Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1561/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kutné Hoře (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 7. 2006, č. j. -175, (poté, co byl jeho předchozí rozsudek ve věci ze dne 26. 1. 2005, č. j. -111, zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2005, č. j. -127), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 8.249,90 Kč s 3 % úrokem z prodlení z částky 5.000,- Kč od 14. 6. 2003 do zaplacení, z částky 1.584,70 Kč od 1. 5. 2003 do zaplacení a z částky 1.657,20 Kč od 13. 6. 2003 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně dospěl na základě provedeného dokazování (doplněného ve smyslu kasačního usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2005, č. j. -127) k závěru, že mezi účastnicemi byla uzavřena platná smlouva o podnájmu nebytových prostor a nájmu movitých věcí ze dne 15. 11. 2002 na dobu určitou (dále jen „smlouva“ nebo „předmětná smlouva“). Žalovaná na základě této smlouvy užívala nebytové prostory a jejich zařízení k provozování živnosti kadeřnice a až do dne 15. 5. 2003 hradila všechny sjednané platby. Dne 16. 5. 2003 žalovaná předmětné nebytové prostory opustila, avšak k zániku nájemního vztahu k tomuto dni nedošlo. Soud prvního stupně shledal důvodným požadavek žalobkyně na zaplacení částky 5.000,- Kč odpovídající nájemnému a zálohám na služby podle smlouvy za měsíc červen 2003. Stejně tak shledal důvodným požadavek  na zaplacení úhrady za spotřebované energie za uvedené období, a to jedné šestiny celkově spotřebované elektrické energie a plynu, tj. částky 1.584,70 Kč za odběr plynu podle faktury č. 230018 ze dne 22. 4. 2003 a dobropisu ze dne 30. 9. 2003 a částky 1.657,20 Kč za odběr elektrické energie podle faktury č. 230029 ze dne 2. 6. 2003. Přiznaná výše úroků z prodlení odpovídá tehdy platnému

K odvolání žalované Krajský soud v Praze jako soud odvolací věc přezkoumal a rozsudkem ze dne 6. 12. 2006, č. j. -199, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba ohledně částky 6.162,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 %  z částky 5.000,- Kč od 14. 6. 2003 do zaplacení, 3 % z částky 849,50 Kč od 1. 5. 2003 do zaplacení, 3 % z částky 1.657,20 Kč od 13. 6. 2003 do 19. 11. 2003 a 1 % z částky 304,50 Kč od 20. 11. 2003 do zaplacení, a ve zbytku jej potvrdil. Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud dospěl k odlišnému právnímu závěru, když předmětnou smlouvu posoudil jako neplatnou z důvodu neurčitosti vymezení předmětu podnájmu a předmětu nájmu. Následně proto dovodil, že se v dané věci nemůže jednat o plnění ze smlouvy, nýbrž o nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že žalovaná dne 16. 5. 2003 přestala předmětné nebytové prostory včetně jejich vybavení užívat. Odvolací soud tak neshledal důvodným požadavek žalobkyně na zaplacení částky 5.000,- Kč odpovídající sjednanému nájemnému za nebytové prostory a movité věci tvořící zařízení těchto prostor a zálohám na služby, neboť v období od 16. 5. 2003 do 15. 6. 2003 nevzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení. Odvolací soud však přiznal žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající spotřebovaným energiím za dobu, kdy žalovaná předmětné nebytové prostory skutečně užívala, a to 1.352,70 Kč za spotřebovanou elektrickou energii a 735,20 Kč za spotřebu plynu. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně také v otázce přiznaných úroků z prodlení, vycházeje z toho, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení je nárokem, u něhož není stanovena doba splnění, proto je obvykle vázána na výzvu věřitele. Pokud jde o úhradu za spotřebu plynu, byla žalovaná prokazatelně vyzvána k zaplacení tak, že splatnost nastala k 30. 4. 2003. Co se týče úhrady za spotřebu elektrické energie, dostala se žalovaná do prodlení až po doručení žaloby, neboť se nepodařilo prokázat, že by byla dříve žalobkyní k úhradě vyzvána. Výše úroku z prodlení je pak odvozena od aktuální výše diskontní sazby v době vzniku prodlení ve smyslu v tehdy platném znění.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení (správně ) odst. 1 písm. a) (dále jen „“) a uplatňuje dovolací důvody podle a odst. 3 , které dále blíže obsahově konkretizuje a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ).

Z povahy dovolání jako opravného prostředku vyplývá, že jej není oprávněn podat kterýkoli účastník, nýbrž jen ten, jemuž byla napadeným rozhodnutím způsobena újma odstranitelná zrušením takového rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopisu Soudní judikatura, ročník 1998, pod č. 28, nebo rozsudek  ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. ,  uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 2, pod C 154). Žalobkyně  proto není oprávněna podat dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl zčásti potvrzen vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně,  neboť v této části není rozhodnutím na svých právech nikterak dotčena.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

V dané věci však přípustnost dovolání proti měnícímu výroku ve věci samé není dána z důvodu ustanovení , podle něhož není dovolání přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Jelikož napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 8.249,90 Kč s příslušenstvím, změněn  ohledně částky 6.162,- Kč s příslušenstvím a ve zbývajícím rozsahu potvrzen, bylo jím tedy rozhodnuto o peněžitém plnění nedosahujícím zákonné hranice 20.000,- Kč, nemohl být přezkoumán z hlediska v dovolání uplatněných námitek.

Přípustnost dovolání proti nákladovým výrokům, jež mají povahu nemeritorního usnesení,  nevyplývá ze žádného ustanovení .

Z uvedených důvodů dovolacímu soudu nezbylo než dovolání odmítnout podle věty první a a c)

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalované náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobkyni právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. května 2007

JUDr. Robert  W a l t r , v. r.

předseda senátu