Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 381/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně 1. j. z. s., zastoupené advokátem, proti žalované E., s. r. o., zastoupené advokátem, o určení vlastnického práva a vydání věci, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. října 2006, č. j. -56, takto:

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala určení, že je výlučnou vlastnicí traktoru zn. J. F., rok výroby 1996, číslo podvozku S., a dále, aby žalované byla uložena povinnost uvedený traktor žalobkyni vydat, eventuelně zaplatit na náhradu škody částku 1 569 000,- Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že na základě leasingových smluv uzavřených se společností C. L., a. s. 25. 6. 1999 a 22. 5. 2000 nabyla zaplacením poslední splátky 6. 11. 2003 vlastnictví k tomuto traktoru. K návrhu žalované byl sice Okresním soudem v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně) v řízení vedeném pod sp. zn. vydán rozsudek, kterým bylo žalobkyni uloženo, aby traktor žalované vydala, a to na základě tvrzení žalované, že vlastnictví nabyla koupí od žalobkyně smlouvou z  23. 10. 2003, že žalobkyně užívala traktor na základě nájemní smlouvy z 24. 10. 2003 a že nájem zanikl výpovědí. V důsledku formalistického pojetí bez provedení dokazování nebyla otázka vlastnictví traktoru v uvedeném řízení vůbec řešena. Kromě toho je kupní smlouva z 23. 10. 2003 neplatná, neboť byla za žalobkyni podepsána osobami, které měly být jmenovány členy jejího představenstva na valné hromadě 9. 4. 2003. Ta však nebyla řádně svolána a nebylo dosaženo potřebného hlasovacího kvora. Dále žalobkyně uvedla, že v čl. II kupní smlouvy z 23. 10. 2003 byl také sjednán zajišťovací převod práva k věci movité, kterou byl předmětný traktor, neboť účastnice uzavřely 16. 10. 2003 smlouvu o půjčce, kterou žalovaná poskytla žalobkyni půjčku 420 145,- Kč. I když je i tato smlouva o půjčce neplatná z téhož důvodu jako kupní smlouva z 23. 10. 2003,  žalobkyně z opatrnosti 29. 4. 2004 částku 420 145,- Kč „včetně případného příslušenství“ žalované zaplatila. Tím došlo i k zániku všech zajišťovacích instrumentů, i kdyby byly sjednány platně, což však žalobkyně popírá. Žalobkyně ještě z opatrnosti přípisem z 30. 4. 2004 „od smlouvy ze dne 23. 10. 2003 o zajišťovacím převodu vlastnictví odstoupila“. Protože se žalovaná 15. 8. 2004 traktoru protiprávně traktoru zmocnila, domáhala se žalobkyně také jeho vydání.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 12. října 2006, č. j. -56, potvrdil usnesení Okresního soud v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) ze dne 26. června 2006, č. j. -41, jímž bylo řízení zastaveno. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního k závěru, že pro nedostatek podmínky řízení - překážku věci rozsouzené ve smyslu   (dále „OSŘ“) muselo být řízení podle věta prvá zastaveno. Soud prvního stupně uvedl jen nesprávně, že šlo o , což nebylo v době jeho rozhodování platné znění tohoto zákona, ale obsahově je totožné. O shodné žalobě mezi týmiž účastnicemi v opačném postavení byl již v minulosti veden spor u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. . Tehdejší žalobkyně (nyní žalovaná) v něm jako vlastnice požadovala, aby jí tehdejší žalovaná (nyní žalobkyně) vydala výše specifikovaný traktor, když žalobkyně tvrdila, že  žalovaná užívala traktor na základě nájemní  smlouvy z 24. 10. 2003 a nájem zanikl výpovědí ke dni 20. 5. 2004. Rozsudkem z 26. 8. 2004, č. j. -33, který nabyl právní moci 12. 1. 2005, bylo tehdy žalované (nyní žalobkyni) uloženo, aby předmětný traktor žalobkyni (nyní žalované) vydala se všemi součástmi a příslušenstvím do 30 dnů od právní moci rozsudku. Za nevýznamné odvolací soud považoval, že bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání a že v řízení vedeném u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. , byla zamítnuta žaloba, kterou se žalovaná domáhala na žalobkyni zaplacení 62 634,- Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení, které měla žalobkyně získat na úkor žalované užíváním předmětného traktoru. Odvolací soud také zdůraznil, že soud prvního stupně zastavil řízení správně ohledně obou uplatněných nároků - určení vlastnictví k traktoru a vydání traktoru, neboť pravomocné rozhodnutí o žalobě na plnění (o vydání traktoru) představuje překážku věci pravomocně rozsouzené i pro žalobu na určení. K tomu odkázal mimo jiné na usnesení Ústavního soudu sp. zn. .

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle obsahu ( ) však odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že rozsudek pro uznání vydaný v řízení pod sp. zn. podle ustanovení odst. je toliko právní fikcí, která žádným způsobem „neřeší skutkový stav věci ani neurčuje skutečné vlastnictví“, a proto k němu odvolací soud neměl přihlížet. Zdůrazňuje, že má naléhavý právní zájem k žalobě na určení svého vlastnictví k traktoru, neboť z titulu vlastnického práva ke zmíněnému traktoru je vedeno několik dalších sporů, avšak otázka právních vztahů k němu dosud nebyla autoritativně vyřešena. Odkazuje na řízení vedené mezi účastnicemi u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. , v němž soud dospěl k závěru, že žalovaná není vlastnicí traktoru. Dále předkládá smlouvu o převodu předmětného traktoru  do svého vlastnictví, kterou uzavřela 8. 11. 2006 se společností C. L. Nesouhlasí ani s aplikací nálezu Ústavního soudu sp. zn. na daný případ, neboť se netýkal věci, ve které bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání. Závěrem žalobkyně namítá, že ve věcech sp. zn. a sp. zn. se nejedná o stejný předmět řízení, neboť v tomto dalším řízení vznesla nová skutková tvrzení, kterými se soud v předcházejícím řízení nezabýval. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že byl uplatněn dovolací důvod upravený v a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.

Podle ustanovení jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

Překážka věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata) patří mezi podmínky řízení, k nimž soud přihlíží kdykoliv za řízení ( ), a představuje neodstranitelný nedostatek procesní podmínky, který je důvodem k zastavení řízení ( ). Předpokladem ovšem je, že jde skutečně o totožnou pravomocně rozhodnutou věc. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, opírá-li se o tentýž právní důvod a týká-li se totožných osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže stejný nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn ze stejného skutku - viz rozsudek ze dne 5. dubna 2001, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 401 ve svazku 4.

Dovolací soud také v usnesení ze dne 21. dubna 2005, sp. zn. , publikovaném pod C 3601/svazek 33 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, dospěl k závěru, že „překážka věci pravomocně rozhodnuté není dána, jde-li sice v novém řízení o tentýž právní vztah mezi týmiž účastníky, avšak opírá-li se nově uplatněný nárok o jiné skutečnosti, které tu nebyly v době původního řízení a k nimž došlo až později.“

V daném případě bylo rozsudkem soudu prvního stupně z 26. 8. 2004, č. j. -33, který nabyl právní moci 12. 1. 2005, žalobkyni uloženo, aby vydala žalované předmětný traktor. Šlo o rozsudek pro uznání vydaný podle , který  vycházel z toho, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznala ve smyslu tím, že se ve lhůtě stanovené soudem bez vážného důvodu včas ve věci nevyjádřila. Jestliže žalobou byl uplatněn nárok z titulu vlastnického práva žalované k traktoru, pak žalobkyně uznala, že žalovaná vlastnické právo (platně) nabyla a že vlastnické právo žalované k traktoru trvá. Pokud v tomto dalším řízení žalobkyně žaluje na určení svého vlastnického práva k tomuto traktoru  a jeho vydání s tím, že jí uznaný nárok neexistoval, neboť vlastnické právo  žalovaná nenabyla platnou kupní smlouvou uzavřenou se žalobkyní, ani v důsledku zajišťovacího převodu práva, rovněž v kupní smlouvě sjednaného, že žalobkyně před uznáním nároku  i od případně platné  kupní smlouvy se žalovanou odstoupila a pohledávku zajištěnou převodem vlastnického práva k traktoru vůči žalované splnila, pak nejde o žádné nové skutečnosti, které tu nebyly v době původního řízení. Jde o žalobní nárok uplatněný ze stejného skutku, jak byl uplatněn v řízení vedeném pod sp. zn. . Na tomto závěru  nemění nic ani zamítnutí žaloby o vydání bezdůvodného obohacení, vedené mezi účastnicemi u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. , neboť žalobkyně ani netvrdí, že opírala svůj nárok o jiné nové skutečnosti, které nebyly v době původního řízení vedeného pod sp. zn. . Ohledně smlouvy z 8. 11. 2006 předložené žalobkyní s dovoláním, dovolací soud připomíná, že podle v dovolacím řízení nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Dovolací soud ještě podotýká, že posouzením naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva žalobkyně k předmětnému traktoru se soudy obou stupňů nezabývaly. Odkaz odvolacího soudu na usnesení  Ústavního soudu ze 7. 1. 1994, sp. zn. , publikované pod č. 5 ve svazku 2 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, podle kterého „pravomocné  rozhodnutí o žalobě na plnění představuje vždy překážku věci rozsouzené pro žalobu na určení již proto, že jím byla současně posouzena existence či neexistence vztahu nebo práva, z něhož bylo žalováno na plnění  rozhodnuto“, je přiléhavý. Není významné, že v době vydání tohoto usnesení neupravoval vydání rozsudku pro uznání, když ani žádné výjimky ohledně pravomocných rozsudků vydaných  pro uznání jako překážky věci rozsouzené neuvádí.

Odvolací soud tak dospěl ke správnému závěru, že pravomocný rozsudek soudu prvního stupně z 26.  8. 2004, č. j. -33, představuje pro řízení vedené pod sp. zn. překážku věci pravomocně rozsouzené.

Vzhledem k neodstranitelnému nedostatku podmínky řízení soud prvního stupně řízení správně podle věta prvá   zastavil a odvolací soud jeho rozhodnutí správně potvrdil.

Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy správné a dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo zamítnuto ( ).

Žalované by vzhledem k odmítnutí dovolání příslušela podle a náhrada nákladů dovolacího řízení, ty jí však nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. května 2007

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu