepřeno základní lidské právo.“ Dovolací důvod dle ustanovení dovolatel spatřuje zvláště v tom, že soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, a to, že si žalobce stěžoval na bolesti hlavy bezprostředně po dopravní nehodě, na pohotovosti i na kontrolách u svého praktického lékaře. Dovolatel dále navrhl dovolacímu soudu doplnění dokazování ve věci znaleckým posudkem MUDr. V. H., který byl zpracován až po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu. Vyhotovení tohoto znaleckého posudku bylo uloženo Okresním soudem ve Frýdku-Místku, u kterého je vedeno řízení o zaplacení ztížení společenského uplatnění a bolestného v důsledku dopravní nehody z 1.6.2002. Rozdílně od znaleckého posudku MUDr. I. P. znalec MUDr. H. ve svém znaleckém posudku uvádí, že žalobce utrpěl při autonehodě dne 1.6.2002 újmu na zdraví spočívající ve zhmoždění pravé ruky, podvrtnutí krční páteře, v hyperextenzním poranění měkkých tkání krku a traumatické neuróze. Tato postižení, jak uvádí znalec, bývají provázeny dlouhotrvajícími bolestmi, omezením pacienta v běžných aktivitách a vznikem komplexní psychopatologické sympotomatiky v podobě únavnosti, předrážděnosti, neurastenické reaktivity až depresí. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání ( , věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má

ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodu uvedeného v ustanovení o.s.ř, a je-li dovolání přípustné, též z důvodu uvedeného

v ustanovení ( ). Těmito dovolacími důvody vymezené právní otázky současně musí mít zásadní význam a musí být

pro rozhodnutí věci určující; za otázku určující přitom nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv. Dovolací důvod podle ustanovení již neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu

v podstatné části oporu v provedeném dokazování; přípustnost dovolání k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být založena podle ustanovení

Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen.  Protože dovolání podle ustanovení není v této věci přípustné (ve věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než

v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil), může být přípustnost dovolání v této věci založena jen

při splnění předpokladů uvedených v ustanovení Přípustnost dovolání podle ustanovení přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodu dovolání) vyplývá, že dovolatel  především namítá nesprávný postup soudu při zjišťování skutkového stavu věci, když soud neprovedl v rozporu s ustanovením žalobcem navržené důkazy

o okolnostech rozhodných pro posouzení věci. Dovolatel tedy uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení – vady řízení, které mohly mít

za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jimiž se dovolací soud však nemohl zabývat, neboť z hlediska těchto vad lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( ). Z týchž příčin nelze přípustnost dovolání založit ani na základě námitky, že žalobci byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem a že řízení je tedy postiženo zmatečnostní vadou podle ustanovení (jež ostatně není podle a 3 dovolacím důvodem).

Pokud žalobce uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá - jak uvedeno výše - přípustnost dovolání podle ustanovení

Dovolatel dále navrhl dovolacímu soudu doplnění dokazování ve věci znaleckým posudkem MUDr. V. H., který byl zpracován až po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu. Z přezkumné činnosti dovolacího soudu vyplývá, že skutkový základ věci tak, jak byl zjištěn v důkazním řízení před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován nebo jinak měněn a že v dovolacím řízení nelze uplatňovat nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Dokazování ve věci samé proto dovolací soud nemůže provádět.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce není přípustné ani podle ustanovení

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , s tím, že žalované podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. srpna  2007

JUDr. Karel  Podolka, v. r.

předseda senátu