Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2068/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Ing. H. M., proti žalovaným 1) České republice - Ministerstvu dopravy, a 2) České republice - Ministerstvu spravedlnosti, o 749.006,- Kč s příslušenstvím a o vydání \"průkazky na zaměstnanecké jízdné\", vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2004 č.j. -128 ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna 2006 č.j. -181, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby jí žalovaná 1) zaplatila 47.506,- s 8% úrokem z částky 32.556,- Kč od 1.1.1990 do zaplacení a vydala \"průkazku na zaměstnanecké jízdné\" a aby jí žalovaná 2) zaplatila 701.500,- Kč. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že od 1.1.1965 pracovala na Ministerstvu dopravy a že dopisem ze dne 16.11.1969 dostala výpověď z pracovního poměru podle ustanovení a že její žaloba o určení neplatnosti pracovního poměru byla pravomocně zamítnuta. Žalobkyně má za to, že pracovní poměr s Ministerstvem dopravy byl rozvázán nezákonně a má proto \"nárok na rehabilitaci\" a že nezákonná jsou též rozhodnutí soudů o její žalobě na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru.

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 15.12.1994 č.j. -63 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že proti žalované 1) žaloba nebyla podána důvodně, neboť - i kdyby bylo rozvázání pracovního poměru ve smyslu ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) neplatné - žalobkyně nemá nárok na náhradu mzdy, na náhradu škody nebo na jiné plnění související s tímto pracovním poměrem a z důvodu promlčení nemůže mít nárok na požadované plnění ani podle \"obecných\" pracovněprávních předpisů. Proti žalované 2) zamítl soud prvního stupně žalobu proto, že nebyly splněny předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle (ve znění pozdějších předpisů).

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7.4.2004 č.j. -128, opraveným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21.4.2006 č.j. -181, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co dovodil, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně JUDr. L. F. nebyla vyloučena z projednání a rozhodnutí věci, shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že nárok uplatněný vůči žalované 1) nevyplývá ani ze (ve znění pozdějších předpisů), ani - z důvodu promlčení - z \"obecných\" pracovněprávních předpisů, a že nebyly splněny předpoklady odpovědnosti státu [žalované 2)] za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle (rozhodnutí soudů nebyla pro nezákonnost \"příslušným orgánem\" zrušena).

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že odvolací soud v rozporu s ustanovením nepostupoval tak, aby věc mohla být co nejrychleji projednána a rozhodnuta, neboť soud prvního stupně \"vyčkával\" s předložením věci odvolacímu soudu na skončení řízení o způsobilosti žalobkyně k právním úkonům, aniž by řízení podle ustanovení přerušil. Soudy neměly žalobu zamítnout, neboť žalobkyně se \"podle obsahu svého podání\" domáhala určení, že důvodem skončení jejího pracovního poměru byly důvody uvedené v ustanovení (ve znění pozdějších předpisů), a postupem soudů byla \"navždy vyloučena z možnosti dosáhnout jakoukoliv rehabilitaci\". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná 2) navrhla, aby dovolání bylo pro nepřípustnost \"zamítnuto\".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1.1.2001 (dne 7.4.2004), ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, po řízení provedeném podle \"dosavadních právních předpisů\" (podle ve znění účinném do 31.12.2000, neboť rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 15.12.1994), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) podle \"dosavadních právních předpisů\", tj. podle ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen \"\").

Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení přípustnosti dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [ ]. Dovolání je přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ].

Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ( ). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ).

V posuzovaném případě žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení není dána, a to již proto, že ve věci nebyl vydán soudem prvního stupně rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Protože odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti svému, dovoláním napadenému, rozsudku, není dovolání přípustné podle ustanovení Vzhledem k tomu, že žalobkyně nenavrhla, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno, nemůže být dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ani z hlediska ustanovení

Za situace, kdy dovolatelka netvrdí (a ani z obsahu spisu nevyplývá), že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení , je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a věty první , neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. května 2007

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu