Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1884/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání zástavní věřitelky se zamítá.

Odůvodnění:

Zástavní věřitelka se návrhem doručeným Okresnímu soudu ve Znojmě dne 26.1.2000 domáhala, aby soud nařídil k uspokojení její pohledávky \"vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne 9.5.1995/19.5.1995 ve výši ATS 7.900.000,- zajištěné zástavní smlouvou uzavřenou se zástavní dlužnicí ze dne 10.7.1995/20.7.1995 do výše ATS 7.500.000,-, jakož i k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky ve výši ATS 2.400.000,- vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 9.5.1995/19.5.1995 zajištěné zástavní smlouvou uzavřenou se zástavní dlužnicí dne 10.7.1995/20.7.1995, soudní prodej zástavy pozemku parc. č. 333 a stavby č.p. 270 v katastrálním území Z.-m. zapsaných na LV  u Katastrálního úřadu Z.\". Návrh zdůvodnila zejména tím, že podle smluv o úvěru ze dne 9.5.1995 poskytla společnosti B. G. m.b.H. úvěry ve výši 7.900.000,- ATS a 2.400.000,- ATS s dobou splatnosti do 1.11.2000 a že podle zástavních smluv, podepsaných zástavní dlužnicí dne 10.7.1995 a zástavní věřitelkou dne 20.7.1995, bylo k zajištění prvního z úvěrů do částky 5.600.000,- ATS a druhého úvěru v plné výši zřízeno zástavní právo k uvedeným nemovitostem, vložené do katastru nemovitostí s účinky vkladu ke dni 11.1.1996 a 12.1.1996. Protože úvěry dosud nebyly \"řádně a včas splněny\", domáhá se zástavní věřitelka jejich uspokojení ze zástavy.

Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 5.3.2004, č.j. -73 návrhu vyhověl. Návrh na soudní prodej zástavy posoudil podle právní úpravy účinné od 1.1.2002 a dospěl k závěru, že je opodstatněný, neboť \"nebylo žádným způsobem prokázáno, že by na základě uvedených zástavních smluv zajištěné pohledávky byly dlužníkem řádně a včas splněny\", a zástavní právo vzniklo vkladem do katastru nemovitostí. Námitku zástavní dlužnice, podle které \"zástavní smlouvy byly uzavřeny bez platného devizového povolení a jsou z toho důvodu neplatné\", odmítl s odůvodněním, že \"platnost a účinnost právního úkonu se posuzuje vždy podle právních předpisů platných v době, kdy právní úkon byl učiněn\", že zástavní smlouvy byly podepsány ve dnech 10.7.1995 a 20.7.1995 a že podle v té době platného \"devizového zákona\" č. nebylo ke zřízení zástavního práva ve prospěch devizového cizozemce potřebné devizové povolení.

K odvolání zástavní dlužnice Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3.2.2005, č.j. -85 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dovodil, že řízení v projednávané věci, zahájené dnem 26.1.2000, je třeba i v současné době dokončit podle právní úpravy zástavního práva a soudního prodeje zástavy vyplývající ze (tedy podle právní úpravy účinné od 1.1. do 31.12.2001); vytknul soudu prvního stupně, že ve věci rozhodl bez nařízení jednání, ačkoliv podle ustanovení (ve znění účinném od 1.1. do 31.12.2001) soud nařizoval ve věci soudního prodeje zástavy jednání, byla-li zástavou nebo její součástí nemovitost. Ve věci samé dospěl k závěru, že podle \"devizového zákona\" č. , který nabyl účinnosti dnem 1.10.1995, může \"tuzemec, který není devizovým místem s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo držitel devizové licence, může poskytnout zajištění nebo dát příkaz k zajištění závazku cizozemce pouze s devizovým povolením devizového orgánu\" a že splnění tohoto předpokladu nelze posuzovat podle dne uzavření předmětných zástavních smluv, ale podle dne, v němž byl podán návrh na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí. Protože zástavní dlužnice \"poskytla zajištění\" bez devizového povolení devizového orgánu, není \"osvědčena ani prokázána existence zástavního práva k zástavě a nelze tedy návrhu na soudní prodej zástavy vyhovět\".

Okresní soud ve Znojmě poté usnesením ze dne 27.5.2005, č.j. -113 návrh zamítl a rozhodl, že zástavní věřitelka je povinna zaplatit zástavní dlužnici na náhradě nákladů řízení 204.749,50 Kč \"na účet\" advokáta. Na základě právního názoru odvolacího soudu soud prvního stupně dovodil, že řízení v projednávané věci, které bylo zahájeno dnem 26.1.2000, je nutné dokončit podle \"dosavadního právního předpisu\" Zástavní právo nebylo podle předmětných zástavních smluv platně zřízeno, neboť v době, v níž nastaly účinky vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí, \"právní úprava devizového zákona v ustanovení vyžadovala, aby tuzemec, který není devizovým místem s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo držitel devizové licence, mohl poskytnout zajištění nebo dát příkaz k zajištění závazku cizozemce pouze s devizovým povolením devizového orgánu\".

K odvolání zástavní věřitelky Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11.4.2006, č.j. -139 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že zástavní dlužnici náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal; ve výroku o věci samé je potvrdil a rozhodl, že zástavní dlužnici se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení. Ve věci samé se odvolací soud ztotožnil s názory soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že \"zástavní právo nebylo platně k označeným nemovitostem zřízeno\"; \"podle v tehdy kontinuálně platném znění zástavní právo vzniká, jde-li o nemovitost, vkladem do katastru nemovitostí\" a ke vkladu zástavního práva došlo podle předmětných zástavních smluv ve dnech 11.1. a 12.1.1996, kdy již bylo potřebné k jeho vzniku devizové povolení devizového orgánu.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala zástavní věřitelka dovolání. Namítá, že \"platnost a účinnost právního úkonu se posuzuje vždy podle právních předpisů platných v době, kdy právní úkon byl učiněn\", neboť jinak by se jednalo o \"nedovolenou retroaktivitu právních norem\". Pro posouzení platnosti zástavních smluv a \"platnosti vzniku na jejich základě do katastru nemovitostí zapsaných zástavních práv\" jsou tedy rozhodující \"předpisy v oblasti devizového práva platné v době uzavření těchto smluv\", tedy \"devizový zákon\" č. ; podle ustanovení tohoto zákona \"se devizový tuzemec - právnická osoba nemohla bez devizového povolení zavázat k peněžitému plnění vůči devizovému cizozemci\", což podle názoru dovolatelky nevylučovalo zřízení zástavního práva ve prospěch devizového cizozemce bez devizového povolení. I když byl proveden \"konstitutivní vklad zástavních práv do katastru nemovitostí, s účinky ke dni 11.1.1996 resp. 12.1.1996\", žádný z účastníků neprovedl v těchto dnech jakýkoliv právní úkon, který by mohl být podle ustanovení neplatný. Zástavní věřitelka navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Zástavní dlužnice navrhla, aby dovolací soud dovolání \"odmítl jako zjevně bezdůvodné\". Uvedla, že odvolací soud rozhodl ve věci samé správně, když dovodil, že \"zástavní práva dle zástavních smluv platně nevznikla\".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) se nejprve zabýval posouzením otázky, zda má dovolání projednat a rozhodnout o něm podle procesních předpisů účinných do 31.12.2000 nebo podle předpisů ve znění účinném od 1.1.2001.

Podle ustanovení Části dvanácté, hlavy I. bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Řízení v projednávané věci (nařízení soudního prodeje zástavy) bylo zahájeno - jak vyplývá z výše uvedeného - dnem 26.1.2000. Podle ustálené judikatury soudů se řízení o soudní prodeji zástavy, které bylo zahájeno v době od 1.9.1998 do 31.12.2000 a které nebylo do 31.12.2000 skončeno, v období po 1.1.2001 dokončí podle právní úpravy zástavního práva a řízení o soudním prodeji zástavy účinné do 31.12.2000 (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.11.2006, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 33 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007).

Soudy návrh zástavní věřitelky o soudní prodej zástavy však projednaly - jak je nepochybné z obsahu jejich usnesení, vydaných za řízení - podle ve znění účinném od 1.1.2001. Vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu nebylo vydáno přede dnem účinnosti a ani po řízení provedeném podle ve znění účinném do 31.12.2000, ustanovení Části dvanácté, hlavy I. bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, se v projednávané věci nemůže uplatnit. Dovolací soud za této situace dovolání proti rozsudku odvolacího soudu projedná a rozhodne o něm podle ve znění účinném od 1.1.2001; okolnost, že odvolací soud v rozporu s ustanovením Části dvanácté, hlavy I. bodu 15. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů neprojednal návrh o soudní prodej zástavy a nerozhodl o něm podle ve znění účinném do 31.12.2000, je zde nerozhodná, neboť z hlediska ustanovení Části dvanácté, hlavy I. bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, je významné, jak odvolací soud skutečně postupoval, a nikoliv to, jak v souladu se zákonem měl správně postupovat (srov. též obdobné věci se týkající usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.7.2003, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 156 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003).

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení dovolání přípustné, Nejvyšší soud České republiky přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Otázku, zda k nemovitostem zástavní dlužnice označeným za řízení před soudy jako \"pozemek parc. č. 333 a stavba č.p. 270 v katastrálním území Z. – m. zapsané na LV  u Katastrálního úřadu Z.\" vzniklo na základě zástavních smluv, podepsaných zástavní dlužnicí dne 10.7.1995 a zástavní věřitelkou dne 20.7.1995, zástavní právo, je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na dobu kdy mělo dojít ke zřízení zástavního práva - podle , , ve znění zákonů č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. a č. , tedy podle ve znění účinném do 31.5.1996 (dále jen \"obč. zák.\").

Podle ustanovení § 151a odst. 1 obč. zák. zástavní právo slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství tím, že v případě jejich řádného a včasného nesplnění je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené; zástavní právo se vztahuje na zástavu, její příslušenství a přírůstky, avšak z plodů jen na ty, které nejsou oddělené.

Podle ustanovení § 151b odst. 1 obč. zák. zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy, schválené dědické dohody nebo ze zákona.

Podle ustanovení § 151b odst.  4 věty první obč. zák. ve smlouvě o zřízení zástavního práva se musí určit předmět zástavního práva (zástava) a pohledávka, kterou zabezpečuje.

Podle ustanovení § 151b odst. 2 obč. zák. zástavní právo vzniká, jde-li o nemovitost, vkladem do katastru nemovitostí.

Při zřízení zástavního práva k nemovitosti na základě smlouvy je třeba rozlišovat právní důvod nabytí zástavního práva (titulus acquirendi) a právní způsob jeho nabytí (modus acquirendi). Smlouva o zřízení zástavního práva (zástavní smlouva) představuje tzv. titulus acquirendi. I když z takové smlouvy vznikají jejím účastníkům práva a povinnosti, ke vzniku zástavního práva podle ní ještě nedochází; ten nastává až tehdy, naplní-li se stanovený právní důvod nabytí zástavního práva. Právní způsob nabytí zástavního práva k nemovitosti zapsané v katastru nemovitosti (modus acquirendi) představoval v době uzavření uvedených zástavních smluv vklad zástavního práva do katastru nemovitostí; právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o jeho povolení ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu (srov. obč. zák. a ve znění pozdějších předpisů).

Právním úkonem se rozumí projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem vůle spojují (srov. § 34 obč. zák.). Smlouva jako dvoustranný právní úkon je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti, tj. okamžikem, kdy včasné vyjádření souhlasu druhé strany s obsahem návrhu na uzavření smlouvy dojde navrhovateli (srov. a 2 a obč. zák.). Smlouva o zřízení zástavního práva (zástavní smlouva) musí být uzavřena písemně; postačuje, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí, aniž by projevy účastníků musely být na téžeě (srov. a obč. zák.).

I když ze smlouvy o zřízení zástavního práva (zástavní smlouvy) vznikají jejím účastníkům práva a povinnosti, zástavní právo jejím uzavřením ještě nevzniká; k tomu musí - jak uvedeno výše - přistoupit stanovený modus acquirendi, tedy vklad zástavního práva do katastru nemovitostí. Protože uzavřením smlouvy o zřízení zástavního práva (zástavní smlouvy) se zástavnímu věřiteli (zatím) neposkytuje oprávnění domáhat se uspokojení ze zástavy, dochází k zajištění jeho pohledávky teprve tehdy, kdy (a jestliže) nastal modus acquirendi zástavního práva.

Podle ustanovení , devizový zákon, který nabyl účinnosti dnem 1.10.1995, tuzemec (tj. fyzická osoba s trvalým pobytem na území České republiky nebo právnická osoba se sídlem na území České republiky), který není devizovým místem s odpovídajícím rozsahem povolení působit jako banka nebo devizové licence, může poskytnout zajištění nebo dát příkaz k zajištění závazku cizozemce (tj. fyzické nebo právnické osoby, která není tuzemcem) pouze s devizovým povolením devizového orgánu.

K zajištění pohledávky zástavního věřitele dochází tím, že k určené zástavě vznikne zástavní právo; do té doby se zástavní věřitel domáhat uspokojení ze zástavy nemůže, i kdyby již smlouva o zřízení zástavního práva (zástavní smlouva) byla uzavřena. Z pohledu ustanovení nemůže dojít k \"zajištění závazku cizozemce\" již uzavřením smlouvy o zřízení zástavního práva (zástavní smlouvy), ale teprve vznikem zástavního práva; nepostačuje tedy, jestliže zástavce pouze projeví vůli, směřující k zajištění pohledávky za cizozemcem, neboť se vyžaduje, aby jeho projev vůle také skutečně vyvolal právní následky, které vedou k zajištění pohledávky (zřízení zástavního práva). Odvolací soud tedy dospěl v souladu se zákonem k závěru, že pro posouzení, zda ke vzniku zástavního práva k zajištění pohledávky zástavní věřitelky vůči společnosti B. G. m.b.H. bylo potřebné devizové povolení devizového orgánu, je rozhodná doba, v níž byl podán návrh na vklad zástavního práva, aniž by bylo samo o sobě významné, kdy pro vklad zástavního práva rozhodná smlouva byla uzavřena.

K námitkám dovolatelky je třeba dodat, že podání návrhu na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí není omezeno žádnou lhůtou, počítanou od uzavření smlouvy (srov. též obdobné věci se týkající nález Ústavního soudu ze dne 7.10.1996, sp. zn. , uveřejněný pod č. 96 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, svazek 6, II. díl); k \"poskytnutí zajištění závazku tuzemce\" by tedy mohlo v rozporu s ustanovením dojít vždy, kdyby návrh na vklad zástavního práva byl podán s tvrzením (zásadně jinak nedoložitelným), že smlouva o zřízení zástavního práva (zástavní smlouva) byla uzavřena v době do 1.10.1995, ačkoliv k zajištění (ve vzniku zajištění) závazku cizozemce bylo potřebné devizové povolení devizového orgánu.

V projednávané věci byl podán návrh na vklad zástavního práva podle zástavních smluv, podepsaných zástavní dlužnicí dne 10.7.1995 a zástavní věřitelkou dne 20.7.1995, ve dnech 11.1. a 12.1.1996. Protože v té době bylo k zajištění závazku cizozemce (a takový závazek měl být sporným zástavním právem zajištěn) potřebné devizové povolení devizového orgánu, dospěly soudy ke správnému závěru, že podle uvedených zástavních smluv nemohlo být platně zřízeno zástavní právo.

Z uvedeného vyplývá, že z hlediska uplatněných dovolacích důvodů je usnesení odvolacího soudu správné. Protože skutečnost, že návrh o soudní prodej zástavy nebyl projednán podle právní úpravy účinné do 31.12.2000, neměla vliv na věcnou správnost (z pohledu uplatněného dovolacího důvodu) napadeného usnesení odvolacího soudu a protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelkou tvrzeno), že by bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení , a b) nebo v anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání zástavní věřitelky podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

V dovolacím řízení vznikly zástavní dlužnici v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 2.500,- Kč [srov. ], a ve znění , č. a č. a Čl. II ] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. ve znění , č. , č. a č. a Čl. II ), celkem ve výši 2.575,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce zástavní dlužnice advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které zástavní dlužnici za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. a 3 a větu druhou ) ve výši 489,- Kč. Protože dovolání zástavní věřitelky bylo zamítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení věty první, a uložil, aby zástavní dlužnici tyto náklady nahradila. Zástavní věřitelka je povinna náhradu nákladů řízení v celkové výši 3.064,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který zástavní dlužnici v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. července 2007

JUDr. Ljubomír  Drápal, v. r.

předseda senátu