Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Odo 806/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni (dále též jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. září 2004, č. j. -313, potvrdil rozsudek ze dne 27. ledna 2003, č. j. -200, jímž Okresní soud v Karlových Varech (dále též jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 1.200.000,- Kč s tam uvedeným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Z provedených důkazů vzaly soudy obou stupňů mimo jiné rovněž za zjištěno, že dne 19. března 1999 uzavřeli účastníci smlouvu o koupi podílu žalovaného na nemovitostech ve spoluvlastnictví účastníků (dále jen „kupní smlouva ze dne 19. března 1999“, resp. „kupní smlouva“ a „předmětné nemovitosti“, resp. „nemovitosti“) za kupní cenu 1.200.000,- Kč, že dne 19. března 1999 (v den podpisu kupní smlouvy) zaplatil žalobce žalovanému na kupní cenu částku 1.000.000,- Kč, že zbývající částku 200.000,- Kč mu předal dne 16. dubna 1999, že vlastnické právo žalobce k jedné ideální polovině předmětných nemovitostí bylo vloženo do katastru nemovitostí na základě jinéy (nikoli tedy na základě kupní smlouvy ze dne 19. března 1999) a že rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 17. ledna 2001, č. j. -66, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 25. října 2001, č. j. -99, bylo určeno, že účastníci jsou ideálními spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to každý jednou polovinou. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že – z důvodů uvedených v napadeném rozsudku – je kupní smlouva ze dne 19. března 1999 absolutně neplatná pro neurčitost podle , , v tehdy účinném znění /a ve znění do 30. srpna 2006/ (dále jen „obč. zák.“). Dále – opět shodně se soudem prvního stupně – dovodil, že zaplacením částky 1.200.000,- Kč vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení (neboť šlo o plnění z neplatného právního úkonu – obč. zák.), které by mělo být vydáno žalobci ( obč. zák.). S ohledem na vznesenou námitku promlčení se odvolací soud zabýval otázkou promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení. Zde – stejně jako soud prvního stupně – dovodil, že toto právo se promlčelo (neboť – z důvodů specifikovaných v jeho rozsudku – uběhla promlčecí doba ohledně částky 1.000.000,- Kč dne 19. března 2001 a ohledně částky 200.000,- Kč dne 16. dubna 2001 a žaloba byla podána až dne 12. února 2002) a že promlčené právo nelze žalobci přiznat ( obč. zák.). Ohledně aplikace obč. zák. pak shodně se soudem prvního stupně dovodil, že citované ustanovení „má místo jen tam, kde existuje synallagmatický závazek“, a že v projednávané věci tomu tak není, neboť na základě kupní smlouvy ze dne 19. března 1999 neobdržel žalobce nic (na základě kupní smlouvy ze dne 19. března 1999 „nedošlo k zápisu vlastnického práva ve prospěch žalobce“), a proto „šlo ze strany žalobce pouze o jednostranné plnění“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „“). V dovolání uvedl, že jeho „žaloba vychází ze zrušené kupní smlouvy, tedy ze synallagmatického právního vztahu, jenž je předpokládán ustanovením obč. zák. … Po zrušení kupní smlouvy vznikla oběma smluvním stranám restituční povinnost ohledně všeho, co podle smlouvy přijaly … Protože žalobce a potažmo ani žalovaný nemohou promlčení žalobcova vlastnického práva namítat, nelze přihlédnout v souladu s ustanovením obč. zák. ani k námitce promlčení … Nelze připustit z hlediska obecné spravedlnosti, aby jedna strana měla právo domáhat se svého nepromlčitelného vlastnického práva k věci a zároveň strana druhá pozbyla práva na vrácení kupní ceny z důvodu promlčení“. Dovolatel zdůraznil, že obdobná věc byla dovolacím soudem ve věci sp. zn. řešena jinak. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Dovolání proti napadenému rozsudku není přípustné podle (proto, že odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z posléze uvedených důvodů po právní stránce zásadní význam ( ). Při úvaze o přípustnosti dovolání podle dovolací soud především nepřehlédl, že – vzhledem k obsahu dovolání ( ) – použil dovolatel vedle způsobilého dovolacího důvodu podle rovněž dovolací důvod podle (jímž brojil proti právně významnému skutkovému zjištění, že na základě kupní smlouvy ze dne 19. března 1999 neobdržel nic, neboť podle této kupní smlouvy „nedošlo k zápisu vlastnického práva ve prospěch žalobce“, a proto „šlo ze strany žalobce pouze o jednostranné plnění“). Dovolatel však přehlédl, že v případě přípustnosti dovolání podle nemůže být právně relevantní námitka směřující proti skutkovému stavu věci.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle dovolatel zpochybnil právní závěr, který odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) učinil s odkazem na ustanovení Je ovšem zapotřebí zdůraznit, že odvolací soud se zde neodchýlil od závěrů přijatých již ustálenou soudní praxí. Tak ustanovení (ve spojení s ) obč. zák. lze aplikovat pouze v případě, kdy mezi účastníky vznikl synallagmatický vztah. O synallagmatický (vzájemný) závazek ve smyslu ustanovení a obč. zák. nešlo mezi žalobcem a žalovaným již z toho důvodu, že žalobci nebylo (v daném případě na základě kupní smlouvy ze dne 19. března 1999) poskytnuto žádné protiplnění – žalobce sice zaplatil kupní cenu předmětných nemovitostí žalovanému, ale jejich vlastnictví nebylo na něj (na základě kupní smlouvy ze dne 19. března 1999) převedeno. Žalobci proto nevznikla (na základě kupní smlouvy ze dne 19. března 1999) povinnost žalovanému cokoli vydat a nemůže se tak úspěšně dovolávat aplikace obč. zák. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky z 26. dubna 2005, sp. zn. , a ze 14. prosince 2005, sp. zn. /ústavní stížnosti podané proti citovaným rozhodnutím byly odmítnuty usneseními Ústavního soudu České republiky z 2. února 2006, sp. zn. , a z 8. srpna 2006, sp. zn. ). Zbývá dodat, že s ohledem na tyto okolnosti se v projednávané věci neuplatní právní názor přijatý na základě jiného skutkového stavu v rozsudku, na nějž odkázal dovolatel, tj. v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 2003, sp. zn. ).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání – aniž se jím mohl věcně zabývat – podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, na náhradu těchto nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (srov. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. května 2007

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu